Na plátnech se Peter Parker (alias Spider-Man) proskákal a prolétal až k závratným dolarovým částkám a mám takový dojem, že ani hudba z filmu si nevede úplně bledě. Nebylo by se čemu divit, vždyť Sum 41, Aerosmith, Macy Gray nebo Alien Ant Farm jsou zárukou parádní (a hlavně úspěšné) muziky.

Ústředním songem desky mohou být v podstatě tři skladby - jednak dvě obměny "Theme From Spider-Man" (první je infantilní, popraskávající stupiditka, druhou předělali Aerosmith a natočili tak možná nejlepší skladbu alba), jednak singl "Hero" od Chada Kroegera z Nickelback. Já bych dal přednost Aerosmith, ale proti gustu žádný dišputát, takže nebudu svůj názor mermomocí vnucovat. Zbytek soundtracku lze rozdělit do tří skupin - písně grungové, pop-rockové a instrumentální. Do grungeového ranku patří např. Jerry Cantrell, Theory Of A Dead Man, Injected či Alien Ant Farm. K pop-rockerům bych zařadil Macy Gray, The Strokes, The Hives a, pozor (!), Corey Taylora (vokalisty Slipknot), jehož jímavá balada "Bother" dokazuje, že je nejen slušným zpěvákem, ale také dobrým skladatelem a hudebníkem. Instrumentální skladby alba měl na starost výhradně Danny Elfman, známý to tvůrce filmové hudby, který přispěl dvěma opusy.

Když si vezmeme "Spider-Mana" jako celek, dojdeme k relativně kompaktní desce, která nemá výrazně hluchých míst. Nalezneme sice pár písní, jež lehce pokulhávají za zbytkem ("Somebody Else" od Bleu nebo "When It Started" od The Strokes), naštěstí se jejich slabost snadno zapomene při poslechu písních Corey Taylora, Greenwheel a Aerosmith. Dobrá, skladby jsou kvalitativně vyrovnané, ale stačí to? Jak se to vezme. Hlavní problém alba je jeho nevýraznost. Ačkoli nelze desce vytknout žádnou zásadnější připomínku, po hodině poslechu si řeknete, že to bylo dobré, ale raději si půjdete pustit něco osobitějšího, něco, kde bude více nápadů. "Spider-Man" je totiž přesně ten typ hudby, která tvoří onen klasický průměr.

Verdikt je proto nad soundtrackem "Spider-Man" poněkud rozpačitý, na jednu stranu se nejedná o špatný hudební nosič, deska má několik, řekněme, silnějších momentů, ale zároveň to není nic, co by vám hučelo v hlavě, jak je rok dlouhý. Toto album si přehrajete, něco u něj uděláte do školy a do práce, a tím budou jeho poslání a maximální míra přínosnosti vyčerpány.