The War On Drugs - Lost In The Dream

The War On Drugs se na "Lost In The Dream" nebezpečně blíží k dokonalosti

Vydáno: 27.03.2015 14:30 v sekci Recenze - Jan Trávníček | foto: handsometours.com

V komentářích k vyhlášení výsledků nejlepších zahraničních alb roku 2014 podle musicserveru byl učiněn slib. A ten je třeba naplnit. Takže pro těch pár z vás, kteří na to čekali, tady to máte. Recenze "Lost In The Dream", jednoho z kriticky nejvřeleji přijatých alb loňského roku. Sklidí ovace i u vás?

9/10

The War On Drugs - Lost In The Dream

Vydáno: 13.3.2014
Celkový čas: 60:27

Skladby: Under The Pressure, Red Eyes, Suffering, An Ocean Between The Waves, Disappearing, Eyes To The Wind, The Haunting Idle, Burning, Lost In The Dream, In Reverse

Vydavatel: Bertus

Víte, tyhle výroční žebříčky... Je zvláštní, jak se každý rok situace opakuje. V každém hudebním žánru se v průběhu celého roku vždycky objeví několik senzací, které zazáří (loni třeba Sam Smith nebo Royal Blood), pak ale přijde čas rekapitulace a hudební periodika po celém světě se začnou proti úspěchům těch, kteří skutečně prorazili, vymezovat a snad v jakémsi pokřiveném zájmu o "zachování tváře" začnou přicházet se seznamy údajně nejlepších jmen, o nichž však většina hudebních fanoušků do té doby neslyšela. Dochází tak k paradoxní situaci, kdy média, která skutečně mají možnost z někoho hvězdu udělat, jej v době reálného vydání CD kolikrát ani nezmíní recenzí a nijak zvlášť jej nepodporují, zatímco na konci roku se spousta z nich pyšně holedbá, že právě tahle přehlížená deska, kterou tak dokonale ignorovali, je tou vůbec nejlepší. Možná je to kopání do vlastních řad, ale nepřijde vám to taky trochu pokrytecké?

Když se teď podíváte do zahraničních seznamů best of 2014, naleznete tam jména jako Run The Jewels, D’Angelo, FKA twigs, Ariel Pink, Arca, Sun Kill Moon, St. Vincent, Aphex Twin, Caribou, Beck, Alt-J, Swans, Future Islands, Damon Albarn, The Bug, Wye Oak, Temples, Jamie T, Mac de Marco, Sleaford Mods, Strand Of Oaks nebo právě vůbec nejhojněji se objevující The War On Drugs. Chytáte se? Slyšeli jste všechno? Výborně. A kolik z těchto desek jste slyšeli v době, kdy opravdu vyšly a kolik až na přelomu roku, kdy začaly vycházet žebříčky? A to je právě ono.

Jako recenzent jdu trochu s kůží na trh, když vám teď přiznám, že ačkoliv se snažím sledovat co možná nejvíc informačních kanálů, do doby vydání zahraničních best of článků jsem o v březnu vydané třetí řadovce The War On Drugs neměl ani ponětí. Ty opravdu skvělé věci ale zůstanou skvělými i s časovým odstupem. A protože bych vážně rád věděl, jak jste to vnímali vy, čtenáři, budu moc rád, pokud mi v komentářích sdělíte, jak jste se o jedné z nejoceňovanějších kapel loňského roku dozvěděli právě vy.

A co že je vlastně na albu "Lost In The Dream" tak fascinujícího, že si z něj hudební publicisté po celém světě sedají na zadek? Pojďme se do toho ponořit.

The War On Drugs vznikli ve Philadelphii v roce 2005 jako společný projekt písničkáře Kurta Vileho a zpěváka a multiinstrumentalisty Adama Granduciela, jenž do té doby působil ve Vileho doprovodné kapele The Violators. Slavnější z dvojice ale brzy po natočení debutu "Wagonwheel Blues" ze skupiny s proměňujícím se složením odešel, a tak frontman Granduciel zůstal při práci na druhé desce téměř osamocen. Když tedy v roce 2011 vyšlo z různých útržků seskládané druhé album "Slave Ambient", jednalo se, i přes vklad dříve či později participujících členů, převážně o Granducielovu desku.

