I když stověžatou svíraly problémy s námrazou, Lamb evidentně přijeli v dobrém rozmaru, nabití energií (možná tomu i pomohl den volna před pražskou zastávkou) a v dostatečném předstihu. Vyprodaný Lucerna Music Bar se tak celkem rychle zaplňoval a očekával, v jakém duchu na současném turné s albem "Backspace Unwind" budou vlastně znít. Zahřívací předvoj však padl na skupinu The Ramona Flowers, která v létě vydala svůj debut "Dismantle And Rebuild" a je otázkou, zda to byla zcela ideální volba, přestože na nahrávce hostuje Lou Rhodes. Jejich hudba je slyšitelným křížencem Delphic (ti před čtyřmi lety zabodovali s "Acolyte") a popovými konturami, které prezentují třeba Hurts. Zhruba půlhodinka s nimi ale nijak nepřekvapovala, přestože taková "Lust And Lies" v sobě ukotvuje hitový potenciál. Vystoupení nikterak neurazilo, ale celkem záhy vyšumělo.

Od návratu Lamb v roce 2009 už utekl nějaký ten čas a na jejich živých vystoupeních je to znát. Zkraje to byla spíše snaha navázat tam, kde to před pauzou skončilo, přesto byly patrné určité bariéry mezi Lou a Andy Barlowem. Jejich první stírání přišlo, když vydali minulou desku "5", byl však na ní hmatatelný tvrdý kompromis mezi tím, co každý tvořil na svých sólových počinech. Tento pocit byl smáznut až se současností v podobě "Backspace Unwind", s níž se obnovila ona alchymie mezi Lou a Andym, kdy on je spíše ten zvukový inženýr (na Lowb to bylo dostatečně slyšet) a ona je onou sférickou bytostí a autorkou textů. Neodlučitelnou součástí je dnes i Jon Thorne, hráč na kontrabas, který je provází již několik let. Tentokráte měl ztíženou roli, neb na scénu vystoupal pomocí berlí, přesto mu zranění na noze nezabránilo nechat se strhnout davovým šílenstvím.

Převážná část setlistu patřila logicky novince, ta byla výtečně svázána s léty prověřenými kompozicemi, k nimž zvukově lépe pasuje. Začátek téměř dodržel chronologii pořadí na cédéčku - "In Binary" a "We Fall In Love" zároveň ukázaly, jak si jejich zvukař nacvičil vnímání specifického prostoru v Lucerna Music Baru, již dlouho jsem neslyšel tak dobře nazvučeno. Vynikly tak všechny melodické a ruchové vychytávky, které Andy dotvářel na svém pultu, a když Jon pořádně hrábl do strun baskytary nebo kontrabasu, neurvalo vám to bubínky. V klidnějších pasážích hrály prim klavírní linky a krystalický hlas Lou, při "Gabriel" pak několikrát tělem projela husina.

Ze zmíněné "Pětky" se dostalo jen na "Butterfly Effect" a "Strong The Root", ta se dočkala alternativní dohry v duchu fúze jazzu a samby. Po polámanými beaty vygradované "Little Things" přišel nečekaný zlom s téměř akustickou variací krásky "As Satellites Go By", podobných zvratů se toho večera odehrálo vícero. Vše však tmelila fascinace jistým a průzračným hlasem Lou (ten i s přibývajícím věkem neztrácí nic ze své síly, éteričnosti a naléhavosti), kdy publikum hltalo, dychtivě četlo ze rtů nejen notoricky známé verše. Velké revize aranžmá se dočkala "B-Line", přestože byla drobet zpomalena, Lou ji s přehledem udýchala a výborně odzpívala. V přídavcích pak nechyběly grandiózní "What Sound" (s živou double rytmikou, kdy za bubny seděl Andy a v závěru se přidala i Lou), mysteriózní "Górecki" a hlukově vyhajpovaná clona "Trans Fatty Acid". Jen opět nedošlo na cokoliv z "Between Darkness And Wonder", je otázkou zda to je záměr, nebo jen nechtěné opomíjení.

Třetímu pražskému vystoupení Lamb prostě přála štěstěna. Na pódiu (ale i pod ním) vládla dokonalá souhra, Lou v bílých šatech vyzařovala harmonií, sounáležitostí a rozdala poctivou nůši úsměvů, navíc se docela dost rozpovídala. Andy je stále onen nezmar (v dobrém), který během té rozmáchnuté více jak stominutovky sloučil pařící faktor i za hendikepovaného Jona a nechával se strhávat natěšeným publikem; došlo i na památný snímek. Pokud jste nevynechali ani jeden z předchozích koncertů, možná budete souhlasit, že to byl právě ten nejlepší, který ty minulé hravě trumfl. A samotní Lamb se dostali (navrátili) do stádia, kdy naplno funguje alchymie mezi oběma hlavními aktéry.