Sobotním programem vrcholil hradecký Rock For People, který celkově navštívilo přibližně 27 tisíc fanoušků. Poslední den sice zaznamenal jejich úbytek, několik tisíc návštěvníků však vytrvalo a sebralo poslední síly podpořit stále mladistvé Yellowcard a hlavně hlavní hvězdy dne Bastille.

I poslední den se počasí činilo a nadále rozpalovalo festivalový areál. V něm vládla o něco poklidnější a uvolněnější atmosféra, způsobená zejména vyčerpávajícími předchozími dvěma dny. Únava z teplého počasí a nabitého programu byla všudypřítomná, ale sotva se v areálu rozehrály první kapely, diváci neváhali muzikanty znovu podpořit. Těmi prvními byli slovenští Korben Dallas jejichž kariéra za poslední roky zajímavě stoupá. Vystoupení si nenechalo ujít několik desítek přihlížejících, kteří ocenili jejich inteligentní nemaistreamový pop-rock. Kapela představila písně z obou svých desek "Karnevalová vrána" a "Banská Bystrica".

Po dříve odvolaných účastech Turbowolf a ROAM přišla v sobotu ráno další nemilá zpráva v podobě dopravních komplikací Švédů Dead By April, kteří museli v důsledku toho své vystoupení zrušit. Dle informací pořadatelů se však jedná o jejich hraní na Rock For People Europe. Namísto toho si na poslední chvíli střihla na hlavním pódiu svůj třetí set během tří dnů britská parta Shoshin.

Bouřlivý ohlas budili v sobotu hlavně tuzemští interpreti v čele s Davidem Kollerem a Vojtou Dykem a jeho B-Side Bandem. První jmenovaný přichystal své obvykle prvotřídní vystoupení, kde zahrál jak písně ze svého nového alba "ČeskosLOVEnsko", tak nezapomněl ani na své předchozí sólové desky. Publikum ocenilo zejména nesmrtelné hity "Amerika", "Šrouby do hlavy", "Černí andělé" i "Chci zas v tobě spát", které si spolu s Kollerem nadšeně zazpívalo. Aplaus diváků byl tak mohutný, že se koncert protáhl oproti plánu o deset minut a došlo i na přídavek v podobě hitu "Troubit na trumpety by se nám líbilo", kde Koller představil skrze sóla své doprovodné a instrumentálně zdatné hudebníky.

Yellowcard na hlavním pódiu pak předvedli, že snad vůbec nestárnou. Atletické výkony jednotlivých členů, mladistvé pojetí jejich pop-punkových písniček a radostná živelnost z hraní nakazily i ty, kteří jejich tvorbu tolik neznali a přihlíželi spíš ze zájmu. Floridská parta ve svém setu nezapomněla na žádný ze svých prověřených hitů a sympaticky provětrala zástupce hned několika desek.

Titul nejpodivnějšího představení letošního ročníku by si jednoznačně vysloužil Julian Casablancas se svými The Voidz. Zpěvák The Strokes, který si během pauzy své domovské kapely založil tento boční projekt, působil již od svého příchodu na pódium rozpačitým dojmem. Možná to zapříčinil minimální zájem návštěvníků, kterých se k hlavní stage dobrouzdala jen hrstka a ta zaplnila pouze prvních pár metrů čtverečních pod pódiem. Nejenže Casablancas vypadal značně otráveně, pronášel jízlivé a ironické poznámky, ale chvílemi dokonce budil dojem, že se musel před koncertem posilnit i něčím ostřejším. Během psychedelických písní z debutu "Tyranny", který byl přijato kritikou všelijak, se červeno-černovlasý zpěvák převážně díval pod sebe a jen velmi sporadicky zvedl hlavu a pokusil se o nějaký kontakt s publikem. Chvílemi se zdálo, že se s mikrofonem spíš mazlí a něco mu šeptá, než že by doopravdy zpíval. The Voidz vůbec vzhlíželi značně podivně. Možná kdyby kapela hrála na menším pódiu, jejich kytarovo-klávesový by set vyzněl lépe. Hudebně to nebylo špatné a rozhodně originální, ale Casablancasova prezentace vyvolávala spíš údiv a pobavení a zamezila tak důstojnému zážitku.

O poznání srdnatější výkon předvedli Asylums, kteří přivezli z Británie svižný kytarový rock. Jejich energické nasazení na ZOOT Stage zajímavě kontrastovalo s klimbajícím frontmanem The Voidz na hlavním pódiu. A kdo již netrpělivě vyhlížel večerní koncert Bastille, mohl si ho zkrátit u swingu Vojty Dyka a jeho B-Side Bandu.

Na Bastille čekalo především mladší osazenstvo festivalu, ale slušně zaplněnou plochu u pódia samozřejmě tvořili i ti starší, spíše zvědaví diváci. Koncert odstartovala svižná pecka "Things We Lost In The Fire", která krásně rezonovala teplou noční atmosférou k spánku se pomalu ukládajícího festivalu. Bastille nezapomněli na žádný ze svých hitů a představili i jednu novou písničku. Odehráli precizní, i když možná trochu profesorsky chladný koncert, kterému však nechyběla profesionalita a hudební zručnost všech muzikantů. Při závěrečných peckách "Of the Night" a "Pompeii" dokonce až mrazilo.

Letošní ročník se sice neobešel bez několika odvolaných čísel, bylo to ale jediné smítko na jinak fantasticky zorganizovaném festivalu, který právem patří k nejlepším u nás. Fanoušci měli možnost vidět hvězdy první kategorie i zajímavé talenty a hlavně interprety, které jiné festivaly neomílají stále dokola. I výběr tuzemských skupin byl osvěžující, i když mnohé z nich nepatřili ke známějším jménům. Letošní Rock For People tak vyslal samé dobré zprávy do následujících let a udržel stále vysoko posazenou laťku.

Report ze čtvrtka na RfP

Report z pátku na RfP