Na loňské "Lost In The Dream" už se snad uskupení ustálilo a kromě kytary, harmoniky, kláves, samplerů a spousty dalších věcí ovládajícího frontmana jej tvoří David Hartley (basa, elektrická kytara), Robbie Bennett (klávesy, piáno, kytara), Charlie Hall (bicí, varhany), Jon Natchez (saxofon, klávesy) a Anthony LaMarca (kytara, klávesy). Jak můžete sami vidět, s nástroji se ve skupině nešetří, a to ani zdaleka nebyly zmíněny všechny, které na nahrávce uslyšíte. Právě bohatý, vrstevnatý zvuk je jedním z největších kladů americké formace.

Univerzálně nejsrozumitelnější zkratkou je popsat jejich tvorbu jako indie-rock, The War On Drugs však čerpají i z žánrů, jako jsou post-punk, new-wave, americana či navracející se shoegaze. Zapomeňte tedy na sborově zpívané refrény, přímočaré melodie a popovou přístupnost. Vůbec největší síla kapely totiž tkví v unikátním budování pozvolně všeobjímajících atmosfér.

Naprostá většina skladeb nabízí stopáž delší než "doporučené" čtyři minuty a během nich před vámi skupina začne postupně gradujícími hudebními podklady skládat působivé světy. Vstoupit do nich a nechat se unášet téměř filmově znějícím doprovodem připomíná zážitky srovnatelné s návštěvou živoucích prostředí typu avatarské Pandory, jako hudební fanoušci si ale jistě vybavíte i kapely typu Joy Division, Slowdive, The Cure, Smashing Pumpkins nebo Silversun Pickups. Zcela originální tedy The War On Drugs nejsou, do druhořadé kopie však mají taktéž daleko.

Už úvodní, bezmála devítiminutový opus "Under The Pressure" začne z kláves, kytar a bicích budovat obklopující melancholickou náladu, a když se pak přidá i Granducielův do popředí se necpoucí zpěv a zezadu to nenápadně začne jistit saxofon, začnete si připadat, jako byste se propadli zpátky do osmdesátek. Hned následující, rychlými údery do bubnů popoháněná "Red Eyes" začíná svižně, ale teprve když ji kytara před refrénem nečekaně nakopne, pochopíte, že u The War On Drugs není nic jako ze škatulek. Kapela si s vašimi očekáváními hraje, dává zvraty tam, kde je nikdo nečeká, a vždycky, když už si začnete myslet, že víte, co přijde, znovu vás překvapí.

Rozvážná a depresí naplněná "Suffering" je jako stvořená pro noční toulky prázdným městem a usínání na baru s panákem whiskey v ruce, zatímco v americanou načichlé "Eyes To The Wind" se přenesete na americký venkov. Sedmiminutová "An Oceans Between Waves" si zase získává body vkusnými sóly a poetickým textem o lásce. Ostatně texty jsou vůbec neopomenutelným hlediskem, díky němuž se Granducielovi a spol. dostalo tolik pozornosti. Tématicky vycházejí ze srovnávání se s životem na turné, což na první pohled nemusí působit tak zlověstně, ale teprve když nahlídnete za oponu a seznámíte se i s odvrácenou stranou úspěchu a s ní související samotou, depresemi a paranoidními stavy, zjistíte, že The War On Drugs mají o čem psát. Těch slov sice není mnoho, ale když už nějaká zazní, zarezonují jako srážka ocelových trubek.

Zvolit z deseti nádherných skladeb, kde nic nechybí ani nepřebývá, tu nejlepší, není snadný úkol. Foukací harmonikou dozdobená titulní píseň, jež vyloženě vybízí k posedávání na okraji rybníka, se zdá být jasným favoritem, ještě znamenitější je však závěrečná balada "In Reverse", u níž doslova cítíte studený vítr na tváři. A přesto v ní všechny dechové nástroje houkají jako majáky u pobřeží. Jako signál šťastného konce. Jako znamení návratu do tepla domova.

