Právě vydáváte své druhé album "Íkaros". Mastering jste si nechali dělat až v New Yorku, byla to dobrá investice?

Tomáš Konůpka: Mastering dělal držitel Grammy, Tom Coyne, ve studiu Sterling Sound. I přes nedostatek financí neslevujeme na kvalitě zvuku. Kdysi jsme si udělali takový test, poslali jsme jednu skladbu na mastering do různých českých studií a pak Tomu Coynovi. Poté jsme si poslechli výsledky naslepo, nevěděli jsme, kterou nahrávku kde mixovali. Ta ze Sterling Soundu jasně vyčnívala kvalitou.

Mluvíte o nedostatku financí, na serveru HitHit.cz vám lidé pomohli nemalou částkou. Jednou z odměn bylo i vydání vinylu, kolik vyrobíte kusů?

Tomáš: Celkem pět set, sto se rozdá a sto jich jde do archivu. Takže za deset let, až z nás bude kult, se jako najdou (smích). Na HitHitu si vinyl zatím objednalo čtyřicet lidí, aniž by věděli, co kupují. Co až si to poslechnou!

Plánujete pro vinyly nějakou speciální grafiku?

Honza Pospíšil: Obal bude stejný jako CD. Zvažovali jsme, jestli to udělat výpravné, nebo přístupné lidem, a rozhodli jsme se, že to uděláme jednoduše. Ve finále nejde ani tak o ten obal, ale o tu desku, kterou si dáš na gramofon.

Tomáš: Mě osobně nebaví výpravný vinyly, je to jen drahý. Baví mě třeba, jak to udělal Bonobo, který na to ty prachy má. Udělal speciální edici, kde máš nejenom vinyl, ale i jednotlivé pecky na malých deskách. Zároveň ale vydal i jen ten vinyl, takže si můžeš vybrat, co si chceš koupit. My na to momentálně prachy nemáme, tak děláme jen tu základní verzi.

Další z odměn byl takzvaný žolík, o co přesně jde?

Tomáš: Fanoušek, který si jej koupil, má neomezené možnosti, jak jej využít. Takže s námi může jet na fesťák nebo třeba na ryby, když na ně pojedem.

Honza: Což asi nepojedem.

Tomáš: Nebo když budeme mít produkční session s DJ Pařbou, kde vznikají naše pecky a kde je to většinou hodně uvolněný. Pařba je jeden z prvních českých DJů, kdysi dávno odjel do Španělska a my tam jeli za ním. Pronajal nám domek na útesu a my tam udělali první track z naší desky. Má strašně moc starých vinylů, hodně raritní věci a všechny možný hudební styly. Takže k němu jezdíme na mejdany, pouštíme desky, a když se mi něco líbí, natočím si sample do kompu. Takhle vznikly song "Surrounded" a titulní skladba k novému albu "Íkaros".

Honza: Vznikla tak i skladba "Illusionist", ke které jsme právě dotočili klip. Většinou tam sedíme, já něco narapuju do telefonu, Tomáš si ani nevšimne, že jsem to udělal.

Tomáš: Naposledy na mejdanu jsme to trochu přehnali, probudili jsme se na různě na hromadě a na stole, rozloučili jsme se, a když jsem přijel domů a otevřel počítač, měl jsem v něm dvě písničky.

Honza: Nebo pojedeme na chalupu stříhat plot a štípat dříví (smích).

Mezi cenami je i návštěva backstage, co se tam děje?

Tomáš: Dějí se tam nejzajímavější věci po koncertě, tím bych to uzavřel (smích). Otevřou se flašky a slaví se. Točí se a sejde spousta zajímavých hostů. Na baru je jeden mejdan a v backstage je druhý, klidnější. Máte tak možnost vybrat si mezi dvěma večírky, to je největší výhoda backstage passu. Koho to zajímá, je dobrý být tam i před koncertem, kdy Vilda Béreš vypráví historky ze života.

Jaké máte na albu "Íkaros" hosty?

Honza: Stabilními členy Android Asteroid jsme jenom my dva s Tomášem, takže všichni jsou vlastně naši vážení hosté. V jedné písni zazní i Yvonne Sanchez a dále nám zahostoval Josef Fečo, který hraje na cimbál.

Kde desku vydáváte?

Honza: Vydáváme si ji sami a Indies nám zajišťuje distribuci.

Ve čtvrtek 18. prosince máte v Lucerna Music Baru křest desky. V jaké sestavě zahrajete? Nově s vámi hraje na klávesy Nèro, který s Tomášem hraje i v Mydy Rabycad.

Tomáš: Néro je multitalent, hraje na všechno. Hrál s námi už minule v Lucerna Music Baru na křtu Abbey Road a teď s námi hraje i v základní sestavě pro malý kluby, kde hraju já, Honza, Annička a právě Nèro Scartch. Teď ve čtvrtek budeme hrát ve větší sestavě ještě s Martou Minárikem na basu, Lukášem Martínkem na kytaru a Honzou Steinsdörferem na synťáky.

Natočili jste klip ke skladbě "Illusionist", jaký byl jeho koncept?

Tomáš: Pozvali jsme si do studia lidi a jednomu po druhém jsme pustili do sluchátek tu skladbu. Každý z nich k ní vyprávěl svůj vlastní příběh a režisér Pavel Fuksa z nich pak sestříhal takovej dadaisticko-impresionistický příběh.

A jaký je váš příběh k tomu klipu?

Honza: Já za tím mám velmi silnej příběh. Hrozně dlouho ve mně ten nápad zrál. Mám tam Ukrajinu, mám tam Putina, je to strašně smutný. Jdu od města k městu a nesu v kleci slunce, který je přikrytý hedvábným šátkem. Jsem kouzelník a už jsem viděl ty, kteří uvěřili. A všechno, co potřebuju, je potkat ještě jednoho dalšího. Ta písnička je zdánlivě o lásce, ale není. Je to o tom, jak je hrozný, že někdo v obleku může kráčet po různých zemích a v ruce držet klec, ve který nosí smrt. O někom, kdo se všemi zachází strašně bezohledně, a ten rap je apel. Vlastně ještě teď se v něm snažím vyznat sám, je to pro mě dost náročná a smutná věc.

Tomáš: Za Honzovými texty může člověk vidět spoustu příběhů, to mě na tom baví. Když jeho text poslouchám poprvé, vidím v něm něco úplně jinýho, než když si ho poslechnu za čas, zraje to ve mně. A když mi pak Honza vysvětlí, co tím zamýšlel on, dostane pro mě zase novej význam. Vidím v tom hodně paralelu s filmovým světem, Honzovy texty jsou pro mě jak z Aronofskyho filmu. Když jsem viděl poprvé "Fontánu", tomu příběhu jsem dlouho nerozuměl, ale postupně ve mně zrál. A tohle je pro mě hudba Android Asteroid. To nejsou "Přátelé" nebo "Dva a půl chlapa", na který se můžeš dívat každej den a je to v pohodě. Je to spíš jako Lynchův "Mulholland Drive", na kterej se podíváš dvakrát do roka, ale je to silný.