Jestli jste v roce 2013 zavítali na rakouský Novarock a viděli koncert Passengera, jistě budete souhlasit, že se jednalo o jedno z nejpříjemnějších překvapení festivalu. Křehká, folkem, popem, indie a country ovlivněná tvorba Mikea Rosenberga, jak se zpěvák opravdu jmenuje, nepřekvapila jen díky tomu, že mezi hardrockovými a metalovými kapelami působila jako zjevení. Skutečným důvodem k radosti bylo až zjištění, že interpret zaláskovaného hitu "Let Her Go" není žádný uplakánek, ale naopak velký sympaťák s názorem a obrovskou dávkou sebeironie, která jeho koncertům dává úplně nový rozměr.

V recenzi jeho páté sólovky bychom se ale přece jen měli věnovat desce samotné. A jaká je? Na první poslech byste možná řekli, že zní úplně stejně jako předchozí "All The Little Lights", jen na ní není hit ráže "Let Her Go". Do určité míry byste měli pravdu.

Passenger skutečně je z hudebního hlediska stále stejně minimalistický. Prim hraje akustická kytara, na níž sice sem tam rozjede nějaké to svižné country ("27", "Thunder"), většinu času na ni ale jen tak zlehka brnká a doplňuje ji tu smyčci ("Coins In A Fountain"), onde zase foukací harmonikou ("Bullets"). Ve srovnání s živějším Georgem Ezrou nebo o looper bohatším kamarádem Edem Sheeranem tak může působit místy unyle nebo nevýrazně, k jeho hlasu a tklivým výpovědím se ale jemně doprovázející muzika bez dramatičtějších změn hodí.

Rozdíl oproti předchozí řadovce však tkví v tom, kam se Passenger ve svém psaní posunul. Dosud byl nejsilnější, když zpíval prostě jen tak o životě - ať už o svém vlastním, nebo když jen jako správný busker objížděl Austrálii a v písních vyprávěl cizí příběhy. Na novince se ale jeho stěžejním tématem stala láska a problémy s ní spojené, což je vzhledem k tomu, že k ní až na nádhernou rozchodovou baladu "Golden Leaves" nemá tolik co říct (příkladem je třeba slabý singl "Heart's On Fire", v němž se až příliš často opakuje pasáž "Oh darling my hearts on fire"), trošku krok nazpět.

Naštěstí se ale na "Whispers" objevují i jiná témata: v klavírem dozdobené "Bullets" zpívá o tom, jak jako malý sbíral kulky z pistolí a pak mu je nějaký zloděj při rabování domu ukradl, v "Rolling Stone" se vypořádává se slávou, dlouhým turné a odloučením od lidí jemu blízkých a v "27" pro změnu reflektuje, jak si na tom v životě stojí.

Vrcholy ale přijdou až na konci nahrávky. V "Riding To New York" zpívá kamarád Johna Butlera dojemný příběh o nemocném člověku, který se na pokraji sil, ale s obrovskou vervou vydal na kole do New Yorku, aby před smrtí ještě naposledy viděl svou rodinu a mohl jí tak dát navždy sbohem.

To v prvním singlu "Scare Away The Dark" písničkář naopak otevírá své oblíbené téma, v němž během úžasné feel-good atmosféry připomíná, že bychom měli vypnout všechny Twittery a jít raději ven a tam se smát, milovat, snít, zpívat z plných plic... prostě žít naplno. A má pravdu.

Passenger nenatočil desku, z níž byste si okamžitě sedli na zadek. Jde ale o velmi vyváženou kolekci převážně křehkých písní, která si s nastupujícím podzimem může najít mnohem více posluchačů než v červnu, kdy se na svět dostala. Pokud se navíc nacházíte v období, kdy se se ztrátou blízké osoby potýkáte, může pro vás mít "Whispers" až hojivý účinek. Tuhle náplast totiž z rány hned tak nestrhnete.