Česko je plné kapel, které buď dělají tancovačkový rock, nebo naopak chtějí být co největší underground. Holden Caulfield mezi jedny ani druhé díkybohu nepatří. V podobě svého debutu "Hopetown" nahráli silné album plné líbivých popových písniček, které ale hned neomrzí.
7/10
Holden Caulfield - Hopetown
Vydáno: 9.9.2014
Celkový čas: 39:24
Skladby: The Song You Hate, Save The World, Daydreaming, The Story Ain't Tragic, Hopetown, Rise Up, Blind, Berlin, Naked, Lost, The Story Ain't Tragic (acoustic)
Vydavatel: Indies Scope Records
Indiepopová čtveřice
Holden Caulfield je další z formací, kterým se na debut díky crowdfundingu složili fanoušci. Za vybrané peníze si nechali produkovat pilotní singl "Save The World" Arminem Effenbergerem, zbytek pak dali dohromady se Šmitym, jinak kromě Emy Brabcové vůdčí osobností kapely
Luno (v té ostatně hraje i Marty Starý, frontman Holden Caulfield). A právě zmíněný singl je tím, co vás na desce nejdříve zaujme - takový hit by chtěla mít každá skupina z jejich ranku.
On repeat.
Jakkoli písnička o
nezachraňování světa nahrávce jednoznačně vévodí, ve své chytlavosti na ní rozhodně není osamocena. Kapela umí napsat silné popové refrény a rozhodně se je nebojí použít. Mezi nejlepší kousky patří určitě hned otvírák "The Song You Hate" nebo skvělá "Blind", která stylem zpěvu i celkovým zvukem připomene domácí
Southpaw. Do hlavy se snadno dostane i další singl "Daydreaming", kterému by ale přece jen slušel o něco bohatší refrén.
Není ale vše jen růžové - nejslabší chvilky si skupina vybrala uprostřed desky v podobě dvojice "Hopetown" a "Rise Up", jejichž repetitivnost po několikátém poslechu omrzí a neodvratně přivolá stisknutí tlačítka
skip. Trochu nadbytečný se zdá i závěrečný bonus v podobě akustické verze "The Story Ain't Tragic". Copak po těch letech hraní nemají pánové v šuplíku ještě další písničky, které mohli nahrát místo ní?
I přes pár výhrad k několika skladbám se však debut
Holden Caulfield velmi vydařil. "Hopetown" je pro všechny, kdo mají rádi jednoduché popové písničky, které ale mají duši a nestojí jen na povrchním pozlátku, ale na šlapající kapele a snaze o co nejvyšší profesionalitu. A na koncertech určitě působí mnohem živelněji.