"Lost In The Dream" je mimořádná deska. Ač tak může na nezasvěceného člověka působit, není to album, které by si hudební publicisté zvolili jen proto, aby zase byli o krok napřed a mohli na vás ukazovat dlouhý nos. Je to vynikající počin, který roste s každým dalším přehráním. Řečí čísel je to album, které se ve sto třiceti devíti sledovaných médiích objevilo v best of žebříčcích čtyřiapadesátkrát a z toho třináctkrát drtivě zvítězilo. Tím se za loňský rok nemůže pochlubit žádná jiná deska.

A přesto bych vám doporučil, abyste k němu, pokud jste jej ještě neslyšeli, přistupovali bez nějakých přehnaných očekávání. Zkuste dát stranou všechen hype a stejně tak se obraňte před vlastními kritickými předsudky. Pokuste se k němu přistoupit jen jako k další desce, kterou si pustíte, protože chcete vědět, jak zní. A pak jí dejte ještě druhou, třetí, čtvrtou šanci. Teprve pak bude satisfakce největší.

  • Ježíš... (PT, 27.03.2015 17:44) Reagovat

    Ježiši to je super, jdu si to okamžitě sehnat. U mě zásah na první dobrou...

  • ano, je to mimořádné album (jirkaL, 27.03.2015 17:50) Reagovat

    nikdy jsem předtím War on Drugs neslyšel, věkově patřím ke generaci U2 nebo Simple Minds, ale
    tahle deska mne při poslechu na You Tube opravdu dostala. Nejen tím, že během hodinového
    přehrání ani jednou nebyla přerušena vlezlou reklamou. Není to sice úplně originální, slyšel jsem
    v tom Springsteena, Neila Younga nebo i ty U2, ale to je právě na tom to skvělé, co všechno
    se partě Adama Granduciela podařilo do Lost In Dream nahrát. Jediné co mi tam trochu ruší
    jsou kolovrátkové bicí, jako z automatu. Kvůli tomu bych dal také devět bodů z deseti.

    • Re: ano, je to mimořádné album (p, 27.03.2015 18:33) Reagovat

      za mě by i ten zpěv mohl být trošinku výraznější. Ale souhlas, je to skvělé album, taky v něm slyším tu "klasiku" a to je super.

  • Tom Petty & The War On Drugs (casko, 27.03.2015 21:28) Reagovat

    super hudba do auta a dialnica plynie ...

  • TWOD (Michal, 28.03.2015 10:51) Reagovat

    Tak po lahůdkovém indie-rocku Intergalactic Lovers to vypadá na další zajímavou muziku :)

