José González se nemění. I na "Vestiges & Claws" nabízí minimalistický folk

José González se těch osm let samozřejmě neflákal. Jak sám přiznává, občas sice byly dny, kdy jen sjížděl videa psů a koček na YouTube, ale mimo to ještě párkrát objel svět se svými Junip, vyzkoušel si spolupráci s orchestrem a přispěl i na soundtrack Stillerova oceňovaného filmu "Walter Mitty a jeho tajemný život".

A právě na zmíněném soundtracku se původně měl objevit otvírák "With The Ink Of A Ghost". Jelikož byl však Ben Stiller přesvědčen, že takto depresivní kousek se do jeho snímku, který naopak život oslavuje, příliš nehodí, zpěvák si jej nakonec nechal pro sebe.

Úvodní skladba je vynikající průpravou na to, co vás na "Vestiges & Claws" čeká v dalších minutách. Dlouholetý vegetarián si v ní vystačí jen s akustickou kytarou a svým jemným, nekonfliktním hlasem tiše zpívá o tom, jak dát smysl věcem, které vidíte kolem sebe. Hudební prostost je pro Gonzálese typická, proto když se v "Let It Carry You" přidají perkuse a vícehlasy a v "The Forest" zase violoncello, bude to asi největší hudební vzrůšo, jaké se vám od jeho třetí sólové nahrávky dostane. Introvertní Švéd byl ale takový vždycky. Nikdy se nesnažil jít posluchačům naproti se silnými refrény nebo nezapomenutelnými melodiemi, takže pokud chcete od folkového alba rozmanitost, musíte hledat jinde.

Zdánlivou monotónnost, kterou rozbíjí až tak desátý poslech, naštěstí trochu nahrazují zpěvákovy dlouho sbírané texty. Jestliže byste ale čekali, že se z nich něco dozvíte o jeho životě, byli byste na omylu. González nevypráví o sobě, ale o nás všech. Nesnaží se stavět na komplikovaných souvětích, jejichž smysl vám uniká, ale spíše se v několika jednoduchých slovech snaží vystihnout podstatu. Jeho texty jsou plné otázek o důvodu naší existence, stárnutí a smyslu života, a když se písničkář v Lennonovou "Imagine" inspirované "Every Age" ptá, co zůstane jako skutečně důležité, když se na svět podíváte z vesmíru, začnete přemýšlet o věcech, na které během každodenního shonu není čas.

Téma pohledu na svět z širší perspektivy je ostatně interpretovým oblíbeným, a když v už zmíněné "The Forest" zpívá "Why didn't I see the forest on fire behind the trees," je jeho poetika nejsilnější. O mnoho pozadu nezůstává ani singlová "Leaf Off/The Cave", asi jediný zpěvný hit alba, kde dřívější člen hardcorové skupiny Back Against The Wall a obdivovatel Black Flag, NOFX a Dead Kennedys káže o tom, že se máte soustředit na to, zda v životě děláte něco smysluplného, a případně nechat život plynout, ať to vyřeší za vás.

To je sice všechno moc pěkné, ale asi sami uznáte, že z jeho úst nevychází nic převratného nebo dříve neslyšeného. González tak spíše zase jen připomíná reálné hodnoty, než že by vykládal vlastní, opravdové zkušenosti. A ne že by nebylo důležité si takové otázky čas od času pokládat, v kontextu recenze je ale protichůdné mu za něco tak samozřejmého a stokrát omílaného připisovat extra kredit. Když si k tomu přičtete několik výplňových písní typu "What Will", instrumentální vybrnkávačku "Vissel" nebo nadějí, ale také klišé naplněnou "Open Book", musíte to do celkového hodnocení promítnout.

"Vestiges & Claws", neboli "Pozůstatky & klepeta", je dobrá folková deska, která v případě, že jste příznivci žánru, stojí za váš čas, zároveň ale nesděluje nic natolik zásadního, že byste bez ní nemohli žít. Chybí jí zkrátka něco výjimečného, co by vás, jak už název napovídá, chytlo do klepet a nutilo pouštět si ji stále znova. I bez pomyslného faktoru X ale nabízí pár opravdu pěkných písniček.