Loni v létě vydaná druhá deska "Alarms In The Heart" londýnské pětky Dry The River se u nás stala albem týdne naprosto zaslouženě. Jejich talent napsat poetickou a zároveň údernou skladbu s tak silnou atmosférou je obdivuhodný. Kdo by však čekal, že na živo budou hloubaví rockeři své písně prezentovat v ještě uhrančivějším podání? Ten kdo na dubnovém koncertu v pražském Futuru nebyl možná neuvěří, ale koncert Dry The River atmosférou místy připomínal spíš stadiónové koncerty U2 nebo Queen. Dokonce pravidelně docházelo i na euforické beatlesácké ječáky neskutečně nažhaveného publika. I ti britští chlápci na pódiu chvílemi docela koukali.

Nejprve však nastoupila předkapela Come and Play z Opavy. Těžko si představit hudebně vhodnější partu. Come and Play se prezentovali uhlazeným, až profesorsky střiženým indie-popem, jehož atmosféru dobarvovaly housle Báry Svrčinové. Co z jejich vystoupení utkvělo v paměti, je jejich slušný úbor skládající se z bílých košil, motýlku a kalhot. I prezentace jejich písní byla velmi slušná a uhlazená, ale určitě ne nezajímavá. Především skladby z jejich nového EP "Heaven" měly působivá aranžmá a příjemně tak vplouvaly do uší naslouchajícího publika, které se opavské partě odvděčilo pozorností i potleskem.

Až s úderem desáté hodiny předstoupili před poloplný sál pražského Futura Dry The River. O tom, že hvězdné manýry jejich členy nesouží, bylo zřejmé již před samotným začátkem koncertu, kdy neproběhlo žádné bombastické napínavé intro ani velkolepé zdlouhavé čekání na jejich příchod. Kapela si dokonce sama připravovala nástroje a přesně v deset ještě za zvuku odeznívající reprodukované hudby se přiloudali na svá stanoviště. Oč skromnější byl příchod, o to velkolepější byl zbytek vystoupení.

Hned úvodní pecka "Alarms In The Heart" předznamenala jak bude koncert vypadat. Ohromné nasazení kapely, která svým projevem a muzikantskou zručností připomínala daleko zkušenější a slavnější jména rockové scény se každou odehranou skladbou a každým nadšeným výkřikem a potleskem fanoušků stupňovalo. Zdá se, že si z turné se Skoty Biffy Clyro přece jen něco odnesli. Dry The River se však neomezili na kopírování slavnějších vzorů, ale vytvořili si vlastní zvuk, image a jejich práce s náladami písní je jen těžko srovnatelná s jinými interprety.

Kapela má za sebou sice jen dvě desky, materiál z nich však tvořil devadesáti minutový přival hitů. Když už to vypadalo, že už své nejlepší písně vyčerpali, vytáhli z rukávu další klenoty, a tak na úvod zahrané "New Ceremony", "Hidden Hand", "Gethsemane" vystřídali další působivé kusy jako "Rollerskate", "History Book" či naprostý vrchol večera "Vessel", při kterém klávesák vyměnil svůj nástroj za housle, přičemž posléze si smyčec převzal i kytarista a zahrál s ním originálně na svou kytaru. Nádherný hudební moment života všech přítomných byl ukončen masivním aplausem i nadšeným křikem, který doprovázel kapelu vlastně po celý jejich koncert.

Reakce publika během vstoupení byla skutečně impozantní. Několik desítek fanoušků vytvořilo atmosféru ne nepodobnou obřím vystoupením velkých hvězd. Ten večer se pocitově neodehrával v malém prostoru Futura, ale pod širým nebem Glastonbury a Dry The River zde byli těmi nejzářivějšími hvězdami, na které přišlo tisíce fanoušků z celého světa. Zatím to byl pouze všudypřítomný pocit, ale těmhle sympatickým Britům, kteří od posledního pražského vystoupení hudebně i koncertně neskutečně vyrostli, se to jednou možná povede i ve skutečnosti.

Koncert se chýlil ke konci, na rozloučenou zahrála "No Rest" z tři roky starého debutu a kapela se odebrala do zákulisí. Netrvalo dlouho a bouřlivý potlesk je vyhnal ven. K překvapení všech se trio v popředí odebralo mezi publikum a uprostřed něho zahrálo akusticky píseň "Shaker Hymns" za přispění celého klubu.Snad každý zpíval spolu s kapelou stojící v srdci kotle a snad každého muselo z jedinečné atmosféry mrazit. Rozhodně jeden z vrcholů koncertu a pro každého nezapomenutelný zážitek. Pak již zazněl stařičký hit "Weights & Measures" a nadšené publikum se se snad ještě nadšenější kapelou muselo rozloučit. A ač bývá prohlášení muzikantů, že zde jsou ti nejlepší fanoušci, spíš tradiční klišé. Při pohledu na překvapenou kapelu, která prohlásila, že projeli Evropu i Ameriku a takové reakce se ji nikde nedostalo, jsme jim mohli upřímnost tentokrát věřit. Tohle byl možná pro obě strany podobně nezapomenutelný večer.