Jako předskokanka se představila berlínská umělkyně Golden Diskó Ship. V záplavě jednočlenných semi-elektronických projektů patří rozhodně k tomu lepšímu, co můžete slyšet. Mladá Němka se sice na pódiu nepředřela, zpěvu předvedla minimum a stejně tak kytaru používala k oživení reprodukované hudby pouze příležitostně, o to více úsilí však věnovala domácí přípravě. Psychedelické koláže zvuků, které držely pohromadě celé vystoupení, byly poskládány tak, že se jim podařilo překonat roli pouhého elektronického podkladu a mnohdy působily takřka znepokojivým dojmem.

Obsahovaly mimo jiné i vokální složku, které kudrnatá outsiderka zdrženlivě přizvukovala a s využitím echa tak vytvářela široké spektrum hlasových poloh. Výsledek zněl trochu jako takový trochu ujetý dream pop s prvky shoegaze. Ale zábavný. Zarážející byla dokonalá netečnost interpretky. Kamenný výraz, žádná gesta. Slečna působila jako naprosté weirdo. S ohledem na celkové pojetí vystoupení, která zahrnovalo rovněž autorskou videoprojekci, však lze předpokládat, že šlo o záměrnou uměleckou pózu.

Pánové Martin Tvrdý (alias Bonus nebo Martin Hůla a další) s Václavem Havelkou (Please The Trees) v Divadle Archa znovu oživili projekt originálně pojatých předělávek "U nás v garáži", v rámci kterého nedávno vydali stejnojmenné album. Podobně jako při křtu desky v prostorách Nové scény Národního divadla, i tentokrát vystoupili za doprovodu živé kapely. K Martinovi za synťáky a Václavovi s mikrofonem v ruce přibyly kytara, basa a bicí. Malou exhibici na foukací harmoniku si pak během skladby "Co ty jsi zač?" střihl Michal Kyselka.

Dvojice možná albu na cestě k posluchačům naházela pár klacků pod nohy, když se rozhodla realizovat svoje autorské ambice právě přetvořením citlivých songů z archivů českého undergroundu, kterým propůjčila moderní háv a často poměrně odvážný výraz (viz propírané "Žiletky" Psích Vojáků). Realita je však taková, že Tvrdému s Havelkou se podařilo dosáhnout možná nejsoučasnějšího zvuku na poli tuzemské elektronické scény. A pokud jde o rozporuplně vnímaný rukopis, použitý při dekonstrukci originálů skladeb a jejich následném přestavování, hranice mezi tím, co na mnohé může působit nestravitelně a co sedne na první poslech, se v Arše příjemně otupily.

Stárnoucí, avšak nesmrtelné hudební milníky českého undergroundu naživo opustily původní hrubý charakter a vyměnily jej za poetický nádech. Hodně tomu napomáhalo celkové pojetí scény, kterou opět rozsvítily vizuální efekty (tentokrát realizované přímo ústředními protagonisty), stejnokroj kapely, oděné do sněhobílých obleků, a výkon Václava Havelky, který se vžil do role zpěváka "vypravěče". Premiérově se během koncertu promítal videoklip ke skladbě "Co ty jsi zač", ve kterém se členové projektu představili jako noční postavy, skoro jak vytvořené fantaziemi ospalé mysli. Minimalisticky pojatá, kontrastní pódiová show s novým videem koncepčně ladila a dohromady podpořily celkovou atmosféru jiné reality. Celkově se jednalo o nečekaný zážitek hodný opakování. Velká škoda omezené životnosti téhle Garáže....