I když se zpožděním, přece jen považuji za vhodné si všimnout téhle desky, která je z více důvodů zajímavá. Nebudu zastírat, že se mi hudba "chlapců z hor" Priessnitz líbí (především poslední dvě desky). Původní tvorba kapely je příjemnou kytarovou muzikou, kterou z mě nepochopitelných důvodů nehrají rádia. Zpočátku hodně gotická, postupně však více a více vylehčená muzika pro mě obsahuje "něco navíc", snad jejich hudbu vystihnou přívlastky "magická či snová".

Tohle album je však jiné, to vás podle názvu (mimochodem, povedeného) jistě napadlo. Z okruhu Stanislava Zímy (vydavatelství Quazi Delict) přišel zajímavý nápad udělat remixovou desku (o tom již hovořil zpěvák skupiny Jarda Švejdík v našem rozhovoru), pro mě trochu překvapivě pouze z poslední desky "Zero" (recenze zde). Využití pouhých sedmi skladeb (na řadovém albu je jedna instrumentálka a nebyly využity tři skladby) trochu zamrzí, v případě skladby "Zlatý déšť" to lze ještě pochopit, už byla remixována, ale pouze na singlu, ale proč nebyly využity skladby "Lehkovážný" a "Turista", mi uniká. Remixéři (většinou špička scény u nás, viz níže seznam skladeb) tak dvakrát využili "Ráno", což mi nevadí, skladbu mám hodně rád a třikrát "V samotách", což už je moc.

Michalovi Nanoru v Rock&Popu posloužila tahle deska (kromě kritiky muziky samotné kapely) pro úvahy o zbytečnosti remixování v českých poměrech, protože jde o remixy, které nemají prakticky nic společného s původními skladbami a mohlo by tak být remixy prakticky čehokoliv a vzal na milost asi tři skladby. Částečně bych s ním souhlasil, na rozdíl od "podobné" remixové desky Tata Bojs je kytarovější hudba Priessnitz v prvním plánu méně využitelná pro "taneční" remixy, přesto je trochu s podivem, že nikdo prakticky nepoužil nějaké kytarové motivy. Skoro všechny skladby jsou tak poznatelné jen díky originálnímu vokálu a v těch skladbách, kde není ("Drahá"), je originál nemožné poznat a je otázkou, proč jsou zrovna na této desce (i když sama o sobě může být skladba zajímavá). Na druhou stranu, některým remixům se daří trefit se do původní atmosféry a přitom využít nové souvislosti (první "Ráno", "Malej Chlapec", "Na obloze", druhá "V samotách", "Na sever od ráje"). Je zde i skladby, které, v tomto případě bohužel, jdou úplně proti původní náladě a rozbíjí již příliš (třetí verze "V Samotách"), také tuckovitější "V samotách" (první) nebo "Kdo ví" (i když z hlediska vokálu podobná nejvíc originálu) mě zas tolik nevzaly, konec desky je vůbec trochu rozpačitý.

Nevím, jestli účelem bylo "skalním" fanouškům kapely otevřít více uši k taneční hudbě, či naopak "taneční" generaci přiblížit Priessnitz (obojí by asi bylo naivní) nebo si prostě pohrát s oblíbeným (?) materiálem či ještě něco jiného, ale je evidentní, že kvůli velkému zisku se deska nedělala. Ačkoliv z výše uvedených důvodů je realizace desky lehce za pověstnou půlí cesty, přesto jsem rád, že vznikla a nemyslím, že je to mým (nereálným) bezmezným obdivem ke všemu od Priessnitz. Mimo jiné je pro mě nahrávka přinejmenším potvrzením, že ta lepší "taneční" hudba je s dobrým vokálem, a ne jen s nějakými "výkřikovými" samply.

P.S.: Důsledně jsem dodržel to, že jsem se až po napsání recenze díval na to, kdo který remix udělal, takže případné výtky či pochvaly, jak jsem zkritizoval/pochválil známé či méně známé remiéry, neberu.
P.P.S: Na desce je také bonus ve formě klipu ke skladbě "V samotách".