Ariel Pink představuje svůj pestrobarevný svět "pom pom"

12.01.2015 00:00 - Jaroslav Hrách | foto: facebook interpreta

Svět kalifornského hudebníka Ariela Pinka není jen růžový, můžeme se o tom přesvědčit na jeho poslední nahrávce "pom pom", která v sobě ukrývá mnoho originálních nápadů a zábavných textů. Připravte se, zapněte si bezpečnostní pás, čeká vás totiž dlouhá a velmi zběsilá jízda!
9/10

Ariel Pink - pom pom

Skladby: Plastic Raincoats In The Pig Parade, White Freckles, Four Shadows, Lipstick, Not Enough Violence, Put Your Number In My Phone, One Summer Night, Nude Beach A G-Go, Goth Bomb, Dinosaur Carebears, Negativ Ed, Sexual Athletics, Jell-o, Black Ballerina, Picture Me Gone, Exile On Frog Street, Dayzed Inn Daydreams
Vydáno: 17.11.2014
Celkový čas: 67:30
Vydavatel: 4AD
Ariel Marcus Rosenberg je velmi pozoruhodný umělec. Pod uměleckým pseudonymem Ariel Pink vystupuje jako kontroverzní postava, která si nebere servítky a s ničím se nepáře. Koncem minulého roku vyvolal jeden z menších hudebních skandálů, když oznámil spolupráci na nové desce Madonny, což se pak ukázalo jako nepravda. Zároveň o Kanaďance Grimes řekl, že je "completely stupid and retarded", a následně si (nejenom) s ní vyměnil pár zpráv na Twitteru. Vytvářet skandály Arielovi Pinkovi opravdu jde. Na druhou stranu se díky tomu zasloužil o patřičnou publicitu při vydávání své poslední studiové nahrávky "pom pom".

Tentokrát se obešel bez svého bandu The Haunted Graffiti a album "pom pom" vydal kompletně pod svým jménem. Připravil si opravdu hutný materiál čítající sedmnáct skladeb. Stopáž dlouhá hodinu a osm minut značně přesahuje délku běžných desek - pravděpodobně proto, aby zužitkoval všechny své nápady, jelikož má opravdu široký hudební záběr. Tentokrát skáče z jednoho žánru do druhého a postupně z každého ždímá všechno, co jde. Původně indiepopová nahrávka tak v sobě ukrývá rockové, folkové či elektronické aranže.

Ariel Pink se nezastaví ani u naprosto absurdních nápadů a nemá problém zkombinovat operní zpěv s vysamplovaným kvákáním žab ("Exile On Frog Street"), orientální rytmy ("Dinosaur Carebears") či melodie, jež by se krásně hodily večerníčků ("Jell-o"). Všechno navíc umocňuje jeho image, kde Pink není jen část uměleckého jména, ale také barva vlasů. Už samotná vizáž o něm snadno prozradí, jakou hudbu skládá.

Prvním nástřelem z chystané desky byl singl "Put Your Number In My Phone". Tuto příjemnou indiepopovou skladbu s neuvěřitelně návykovou melodií si musí oblíbit snad každý. Hned za ní se objevuje další song se slušným rádiovým potenciálem "Black Balleria" o takovém běžném výletu do strip clubu v Los Angeles.

Balada "Picture Me Gone" s ujetým videoklipem jako kdyby vypadla z osmdesátých let - hudebně i vizuálně. Ariel Pink totiž moc dobře ví, co dělá, a klade důraz na každý detail. Dokáže z aktuálních trendů vybrat to nejlepší, občas zaloví v historii, lepí k sobě různé (nejen) historické odkazy a narážky a výsledek vždy stojí za to. Takovou perličkou je například jeho verze skladby "Nude Beach A Go-Go", na které spolupracoval s Azealiou Banks. Na rozdíl od původní uhlazené verze v podání rapperky na jejím albu "Broke With Expensive Taste" je ta Arielova jakési špinavější lo-fi.

Temnější stránka růžové desky "pom pom" se nachází u rockověji laděných songů. Třetí track nesoucí název "Four Shadows" překvapí kytarovými aranžemi a vydařeným refrénem. Punkového feelingu se dostalo zběsilé písni "Negative Ed". Hvězdným momentem alba je pak silná šestiminutová skladba "Not Enough Violence", jež příjemně graduje a od dvou třetin zaujme elektronickou mezihrou.

Nahrávka "pom pom" vítězí ve všech směrech. Příjemný stav psychedelie se dostavuje od samého začátku až do konce. Ariel Pink umí svou tvorbu krásně transformovat z jednoho žánru do druhého, střílet vtipné a sarkastické texty a i přes dlouhou stopáž nesklouznout do monotónnosti. Rozhodně se jedná o jednu ze zásadních desek minulého roku.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY