Loňské Vánoce oslavili Erasure stylově, když vydali album "Snow Globe", na němž představili své pojetí klasických vánočních písní a tradicionálů. V mezičase pracoval Andy Bell na představení "Torsten The Bareback Saint" (více se o něm dozvíte v infoboxu níže) a letošek je ve znamení další studiovky. Vince Clarke, zdá se, tvoří jako na běžícím pásu a ke spolupráci tentokrát přizval Richarda Phillipse, který je spíše znám pod svým pseudonymem Richard X. Má za sebou natáčení s Annie, Goldfrapp, Saint Etienne, Róisín Murphy a hromadou dalších. Je však otázkou, jaká měli vlastně Vince a Andy očekávání, protože ve výsledku nějaký zásadní progres bohužel slyšet není. Dost napověděl už celkem vlažně přijatý pilotní singl "Elevation", který spíše prošuměl.

Od "Tomorrow's World" se toho vlastně příliš nezměnilo. Duo Bell/Clarke si stále libuje v jasně daných pravidlech a postupech, definujících jejich fungování již od osmdesátých let minulého století. Sice nejsou dodržována tak striktně jako ta v "Pravidlech moštárny" Johna Irvinga a dočkali jsme se několika zajímavých odboček (na tomto místě si zaslouží být zmíněny desky "Erasure" a "Union Street"). Povedeným zlomem bylo i album "Nightbird", od kterého ale Erasure spíše tápou a snaží se najít nové invence a nesázet jen na vyřčenou jistotu. "The Violet Flame" vstřebává diskotékové rytmy, jasně zřetelné melodické linky a retro prvky - Richard X byl evidentně tím, kdo se snažil udržet celistvou formu, i když v jiných produkcích dokázal být mnohem originálnější a lépe vystihl dynamiku dané doby. Tady se nechal příliš svázat odkazem dřívější tvorby Erasure.

"Dead Of Night" je skvěle propracovaný otvírák celého kompletu, nechává v sobě doznít odlesky vyšperkované "Nightbird" a vzbuzuje naději, že na to konečně kápli. Jenže ono ne, "Elevation" tento slibný začátek zcela utlumí a vše sklouzne do jakéhosi dávno slyšeného standardu. Druhý singl "Reason" sice dopadl lépe, ale jeho kouzlo vystoupí ze stínu až po několikátém poslechu. A takové "Promises", "Sacred" nebo závěrečná "Stayed A Little Late Tonight" jej celkem hravě trumfnou, v nich méně znamená více a ona clarkovská přímočarost boduje. "The Violet Flame" si v sobě nese i textovou melancholii, je však křehce civilní a nedere se do popředí dění. Stírá, vsakuje do sebe právě vlastnosti fialové barvy, jež zdobí obal a je obsažena i v samotném názvu. Andyho duality mezi pozemskými a nadpozemskými věcmi vedou k celistvosti, uzavření určité životní etapy.

"The Violet Flame" vyšlo hned v několika formátech, ať už jako dvojcédéčko s koncertním záznamem největších hitů (Live At Short Circuit, The Roundhouse, London 14/05/11) nebo jako sběratelský box, který navíc obsahuje třetí, remixový disk. To ale nic ale nemění na faktu, že Erasure neopustili bludný kruh posledních let - kvantitativně plodných, ale nepříliš progresivních. Nenašli totiž cestu něčím více překvapit a najít finální rozhodnutí, zda chtějí zkusit více tanečních experimentů, nebo zůstat věrni svému pojetí synthpopu. Produkce Richarda X taktéž zůstala někde na půli cesty, a i když je "The Violet Flame" nakonec lepší než "Tomorrow's World", dalo se z ní vytěžit mnohem více. Šance byla, zůstala však nevyužita.