Jádrem Kill It Kid je ústřední dvojice Chris Turpin a Stephanie Ward, kteří se spolu dělí o mikrofon i o skladatelské zásluhy. Oba mají společného jmenovatele - zpívají s láskou k hudbě, kterou prezentují, a snaží se znít jinak než mainstream. Což, uznejte sami, je chvályhodné a odvážné. Raději sázejí na energii, broušení a pilování bluesových prvků v rockovém rouchu než na jednoduché zalíbení a popově chytlavé refrény. Všechno tohle je sice moc pěkné, ale dobrou a zapamatovatelnou desku dělá i něco navíc. A Kill It Kid to něco navíc naštěstí mají také.

Pravdou je, že hned první poslechy přesvědčují o tom, že kapela je především bandou dříčů. Technicky a zvukově je deska vypiplaná a hutná. Skladby plynou logicky po sobě a vytvářejí dojem, že jejich postavení v tracklistu má svůj smysl. Nechybí tu balady ani syrovější kusy, které se pro posluchače příznivě doplňují.

K nejzajímavějším písním patří whiteovská "High Class", která by klidně mohla pocházet z mistrovy nové sólovky "Lazaretto". Následující "Sick Case Of Loving You" zase působí, že vznikla v nějakém jižanském zaplivaném baru, kde pokuřují starší, vrásčití chlápci v klobouku a kostkované košili a každou chvíli přemýšlí, s kým se zase servou s rozbitou láhví v ruce. Atmosféru to fakt má. Neurazí ani balada "Caroline", i když ódu na toto ženské jméno letos vyhrávají Tom Williams & The Boat.

Najít mouchy na recenzovaném počinu lze. Může to být i poměrně jednotvárný vokální projev Chrise Turpina (možná škoda že nedostala víc prostoru Stephanie), který po delším poslechu může působit až nepříjemně či unyle. Také zamrzí absence výraznějšího hitu, který chtě nechtě každé album hodně pozvedne (ačkoliv na blues se to až tolik nevztahuje). Za hit by šla považovat snad jen píseň "Blood Stop And Run", která je čistě rockovou záležitostí, bluesových prvků tu totiž z celého počinu najdeme asi nejméně. Refrén si tu zakřičela ženská polovička pěveckého dua, jež potvrzuje, že její výkon kolekci rozhodně povyšuje.

Kill It Kid tak nemají jen skvělé a originální jméno, ale i dobré nápady. Jejich texty jsou také zajímavé a nepostrádají mnohdy vtip a nadhled. Ve spojení s kvalitní hudbou jde o příjemné oživení. Blues rock zkrátka frčí a stále více se množí kapel, které tento subžánr vyhrabávají z popela. Toto britské kvarteto patří k těm zajímavějším objevům a snad se mu podaří brzy více prorazit. Nelze říct, že by aktuální novinka byla lepší než třeba předchozí "Feet Fall Heavy", ale nabízí několik silnějších momentů a méně folku a americany. I s blues tu šetřili přece jen o trochu víc než je u nich zvykem. Svou tvář ale neztratili a nahrávka "You Owe Nothing" je rozhodně povedenou záležitostí a stojí za pozornost.

Desku si můžete celou přehrát prostřednictvím níže umístěného videa.