Na kontě má zatím jediný singl, přesto už dvoučlenný popový projekt Napoleona spřádá plány do budoucna. "Album bychom rádi dokončili do konce příštího roku," říkají Pepa Bolan a Klára Gajová. V našem rozhovoru jsme se dále bavili o rádiích, domovských kapelách Mandrage a K2 nebo internetové cenzuře.
Co vás vedlo k založení projektu Napoleona? Chtěli jste si odpočinout od vlastních projektů a zkusit trochu jiný styl?
Pepa Bolan (dále jen Pepa): Odpočinout ani ne. Hraní s
Mandrage mě stále moc baví, protože ta kapela je progresivní a společnými silami jsme ji vyhrabali z hospod do první ligy. Důvodů je u mě asi trochu víc a není jednoduché je všechny jednotně konkretizovat. Vyzkoušet si něco jiného je samozřejmě jeden z nich. Každý člověk má asi nějaké životní touhy, které jsou hnacím motorem pro to, abychom mohli být v životě šťastní. Jsou lidé, u kterých se touha zasekla na základních životních potřebách, jako jsou bydlení, jídlo a sex. Já bych se nerad zasekl u toho, že jsem pouze aktivní kytarista Mandrage. I kdyby měla být
Napoleona zcela nesmyslným projektem, který nikoho nebude zajímat, určitě budu žít šťastněji, když vím, že jsem si to alespoň zkusil.
Klára Gajová (dále jen Klára): Pro mě je už od dětství muzika smyslem života, takže bych jí ráda věnovala každou volnou chvíli. S tím také souvisí touha zkusit si něco nového, jiného, než co jsem dělala doposud v
K2. Já vždycky toužila zpívat v různých polohách, ale v téhle, myslím, dokážu mnohem lépe vyjadřovat emoce a to mě baví.
© archiv skupiny Co vás jako dvojici vůbec svedlo dohromady? Vaše kapely totiž hrají dost rozdílnou hudbu a málokdo by čekal, že se spojíte zrovna vy dva.
Klára: Že se naše kapely stylově rozcházejí, žádnou překážkou není. Možná je to i výhoda a určitě by postrádalo smysl dělat stejnou muziku jako v našich domácích skupinách. Sedli jsme si jak v názorech na muziku, tak jako lidi, to bylo zásadní a víc jsme neřešili.
Pepa: Mě moc nebaví zpěvačky, které mají nutkavou potřebu všem dokazovat, jak umí zpívat, a celkový pocit, který jde z písniček, se vytrácí pod horlivostí zazpívat. Klára byla úplně jiná a věřil jsem, že když bude mít pořádný písničky, co jí budou slušet, v rámci český pop music to bude rozhodně zajímavý
fresh kousek.
Původně jste se měli jmenovat jinak, že? Proč jste změnili název v době, kdy už jste měli založenou fanouškovskou stránku na Facebooku?
Pepa: Ano, původní název zněl
Vertigo, ale po důkladném prozkoumání jsme jistili, že kapela s tímto názvem již u nás mnoho let funguje, a to na velmi slušné úrovni. Jedná se o jazzový quintet. Tenhle žánr jsem nikdy nesledoval, ale zjistil jsem, že Vertigo jsou ve svém oboru na špičce, tudíž jsme nechtěli zbytečně tropit zlou krev a chaos, a tak jsme nakonec raději zvolili název Napoleona.
Napoleona
Napoleona je společný projekt Pepy Bolana, kytaristy Mandrage, a Kláry Gajové z dívčí rockové formace K2. Duo zatím zveřejnilo první singl s videoklipem "Struna" a pracuje na dalších písních. První album by skupina ráda vydala příští rok.
Zatím jste vydali jeden singl "Struna". Bude určitým způsobem definovat váš styl do budoucna? Jaké jsou vaše další písničky?
Klára: Pár dalších písniček už máme připravených, ale v této chvíli asi nedokážu přesně říct, která by náš styl definovala. Na to je to příliš čerstvé. Myslím ale, že když lidi uslyší další píseň, poznají, že je od nás.
Ještě než jste singl oficiálně představili a vydali k němu klip, už se hrál v rádiu. Čím si to vysvětlujete? Může to být dáno i tím, že rádia v Pepově případě vycházejí z úspěchu Mandrage a je snazší dostat singl do vysílání?
Pepa: Spojitost s Mandrage nehraje u rádií absolutně žádnou roli. Dostat píseň do rádia je vždycky problém, a to i v případě Mandrage. Lidi mají o tomto velice zkreslené představy. Oficiální vydání singlu se zdrželo, protože jsme chtěli vyjet i s videoklipem, který v té chvíli ještě nebyl dodělaný.
© archiv skupiny Pepo, jak se ty jako autor mnoha úspěšných singlů pro Mandrage i jiné interprety díváš na situaci v českých rádiích, kdy je současná domácí tvorba oproti zahraniční dost upozaděna? Je to dáno neochotou rádií hrát českou hudbu, nebo nedostatkem schopných autorů?
Pepa: Díky, už dlouho jsem nedostal takhle dobrou otázku, na kterou nemusím odpovídat jen holými fakty. Já si nemyslím, že by rádia nehrála českou hudbu. Některé stanice valí skoro jenom českou muziku. Bohužel se z devadesáti procent jedná o tvorbu ze socialistického Československa. Nikdo si moc neuvědomuje to pravé jádro problému, které je úplně jinde než v samotných rádiích. Každé rádio má svoji vyprofilovanou cílovku, pro kterou hraje, a neustálé obviňování rádií z absence progresu je úplně bezpředmětné. Rádia opravdu hrají jen to, co chce jejich cílovka slyšet, jinak by zkrachovala, takže rádiové playlisty jsou pouhým odrazem naší společnosti. Kdyby se do komerčního rádia nasadili interpreti jako
Björk,
Portishead nebo
Röyksopp, nestane se to, že masy začnou poslouchat Björk, ale přestanou poslouchat rádio. Obviňovat rádia je taková nejjednodušší cesta, jak si obhájit postoj člověka, který se chce vymezovat proti konzumu. Ale dokud bude česká společnost v takovém stavu, v jakém je, jejím zrcadlem bude všechno kolem nás, včetně rádiových playlistů.