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Alice Merton - Visions 8/10
Recenze: Sebevědomá, hitová i zábavná - Alice Merton na "Visions" konečně ví, co chce Alice Merton svou kariéru před pár lety odpálila hitem "No Roots" a zlí jazykové by mohli tvrdit, že od té doby se na něj marně snaží navázat. Horší i lepší skladby, osahávání hudebního prostoru a snaha se tzv. najít ji ale... čtěte zde
Vydáno: 09.02.2026 10:04 v sekci Recenze
Die Alten Maschinen - Hello Goodbye! (The Very Best Of) 8/10
Recenze: Křepčí Die Alten Maschinen s "Hello Goodbye!" v křemíkovém nebi? Možná to kdysi byla idea spojená s jednorázovým projektem. Jedna z dalších tváří Moimira Papalescu. O sedmnáct let později můžete v rukách držet povedený komplet "Hello Goodbye!" téměř napěchovaný na maximální kapacitu... čtěte zde
Vydáno: 08.02.2026 14:30 v sekci Recenze
Psí vojáci - Hořící holubi (vinylová reedice 2025) 8/10
Recenze: Jako v horečnatém snu. Psí vojáci na albu "Hořící holubi" zkoumali hranice vlastní hudby Pro jednoho kultovní dílo, pro jiného obtížně poslouchatelná experimentální věc. Pro desku kapely Psí vojáci "Hořící holubi" platí obojí. Navzdory kultovnímu statusu je tenhle počin v diskografii formace poněkud marginalizovaný.... čtěte zde
Vydáno: 08.02.2026 08:00 v sekci Recenze
Apashe Live With Philharmonic Orchestra, O2 universum, Praha, 6.2.2026
Naživo: Apashe s Alinou Pash a dalšími v O2 universu ukázali, že spojení elektroniky se symfonickým orchestrem není nesmysl Neuvěřitelné čtyři hodiny trval program v pražském O2 universu, před jehož začátkem Apashe lákal, ať přijdeme včas, tedy už v 19:30, abychom zažili kompletní show. Náročný páteční večer proto končil až po 23. hodině a... čtěte zde
Vydáno: 07.02.2026 13:43 v sekci Naživo
Peter Lipa - Je to stále tak (vinylová reedice 2025) 8/10
Recenze: Peter Lipa se na albu "Je to stále tak" pootevřel mainstreamu, nahrávka šlape i po letech Na sólový debut "Neúprosné ráno" čekal Peter Lipa dlouho. Pozici měl už tehdy stabilní a deska ji jen potvrdila a upevnila. Následující kolekce "Je to stále tak", která vyšla o čtyři roky později, má tak ve zpěvákově diskografii... čtěte zde
Vydáno: 07.02.2026 08:00 v sekci Recenze
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Nejvíc nej: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2025 podle musicserveru (10-1) (26.01.2026 18:00)
- Video: Silversun Pickups se vracejí s melancholickým singlem "Long Gone" a intimním videoklipem (19.01.2026 11:22)
- Video: Zbytečná spolupráce. Yungbludova "Zombie" s The Smashing Pumpkins tak trochu ztratila své kouzlo (07.01.2026 17:13)
- Fotogalerie: Co přejí muzikanti napříč žánry do Nového roku? Podívejte se na šestnáct péefek (03.01.2026 12:04)
- Publicistika: Písně našich srdcí: Vánoce, svátky a tak vůbec (24.12.2025 08:00)
- Nové desky 49/2025 - od limitky Andyho Bella přes reedice Blur či Pink Floyd po živák The Cure (17.12.2025 17:30)
- Audio: Silversun Pickups a jejich "New Wave" - čtyři minuty, které si okamžitě pustíte znovu (11.12.2025 15:56)
- Video: Silversun Pickups berou diváky v klipu "The Wreckage" na mimozemskou jízdu (27.11.2025 09:26)
- Nové desky 46/2025 - od Oneohtrix Point Never přes Tři sestry po Ollyho Murse (26.11.2025 13:00)
- Nové desky 45/2025 - od Báry Polákové se Štěpánem Urbanem přes The Neighbourhood po Romana Holého (19.11.2025 14:30)

ALBUM TÝDNE 06/2026

Alice Merton
Visions

Alice Merton svou kariéru před pár lety odpálila hitem "No Roots" a zlí jazykové by mohli tvrdit, že od té doby se na něj marně snaží navázat. Horší i lepší skladby, osahávání hudebního prostoru a snaha se tzv. najít ji ale dovedly až k její třetí řadovce "Visions". A ta se jí opravdu povedla.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Po 09.02.
Marcus & Martinus (SWE) (Sono Centrum, Brno)
Po 09.02.
All Time Low (US) (SaSaZu, Praha)
Út 10.02.
Marcus & Martinus (SWE) (Forum Karlín, Praha)
Čt 12.02.
Lenka Dusilová (CZ) (Archa+, Praha)
Ne 15.02.
BvdLvd (UK) / Changeline (FR) (Café V Lese, Praha)
Po 16.02.
Sombr (US) (Forum Karlín, Praha)
Út 17.02.
The Last Dinner Party (UK) (Forum Karlín, Praha)
St 18.02.
Hatari (ISL) (Fuchs2, Praha)
Pá 20.02.
Kensington (NL) (Rock Café, Praha)
So 21.02.
mgk (US) (O2 arena, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

The Prodigy Vladimír Mišík Justin Bieber Prince Beyoncé Hraczki Ewa Farna Lady Gaga The Cure Madonna
musicserver.cz na Facebooku musicserver.cz na Twitteru musicserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2026 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2024 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe