Ještě před několika lety to s mainstreamovým rapem a hiphopovou hudbou nevypadalo zrovna růžově. Ne že by situace došla do stadia, kdy bychom mohli mluvit o mrtvém žánru, to naštěstí ne, ale minimálně ztratil duši. Jasně, vždycky tady bude Kanye, ale jakkoliv je právě on na svých albech progresivní, svůj talent zbytečně ubíjí v mediálních excesech. A stará garda možná ještě čas od času překvapí, ale zázrak od ní už čekat nelze. V tomto kontextu pak postava sedmadvacetiletého rappera z Comptonu, který před třemi roky přišel s neuvěřitelně vyzrálým albem "Good Kid, M.A.A.D City", působí jako zjevení. Kendrick Lamar. Spasitel, génius, opravdový umělec - superlativy teď přicházejí ze všech stran. A právem, neboť na svém třetím albu "To Pimp A Butterfly" se ukazuje v nejlepší formě a opravdu není náhodou, že natočil desku, o které se ještě hodně dlouho bude mluvit! Album roku? Dost možná.

Už předchozí kolekce "Good Kid, M.A.A.D City" stačila na to, aby se zapsal do hudební historie zlatým písmem. Na koncepční nahrávce, na níž se vrátil do svých teenage let, aby popsal děsy a hrůzy v jeho rodném městě, se ukázal jako více než talentovaný vypravěč a asi nikoho nepřekvapí, že tenhle talent neztratil ani na "To Pimp A Butterfly". Jen spektrum témat se rozšířilo. Compton úplně nezmizel, jeho vliv v menší míře stále přetrvává, ale Kendrick jde tentokrát dál.

Co často vyplouvá na povrch, je touha, aby se černí Američané povznesli nad rasismem (což je samozřejmě problém, který nejspíš ještě dlouho bude přetrvávat, svědčí o tom například nedávná kauza Ferguson), do toho také vstupují jeho problémy s depresí ("u") a víra v Boha, která mu pomáhá udržet hlavu nad vodou. Centrální téma sice chybí, ale pokud chcete základní myšlenku, je jí bezesporu ono "svět nezměníme, pokud nejdříve nezměníme sami sebe" ("Shit don’t change until you get up and wash your ass" v "Institutionalized"). Ač již dávno nechal Compton za sebou, stojí stále oběma nohama na zemi a zatímco mnoha rapperů má s náhle nabytou slávou problémy, on se drží upřímnosti a důležitých témat.

Jakkoliv je Lamar sám populární persona, kterou znají masy, "To Pimp A Butterfly" má k hudbě pro masy blízko asi jako eskymák na Saharu. Na rádiové hity můžete rovnou zapomenout (cenou Grammy ověnčená singlovka "i" je tady v poněkud drsnější verzi s rázným proslovem, v němž se znechucený rapper snaží vyzdvihnout důležitost jednoty černých Američanů), o ty mu ale nikdy nešlo. Stejně jako poletuje ve svých myšlenkách a jak přechází z klidnějších poloh do agrese ("The Blacker the Berry"), i hudebně létá z jednoho žánru do druhého. Přes G-funk a P-funk přechází k jazz fusion, r'n'b, boom bapu a občas se objeví neo-soul a vlivy raných OutKast. Hlavně ale všechno to experimentování s žánry mělo zásadní vliv na jeho flow, které je zase přeci jen o něco dál. Nezapře přitom vlivy jazzu - místy má jeho rap blízko ke scatu.

Vybrat nejlepší momenty (a že jich tady je) není snadné, určitě k nim patří Pharrellem produkovaná "Alright", kterou táhne žalostný jazzový sbor, nebo také skladba "How Much a Dollar Cost", jejíž hudební podklad připomene "Pyramid Song" od Radiohead.

"To Pimp A Butterfly" není nahrávka na první dobrou. Tím se nechce říci, že by na první poslech nebyla zábavná, ale na ploše skoro osmdesáti minut se toho zkrátka děje příliš. Přesto dává Kendrick Lamar jasně najevo, že chce být slyšet. Ač to možná není v jeho postavení snadné, chce být stále vnímán jako ten kluk z Comptonu, který má světu co říct, a nadále obhajovat upřímnost a poctivost. Právě tento přístup z něj dělá jedinečnou postavu v rámci současné hiphopové scény. "Každý se může dostat nahoru, nejtěžší je se udržet", vzkazuje Dr. Dre v úvodní "Wesley's Theory". A může být v klidu. King is born!!!