Uteklo to. Jako by to bylo včera, když britský mladík Ed Sheeran poprvé zabodoval s písničkou "The A Team", která vyprávěla smutný příběh jedné dívky. Nyní stál na pódiu pražské Tipsport Areny jako jedna z nejzářivějších hvězd současné britské pop music. A i když s sebou neměl žádné doprovodné muzikanty a vyprodané hale zpíval jen sám s kytarou, počínal si suverénně a mile spontánně zároveň.

Dobrou půdu pod nohama mu připravil už písničkářský kolega Ryan Keen, který diváky rozehříval zhruba čtyřicet minut. Také on přišel coby (skoro) osamocený muž s kytarou a diváci ho vítali s nadšením. Také on hrál akusticky laděné písničky, které vyčnívaly přirozenou líbivostí a přitom se nejednalo o žádné kolovrátky. K dobru přihodil i jistou dávku showmanství a přítomné si tak rychle omotal kolem prstu. I když jeho písně znal z publika asi málokdo, zpívalo se, halou probleskl les svítících mobilů a aplaus mnohdy dosahoval míry, o jaké se předskokanům často ani nesní.

Keena musíme pochválit za dobrou práci i za sympatický přístup k fanouškům, na které hned po skončení koncertu čekal u stánku s dárkovými předměty a ochotně se fotil a podepisoval. Když po silném setu, ve kterém zapěl například i kousek aktuálního hitu "Uptown Funk" dvojice Mark Ronson a Bruno Mars, slézal z pódia, byly jasné dvě věci: že svůj úkol zvládl na jedničku a že až přijde Sheeran, nastane asi pořádný rachot.

Nastal. Zpěvák, který pár dní před pražskou zastávkou zpíval na Grammy, zahájil koncert písničkou "I'm A Mess" z loňské skvěle prodávané druhé řadovky "X". A když se v závěru nechal strhnout gradující energií a do interpretace se položil, jako by šlo o život, přeběhla po zádech první (a rozhodně ne poslední) husina. Zároveň bylo jasné, že Ed Sheeran svoje pražské fanoušky nijak neodbude a že s emocemi půjde až na dřeň.

Potvrdilo se to nejen při následující baladě "Lego House", ale i v průběhu celého večera, kdy se chytře střídaly houpavé lovesongy s energickými hiphopovými vsuvkami nebo velkolepými kytarovými sóly. To vše zvládal brzy čtyřiadvacetiletý Brit (narozeniny oslaví 17. února, ale fanoušci mu popřáli sborovým zpěvem již v předstihu) na pódiu úplně sám. Koncert měl spád, Sheeran často plynule přecházel z jedné písničky do druhé a občas vystoupení zpestřil nějaký ten cover, když si zavzpomínal na Stevie Wondera, na jehož počest si před pár dny s Beyoncé zazpíval duet, nebo svůj aktuální velehit "Thinking Out Loud" uvedl kouskem Elvisovy "Can't Help Falling In Love".

Když se podobným způsobem prolnuly dvě z nejsilnějších písní loňského alba "X" - balady "One" a "Photograph" - jednalo se o jeden z nejintenzivnějších momentů večera. Prvně jmenovanou zpívá v klipu prázdné hale, tentokrát ji přednesl plné Tipsport Areně a - světe, div se - atmosféra zůstala stejně křehká a niterná. Sheeran dokázal v jedné z nejprostornějších pražských hal předávat emoce působivěji, než se to povede na lecjakém intimním klubovém koncertě. A hlavně v tom vězí jeho síla - i přes raketový vzestup, jakým si v posledních letech prošel, z něj totiž na míle daleko cítíte, že je stále tím obyčejným zrzavým klukem, který nemá víc než kytaru a příběhy, které chce předávat. A že muziku dělá opravdu pro radost, a ne pro ty miliony prodaných nosičů, jakými se může pochlubit.

Nezbytnou součástí úspěchu čtvrtečního koncertu ale byl i fakt, že Sheeran zvládá skvěle komunikovat s diváky. Jeho způsob prezentace je pokorný a obyčejně lidský, zároveň se ale zpěvák nebojí přítomné hecovat ke zpěvu či vytleskávání. I proto si divák mnohdy připadal spíš jako na koncertě rockové hvězdy, opravdovost a emotivnost vystoupení to přesto nijak nenarušilo. Obzvlášť když si na závěr písničkář nechal to nejlepší ze svého repertoáru - v úvodu zmíněná "The A Team", magická "I See Fire" z filmu "Hobit" i dojemná "Give Me Love", při jejímž gradujícím závěru by se napětí dalo krájet, se postaraly o emočně bohatý finiš.

A když se po mohutné odezvě publika hudebník vrátil na pódium, rozjela se pořádná party. Tu odstartovalo hiphopové medley, ve kterém krom jeho vlastní "You Need Me, I Don't Need You" zazněly i "In Da Club" 50 Centa a "Fancy" Iggy Azaley, a ukončil stylově rozjuchaný megahit "Sing" z díly Pharrella Williamse. To už stály na nohou i nejvýše položené tribuny a halou se nesl hlavní popěvek. A zatímco si ještě diváci sborově notovali "ooooooooo", zhasla světla a Ed Sheeran byl najednou pryč. Zážitek z koncertu, ve kterém zpěvák divákovi nezatajil vůbec nic a šel emočně až donaha, ten ale v přítomných zůstane na dlouho. Nejspíš na celý život.