Ecstasy Of Saint Theresa na sebe upozorňují novým singlem "I'm (Not Really) Optimistic". Ten předznamenává album, které by mělo vyjít na podzim. A jak jsme u Jana P. Muchowa zvyklí, zásobuje nás zvukovou lahůdkou, k níž přichystali dezert i tři remixéři.
Loni vyšel skupině Ecstasy Of Saint Theresa komplet raných alb. Mezi tehdejší kytarovkou a dnešní elektronickou podobou Extáze je velký rozdíl. Něco ale přece jen zůstalo - cit, který má
Jan P. Muchow pro zvláštní zvuky a pro atmosféru písně. Na podzim by měla vyjít druhá deska znovuzrozené elektronické Extáze, právě vycházející singl "I'm (Not Really) Optimictic" je její předzvěstí.
Ačkoliv Muchow stál vždy v čele domácí progresivní scény, nikdy se netajil tím, že jeho písně by měly mít hitový potenciál. Proto také dával svoje schopnosti ve prospěch interpretů, o kterých měl pocit, že by mohli prorazit. Jeho neutuchající snaha o vytvoření "jiného popu" se povedla s Annou K, bohužel už ne třeba s
Here (což ale není jeho vina). V tomto ohledu se to nepodařilo vlastně ani s poslední deskou Extáze, které se prodával jen zlomek toho, co by si zasloužila. Muchow s ní potvrdil statut ikony domácí klubové scény a navázal i na úpěchy "staré" Extáze za hranicemi.
S novou deskou si Muchow a vokalistka
Kateřina Winterová dávají dost na čas. Podle zpráv zatím mají hotové tři písně (ty zazněly i při květnovém webovém přenosu ze studia). Jednou z nich byla i "I'm (Not Really) Optimistic", která byla vybrána na singl. Melodický nápad (samozřejmě nesený vokálem Kateřiny) ale bohužel není tak výrazný, aby singl měl šanci prorazit v rádiích. Rozbitý, ale neagresivní rytmus (vytváří ho z velké části ústní rytmy rapera Sifona), hutná basová linka a pro zklidnění španělka nebo originální trombóny. Velmi detailně propracovaná produkce, kde je každá nota pečlivě promyšlená. Extáze tentokrát snese srovnání třeba s islanskými
Múm a jejich hladivými laptopovými symfoniemi, poslední deskou
Björk a Matmose nebo
Kid 606. Říkejme tomu třeba click’n bass, protože k vychutnání budete potřebovat kvalitní sluchátka a hluboké křeslo.
Jak trefně prohlásil Nanoru v posledním R&P, Muchow na novém singlu zní jako by remixoval sám sebe. (Když jsem píseň slyšel poprvé, taky mne to napadlo, ale on to napsal první:) Jak ukázal loňský revival electra a disca, posluchači na klubové scéně mají dost překomplikované hudby. Elektroničtí experimentátoři se vracejí znovu do undergroundu, a to asi pro Muchowa není moc dobrá zpráva. Jestli předchozí singly "Neon" a "Dumb It" hrála i některá osvícená celoplošná rádia, s "I'm (Not Really) Optimistic" to bude asi horší. Na první poslech vám tato píseň asi moc neřekne. Hit? Možná pro nějaké islandské rádio v období věčné tmy.
Dostávám se k remixům. Na CD singlu jsou tři, časem by měl vyjít i vinyl s dalšími. První má na starost velký loňský objev domácí scény
Floex. Ten se veze na podobné ambientní vlně jako Extáze, jeho verze je hladivější (nechybí jeho oblíbený klarinet) a paradoxně působí mnohem kompaktněji než trochu rozbitý originál. Jinak je to ovšem
Floex, jak ho známe z "Pocustone". Ani další dva remixy "Nanoru po schodišti dolů rmx" od Sport a "Bluecladized rmx" od
Blue & Clad nijak výrazně nevyčuhují. První jmenovaný je postavený na těžkých rozbitých beatech (jaké používají třeba
Autechre), ale zdá se mi, že závěrečnou éterickou pasáž písně (která v originální verzi funguje jako pointa) vtáhli do hry příliš brzy. Závěrečný remix
Blue & Clad je sestavený jen ze zvukových útržků, které jen tak proplouvají a nikdy se nespojí v nějaký celek. Poslouchat tak abstraktní kompozici je jako snažit se chytit mořské vlny.
Odhadovat, jaká bude nová deska Ecstasy Of Saint Theresa, lze podle pilotního singlu jen těžko. Jisté je, že to bude lahůdka pro posluchače, který má otevřené uši. Prozatím nám musí stačit tento singl, v září budeme chytřejší.