Pakliže se na scéně držíte už téměř tři desítky let, v podstatě není možné, abyste si nevybrali slabší chvilku. V případě Kabátu jí byla pět let stará řadovka "Banditi Di Praga", kde by se jen výjimky jako titulní skladba, filmová balada "Schody" či legrácka "Ebeni" daly zařadit po bok zřejmě už nesmrtelných vypalovaček typu "Žízeň", "Colorado" nebo "Moderní děvče".

Nová deska je znovu prolnuta spoustou chytlavých melodií, řezavých riffů a Špalkovým textařským vtipem. Hned úvodní "Bang!" působí jako rána kladivem do palice. Pořádně tvrdá vypalovačka se zařezávajícími podladěnými kytarami je sice malinko potřísněna divným textem, začínajícím slovy: "Umlátili bezdomovce, páni, Biblí, protože jim nechtěl povědět, kde bydlí", hodně však připomíná song "Bahno", který byl součástí slavné nahrávky "Dole v dole".

Výrazné zrychlení přichází s pilotním singlem, jímž je titulní skladba, aby vzápětí následoval první ze tří zlatých hřebů desky, song "Westernové boogie", hudebně připomínající "Malou dámu", textově se vracející někam do dob "Colorada". A zatímco ve zmiňovaném otvíráku "Bang!" Vojtek se Špalkem zpívají: "Tuhletu píseň rádia hrát asi nebudou", tahle westernovka na rotace éterem zralá určitě je. A i když se album neobešlo bez vaty, jakou je třeba "Proti proudu", naštěstí Kabát hned vzápětí po slabších chvilkách dovede zase udeřit s písní "Valkýra".

Tu si vzal pod palec hlavně Špalek (i pěvecky) a jeho hluboký hlas k ponurému a depresivnímu songu sedí jako pověstná p*del na hrnec. Z atmosféry skladby, již dokresluje i skvělé violoncello, až mrazí. Aby však nebylo smutku přespříliš, přichází hned poté prostor k první poťouchlosti. Do nefalšované atmosféry "Mysliveckého plesu" nás uvádí průvodce Josef Vojtek: "Tož já vás teda vitám na tom našom mysliveckom plese." Banjo a rytmy doslova nutící k tanci s textem do detailu popisujícím dění sobotního vesnického plesu, plného brokovnic, mysliveckých krojů a mrtvé lesní zvěře. Nimrod forever!

Ani politika nezůstane zcela nedotčena - problematiky Evropské unie se ale v písni "Restaurace pana Kalvody" Špalek s lehkým úsměvem na rtech textařsky pouze dotkne . Všem to nandal ruský bohatýr, a proto se Turek bez medu, Němec se snědeným Schnitzelem a Holanďan znechucen sýrem odebrali raději ochutnat "Houby magický". Ty jen dokazují, že pomalejší skladby Kabát zkrátka umí. Špalek perlí i jako romantik a vyplatilo se, že pro tuto píseň kapela sáhla do svého archivu nepoužitého materiálu. Škoda že ani na probíhajícím turné se na ni lidé nezavlní. Finále obstarává kontroverzně přijatá valivá hymna českých hokejistů k letošnímu šampionátu v Praze "Brousíme nože" a lekce z francouzštiny "Pakliže".

Fňukalové, toužící po návratu thrash metalu z kraje devadesátých let, mohou naříkat dál. Kabát si už na třetí desce "Colorado" stanovil svůj styl, ze kterého neuhýbá. Ryčnost, dynamika, drsnost, ale i vtip, chytrost i jistá dávka buranství k této formaci neodmyslitelně patří. Stejně jako krátká stopáž alba, minimum sól a různých vyhrávek, které by mohly rozmělnit sílu nové tvorby. Vliv producenta Yardy Helešice zdánlivě tolik patrný není, jeho úloha při samotném nahrávání a tvorbě nového materiálu však mohla být dost zásadní. Dá se totiž předpokládat, že "Do pekla / Do nebe" jen potvrdí výsadní postavení Kabátu na české hudební scéně.