The Decemberists fungují od roku 2000 a pilně vydávají vesměs pozitivně přijímané desky. Pětičlenná banda jich prozatím stihla včetně recenzované novinky sedm, zdá se však, že právě na aktuální nahrávce pojmenované prozaicky "What A Terrible World, What A Beautiful World" dotáhli svůj jemný citlivý folk-rock ke krásné žánrové nirvaně.

"What A Terrible World..." je ten typ desky, který lze poslouchat v kterémkoliv ročním období, při jakékoliv náladě i při každé příležitosti. A navíc si ji oblíbíte natolik, že váš přehrávač opustí až s koncem světa. I přes nesporné kvality předchozí povedené "The King Is Dead" či neméně zdařilé "The Crane Wife" z roku 2006, je současný počin výjimečný nejen v rámci diskografie kapely, ale lze jej považovat za jednu z top desek folk-rocku nynější dekády.

A čím že tenhle oregonská parta zaujala? Třeba tím, že novinková kolekce zní jako kompilace nejzajímavějších písní folk-rocku posledních let a přitom neztrácí atmosféru, drží pohromadě a vše zní tak samozřejmě, jako by bylo napsat geniální skladbu vlastně hračka a jejich běžná rutina. Skladatelský um The Decemberists je obdivuhodný. Ať si poslechneme do country laděnou baladu "Lake Song", zasněnou "Carolina Low" nebo skočnou taneční "Better Not Wake Te Baby", všude je znát, že to není jen rutinní pracovitost, ale že skladby mají duši, že skutečně mají sílu něco sdělit.

Cenný klenot má skupina ve zpěvákovi Colinu Meloyi, jehož hlas je půvabně lyrický a sytý a dokáže ho skvěle přizpůsobit atmosféře písně. Jako příklad budiž úvodní geniálně umístěná skladba "The Singer Addresses His Audience", ve které Colin s melancholií v hlase líčí osudy a strasti kapely napříč patnáctiletou kariérou. Naprosto geniální otevírák, díky němuž se posluchač ponoří do nahrávky hlouběji, než by vůbec chtěl. Krásně navozená intimní atmosféra mezi posluchačem a kapelou však neztroskotá hned na dalším songu, jak to bývá leckdy zvykem, ale setrvá až do grandiózního finále.

The Decemberists se rozhodně neuchylují k zahrabávání se do melancholie, naopak ji zdárně doplňují úsměvné příběhy: "Všechno, co jsem kdy chtěl ve světě, bylo jen vidět nahou dívku, ale když našel jsem ji, začal jsem se rychle nudit. Chtěl jsem víc, chtěl jsem víc." (ze skladby "Philomena").

Novým albem se kvintet tak trochu vrátil ke svým kořenům, od kterých se po několika minulých počinech trochu odvracel, a ke svému moderně indie folk-rockovému soundu přidal i špetku retra a sympatických odkazů na sedmdesátá léta. Je znát i větší příklon k americaně, což výsledku vůbec neuškodilo a naopak udělalo novinku atraktivnější a víc cool i pro širší publikum. "What A Terrible World..." je zcela jistě na úvod roku velmi příjemným překvapením a výzvou pro další desky žánrových kolegů, jako jsou Okkervil River, Sufjan Stevens či Great Lake Swimmers.