S novým zpěvákem Three Days Grace září. Na Rock for People vezou své nejlepší album "Human"

Kanadské rockery Three Days Grace opustil v roce 2013 zpěvák Adam Gontier, a kapela tak byla přinucena k důležitému rozhodnutí. Skončit, či pokračovat s novým lídrem? V platnost vešla druhá možnost a nyní se k fanouškům dostává album "Human" se zpěvákem Mattem Walstem. Představí ho i na festivalu Rock for People.

8/10

Three Days Grace - Human

Vydáno: 27.3.2015
Celkový čas: 39:34

Skladby: Human Race, Painkiller, Fallen Angel, Landmine, Tell Me Why, I Am Machine, So What, Car Crash, Nothing Fair In Love and War, One Too Many, The End Is Not the Answer, The Real You

Vydavatel: Sony Music

Pokud vám příjmení Walst něco říká, pak vězte, že nový zpěvák Matt je mladším bratrem basáka Three Days Grace Brada. Zřejmě na jeho doporučení si ho dvě dekády oslavující kapela vybrala. Ale důvodů je určitě víc. Matt totiž není žádný začátečník, ale ostřílený vokalista z jiné kanadské formace My Darkest Days. A po poslechu "Humen" nelze jejich volbu neschválit.

Charismatický projev Matta Walsta je velkým oživením v řadách Three Days Grace. Nové skladby disponují svěží energií, která chyběla na zatím poslední řadovce "Transit Of Venus". Ta nebyla špatná, ale postrádala originalitu, větší přímočarost i hitovost. Tyto neduhy "Human" naopak vůbec nehrozí.

Ještě před vydáním desky byly zveřejněny hned tři singly "Human Race", "Painkiller" a "I Am Machine". Nejenže všechny patří k vůbec tomu nejlepšímu, co kdy tihle Kanaďané vyprodukovali, ale překvapující (a to příjemně) je, že prakticky každá píseň z nahrávky by mohla být dalším singlem v pořadí. "Human" nemá jediné slabé místo, každá skladba je parádní rockový hit s výbušným melodickým, až arénovým refrénem. Pravda, kombinace alternativního (ačkoliv tenhle termín autor recenze zrovna neuznává) metalu, grunge a hard-rocku není zrovna nejmodernější subžánr a víc než kterýkoliv jiný v současnosti působí lehce omšele. Když je však jakákoliv hudba dělaná dobře, kvalitně a na nejvyšší úrovni, tak proč vlastně ne.

Achillovou patou novinky jsou mnohdy úsměvně patetické texty ("Fallen Angels", "Painkiller"), ale v tvorbě Three Days Grace jde o standard. Hudební složce toho však moc vytknout nelze. Skladby jsou od začátku skvělé, s typickým americkým soundem, kde dominují silové kytary i ostrý vokál Walsta mladšího. Nečekejte žádné zaláskované sladkobolné balady, na ty tady není místo. Oproti tomu váš čekají výbušné refrény ("One Too Many", "The End Is Not the Answer"), které by jim třeba dnešní Nickelback mohli jen závidět. Takové uměli napsat snad jen zkraje kariéry.

Mohl to být krok do tmy. Nemusela fungovat chemie, zpěvákův vokál se mohl míjet s hudbou skupiny. Nic z toho se ale nestalo a v rukou máme prvotřídní desku amerického rock-metalu jak z časů největší slávy subžánru. Matt Walst je prostě skvělý zpěvák a (snad se nedotkneme fanouškům Adama) zdá se, že jeho vokální kvality jsou dokonce ještě o píď výš než u jeho předchůdce. I barva jeho hlasu jako by ke kapele patřila od počátku. Rozhodně je "Human" povedeným dílem, které bude radost slyšet zanedlouho živě na Rock for People. Tam se Three Days Grace představí po boku Faith No More či Bastille 5. června.

• Změnit titulek! (Storm, 06.05.2015 10:53) Reagovat

  Nejlepší album??? To je hodně přehnaný. TDG přišli s odchodem Adama o to jediný, co je diametrálně odlišovalo od ostatních skupin obdobnýho žánru - geniální texty plný emocí. Nový skladby nejsou po hudební stránce vůbec špatný, spíš naopak. Ale oproti minulým nahrávkám je shazuje především neustále se opakující text bez nápadu a progresu. Mattovy kvality nezpochybňuju, ale řadit ho nad Gontiera je špatnej vtip, především v živým projevu, ve kterým Adam exceloval. Tvrzení, že Transit of Venus postrádá originalitu, je taky pecka. Já ji řadím k nejoriginálnějším nahrávkám z celé jejich tvorby. Na koncert jsem čekala 10 let, ale v novým složení si jej nechám ujít. Jsem si vědoma toho, že frontman kapelu netvoří sám. Ale obávám se, že bych nepřekousla slyšet svoje nejoblíbenější skladby vycházejíce z úst Matta. Přesto věřím, že může být prezentace nové desky v jeho podání zážitek.
  
