Předchozí album halloweenových matadorů "Straight Out Of Hell" bylo přímočaré, hitové, s mohutným zvukem a na první poslech snadno líbivé. Deska se jim povedla a možná i proto legendy německého metalu neotáleli a pustili se znovu do nahrávání nové řadovky. Kdo však čekal, že se Helloween budou držet vítězného zvuku, byl by na omylu. Novinka "My God-Given Right" je totiž značně odlišná.

Samozřejmě, pořád jde o klasický heavy-power metal. Těžko si tihle klasici začnou hrát na punkáče. Jenže oproti masivnímu zvuku předchozích desek, řekněme nové éry Helloween, má novinka komornější nádech. Je hravější, barvitější, trochu zakřiknutá. Nedočkáme se na ní extravagantních sól a jednoznačného hitu. Ne každému bude tak zmrzlá novinka chutnat.

Již po vydání titulního singlu nepřišly žádné euforické reakce. Skladba "My God-Given Right" není na první poslech a chybí jí výraznější dominující riffy známé ze singlů minulých. Navíc kýčovitý a neskutečně hloupý klip výsledný dojem úplně zabil. Při poslechu desky jako celku však vše funguje najednou o poznání lépe. Dokonce i neosamocený singl je daleko zajímavější a v rámci celku vyznívá lépe. Helloween se totiž předvedli jako vynikající dramaturgové a režiséři vlastního díla.

Šestnáctá nahrávka zdárně nasákla atmosféru starších alb (hlavně keeperů) a nechybí jí progresivní prvky ("Claws"), hymnické power momenty ("Living On The Edge"), klasický heavy metal ("Heroes"), dokonce ani balada, která je zejména v poslední době naprostým unikátem ("Like Everybody Else"). Navíc každý z těchto zástupců jsou prvotřídním skladatelským počinem. Helloween jsou zkrátka ve vrcholné formě. A koho by výše zmíněné skladby nepřesvědčily, po poslechu geniální "Russian Roulé" či mrazivé "The Swing Of A Fallen World" už musí být odzbrojen každý fanoušek tvrdé melodické hudby.

Pouze u dvou momentů, v případě skladeb "Stay Crazy" a "Battle's Won", můžeme polemizovat o tom, zda nespadla skupina do až příliš kýčovitých retro vln. Pokud nad tímto faktem přivřeme oči, dostaneme kvalitní, i když trochu rutinní metalové hymny.

Řeči o tom, že tohle už nejsou ti staří dobří helouvíni, si tentokrát odpusťte. A řeči, že bez Kiskeho to není ono, úplně zapomeňte. Tihle pardálové v čele s precizním kytaristou Michaelem Weikathem a vokálně odzbrojujícím zpěvákem Andi Derisem jsou ve vrcholné skladatelské formě. Mnoho kapel jejich generace skládá prakticky jen variace na již vzniklá témata, bojí se posouvat dál - vždyť to nemají zapotřebí. Jenže dýňové hlavy ukázaly, že to jde i jinak. Po úspěchu předchozí nahrávky se muzikanti nebáli na to jít jinak s trochu odlišným zvukem i skladatelskou vizí a opět slaví triumf. "My God-Given Right" si zaslouží pozorného posluchače, který bude odměněn hodinami objevování fascinujících detailů zdařilé kolekce.