Hned jak jsme vydali článek o "Struně", objevily se názory, že jste prý vykradli Madonnu, Justina Timberlakea a nevím, koho všeho ještě. Co na to říkáte?
Pepa: To samozřejmě úzce souvisí s tou předešlou odpovědí a odrazem společnosti. Tuzemský muzikant bude asi stále za něco napadán, ale při takovém množství muziky, jaké se na nás valí, je samozřejmě pro hatery velice jednoduché najít si spojitost kdekoli s čímkoli. Vlastně si myslím, že tady ani nemá smysl cokoli vysvětlovat.
Klára: Já tyhle názory četla, ale jediná podobnost, kterou jsem vypozorovala, je ta, že tam hraje akustická kytara. Jestli někomu naše píseň připomíná Madonnu nebo Timberlakea, děkuji za kompliment.
Ve videoklipu jste vsadili hlavně na různé otáčivé efekty, létání a tak dále. Od začátku jste věděli, že nechcete dějový klip, nebo se jednalo o spontánní nápad, kdy jste se rozhodli pojmout video v tomto duchu?
Klára: Vzhledem k tomu, že se jednalo o náš první klip, chtěli jsme jím hlavně představit kapelu. Zamávat vlajkou, že jsme tady a existujeme.
Pepa: Já mám rád minimalistické klipy, kde se nerozehrávají velké příběhy, a od toho jsme začali utvářet koncept, který nakonec dostal finální podobu, jakou můžeme vidět v konečném výsledku.
Klip byl na několik hodin stažen z YouTube, prý kvůli nevhodnému obsahu. Zarazilo vás, že zrovna věta "Ráda se miluju, ale právě nemá s kým" může někoho pobouřit? Na YouTube jsou bez jakékoliv cenzury i videa s daleko kontroverznějším obsahem. Nepřijde vám to paradoxní?
Pepa: Vůbec si tuhle kauzičku nedovedu rozumem zdůvodnit. Nemyslím si, že když žena hovoří (v našem případě zpívá) o tom, že se ráda miluje, lze to brát jako vulgární provokaci. A vnímám to jako facku od pokrytectví a lidské hlouposti. Navíc pozorný posluchač zjistí, že píseň není vůbec o sexu, čemuž napovídá i název skladby. Všechno, co určitým způsobem vybočuje z něčích standardů, je stále nějakým způsobem potíráno, což je holt stále tradiční rys kulturní identity národa. Nejhorší je, že se s tímto nesetkáváme pouze v muzice.
© archiv skupiny Jak si, Kláro, vůbec zvykáte na roli popové zpěvačky? Co na to říkají vaši rockoví fanoušci?
Klára: Vím, že mě lidé zatím znají spíš jako rockerku, protože to byl jediný styl, kterému jsem se doposud věnovala. Do kytary ráda hrábnu při něčem tvrdším a vyřádím se u toho, ve zpěvu mi ale sedí jemnější poloha, ve které se cítím mnohem jistěji. Jsem ráda, že jsem tuhle svoji barvu objevila, takže to pro mě bylo spíš jako prozření, než že bych si musela zvykat. Zjistila jsem, že můžu po těch letech tlačení na pilu zpívat i lehce. Cítím se v tom jako ryba ve vodě, baví mě, jak si můžu s hlasem najednou snadněji hrát. A myslím, že i mezi mými dosavadními fanoušky se najdou někteří, které naše tvorba s Pepou bude bavit. Dokonce mi už přišlo několik zpráv od nejvíc zarytých rockerů, že jim "Struna" hraje doma pořád dokola. Jsou to zrovna ti, do kterých bych to nikdy neřekla.
Chystáte společně také celou desku? Pokud ano, kdy ji fanoušci uslyší?
Klára: Makáme na dalších písničkách, které by samozřejmě měly vyústit v nějakou desku. Je to sice hudba vzdálenější budoucnosti, ale rádi bychom stihli album dokončit do konce příštího roku.
© archiv skupiny Jak na Napoleonu pohlíží vaše domovské kapely? Podporují vás ve společném projektu?
Pepa: Jasná věc. Nemáme v kapele žádné soutěživé manýry a všechno jsme si dopředu vysvětlili. Kluci mají také své vedlejší hudební aktivity, takže byla spíš otázka času, kdy a s čím přijdu.
Klára: Z holek také cítím, že mi skutečně fandí, že se jim to líbí. A jsem jim za to vděčná. Na tvorbu s K2 čas mám, takže to není tak, že bych na ně začala kašlat.
Co je (případně v blízké době bude) nového u K2 a Mandrage?
Pepa: My se nacházíme na konci našeho turné k poslední desce "Siluety" a pak nebudeme na nějaký čas vůbec vystupovat. Respektive abych nekecal, trochu ano, ale ne v té klasické podobě, jakou znají fanoušci z našich koncertů.
Klára: S K2 příští rok oslavíme deset let společného hraní a chystáme v pořadí třetí desku, na které se trošku převtělíme do jiného stylu, protože za tu spoustu let, co hrajeme, jsme mentálně a hudebně taky trochu jinde a rádi bychom, aby se to odrazilo i v naší tvorbě.