  

• Panu autorovi článku :) (Kristýnka, 07.05.2015 00:09) Reagovat

  1. Od kdy jsou TDG grunge či metálová skupina????? O tom nevím zhola nic...
  2. Nejvíce mi přišla úsměvá tato recence, ne texty Three days grace. Co je úsměvného na tom, když se člověk vypíše ze svého bolu (zažil si mimo jiné i drogovou epizodu). V textech jsou ryzí emoce, ale to bohužel jentak nějaký povrchní člověk, nemůže docenit, natož pochopit, a bere je jako úsměvné, či dokonce patetické...
  3. Human nejlepší album? Věc subjektivní, avšak ten, kdo je delší dobu sleduje, moc dobře ví, že v albu se objevují jen samé unylé ohrané melodie, text jako by byl už převařenej ze starých písniček
  4. Žádné LOVESONGY???? Ach bože! Asi je tu z nás někdo natvrdlý... víc k tomu už nemám...
  5. Matt Walst, je pop-rockový zpěvák. V My darkest days byl OK... Ale TDG je trochu jiná sorta, na to prostě nemá.... stačí se mrknout na live koncerty Adama a Matta... To vypovídá za vše ;)
  6 Celkové jsem poslední dobou tady těma recenzema znechucena, nepíší je absolutně žádní znalci hudby, recence by měl psát někdo, kdo se orientuje v dané problematice, a ne si jentak někde na netu plácat svoje DOMNĚNKY!
  
  
  

9/10

Recenze: Velkolepý comeback Kensington se vydařil. "First Rodeo" připomíná otevření balíčku chipsů První místo v nizozemské albové hitparádě a natřikrát vyprodaná hala Ziggo Dome. Vzhledem k síle comebackových singlů s novým zpěvákem Jasonem Dowdem se dalo čekat, že velkolepý návrat na scénu nebude propadák. Ostře sledovaná... čtěte zde

Vydáno: 03.02.2026 15:00 v sekci Recenze

Nejvíc nej: Apashe míří do Prahy. Podívejte se na šest jeho klipů, u kterých budete tančit skrz slzy Belgický hudebník a producent proslul mixováním klasické a elektronické hudby. Léta s ním spolupracuje třeba videoherní společnost Ubisoft, která jeho díla použila do trailerů her jako "Assassin's Creed" nebo "Far Cry". Už 6. února... čtěte zde

Vydáno: 03.02.2026 08:00 v sekci Publicistika | Nejvíc nej

8/10

Recenze: Gufrau a Viktor na Kal. na desce "Boyband" dokazují, že nejsou pouze one-hit wonder Po vydání songu "Navždycky blázen" všichni bedlivě vyčkávali, jestli šlo jen o štěstí jednoho hitu, nebo si Gufrau a Viktor Kal. udrží nově nabyté fanoušky. Album "Boyband" naštěstí ukazuje, že úspěch nebyla náhoda a... čtěte zde

Vydáno: 02.02.2026 17:30 v sekci Recenze

Na okraj: V shortlistech Cen Anděl vyčnívají nová jména. Ve finále ale může být všechno jinak V posledních letech se stalo tradicí, že před konečnými nominacemi přicházejí Ceny Anděl s takzvanými shortlisty, tedy sedmičkou postupujících v každé z patnácti kategorií. Jde o první indicie možných favoritů. Z předešlých... čtěte zde

Vydáno: 02.02.2026 10:00 v sekci Publicistika | Na okraj

9/10

Recenze: Když se metal potká s osmdesátkami i budoucností. Tak zní Blitz Union na desce "Evolution" Blitz Union fungují už pár let, v Česku ale pořád zůstávají spíš neprobádaným zbožím. Po pěti letech nyní přicházejí s deskou "Evolution" vydanou u německého labelu a přinášejí vypilované songy, promyšlenou image, syrové... čtěte zde

Vydáno: 02.02.2026 00:00 v sekci Recenze