"Zatímco většina jejích konkurentů usilovně soutěžila, Vondráčková působila dojmem, že si zpívá jen tak," řekl o ní například doyen české hudební publicistiky Jiří Černý. Měl na mysli vystoupení v soutěži Hledáme nové talenty.

Vondráčková vyrůstala v hudebně založeném rodinném prostředí ve Slatiňanech. "Slatiňany, to byly louky, voda, koně, klid. Táta, který mě učil muziku i mít k ní vztah, maminka... Tam se formoval můj vztah k životním a lidským hodnotám," vyznala se Helena v rozhovoru pro měsíčník Melodie na sklonku roku 1985. Dodělala si gymnázium, úspěšně zvládla maturitu a hned se s vervou vrhla na dráhu zpěvačky. Natočila svůj první song a hned z toho byl megahit jako hrom - "Červená řeka".

Šedesátá léta byla zlatá i pro ni. Snad polovina toho, co tehdy natočila, snese i dnešní přísná měřítka. Od počátečních koketérií s country ("Náramek", "Hříbě", "Tisíc mil") se dostala i k popu, swingu a rokenrolu. Mnohé písně dostaly novější kabátky v podání mladších interpretek. Vzpomeňme na Zuzku Norisovou a skladbu "Pátá" z filmu "Rebelové", "Stín katedrál" v podání Petra Muka či "Hej, pane zajíci" předělanou bizarním triem New Golden Kids.

Vondráčková také ochutnala něco, co jako malá holka neměla čas poznat: úspěch a ruku v ruce s ním přicházivší slávu. "Tehdy mi šla ze všeho tak hlava kolem, že jsem si to ani nestačila uvědomit. Cítila jsem se spokojená. Tvrdě jsem na sobě pracovala, spousta skvělých lidí mi radila, pomáhala. Lidé na ulici se na mě usmívali, potřásali mi rukama a dožadovali se autogramu. Měla jsem pocit, že mám vše, co člověk potřebuje k životu."

Další dekáda už ale s sebou nenesla jen zdar. Helenu postihla krize, stejně jako celou populární scénu, která se v důsledku normalizace zcela zadrhla. Nejprve to odnesli Golden Kids. Populární trio ve složení Kubišová-Vondráčková-Neckář by zřejmě kvůli rozjetým sólovým kariérám jednotlivých členů stejně dlouho nevydrželo, ale nejmladší členka jako by se svojí kariérou nevěděla, co dál. Skákala ze stylu do stylu, kvalita materiálu byla nevyrovnaná: chuťovky typu "Slza z tváře padá" střídaly příšernosti formátu "Malovaný džbánku". Jako malá snila o tom, že se stane princeznou, a to se jí díky režiséru Bořivoji Zemanovi povedlo ve filmu "Šíleně smutná princezna".

Jenže přišla i první opravdová kauza - podepsala Helena Vondráčková antichartu, nebo ne? Sama interpretka tvrdí, že v tu dobu byla na měsíčním turné v Polsku. Na druhé straně umělci, kteří nepodepsali a svědčili u soudu, doznali, že si poté díky svému činu ani nevrzli. Známý hudební kritik Jan Rejžek se kvůli tomu dostal až k soudu. Tvrdil totiž, že Vondráčková na seznamu figuruje, a soud mu dal za pravdu. K tomu si ještě přisadil, když pro Lidové noviny tvrdil, že "zpěvačka Helena Vondráčková za svůj polistopadový profesionální návrat zřejmě vděčí kontaktům s mafiány, kteří ji v sedmdesátých a osmdesátých letech prosazovali v médiích". I tento výrok řešili pracovníci v talárech, a i když původně Vrchní soud v Praze nařídil Rejžkovi omluvu v hlavních českých médiích, Ústavní soud jeho nařízení zrušil. Mediálnímu obrazu interpretky v té době nepřispěly ani drby o jejím intimním vztahu s tehdejším předsedou vlády Lubomírem Štrougalem.

Zpěvačka zkusila prostřednictvím jazzrockové desky "Paprsky", kterou natočila s Martinem Kratochvílem v roce 1978, oslovit i jiný druh publika. To jí ale vydrželo jen velmi krátce, než se naplno ponořila do vod v osmdesátých letech tolik populárního diska. Své obrovské pohybové nadání osvědčila v mnoha společných televizních číslech s Jiřím Kornem. Skvěle vypadala a vynikala talentem v mnoha činnostech, herectví mezi ně však nepatřilo. V již zmiňované pohádce "Šíleně smutná princezna" ještě herecké nedokonalosti skryla za mladický půvab, ve snímcích "Romance za korunu" či "Jen ho nechte, ať se bojí" se jí to však už nepodařilo. Zato doprovodné písně k filmům "S tebou mě baví svět" ("Sladké mámení") a "Jak utopit doktora Mráčka" (duet s Václavem Neckářem "Znala panna pána") se staly šlágry. Co jí pasovalo více, byla funkce moderátorky či konferenciérky. Bavičský talent prokázala později ve střihových pořadech České televize "To je šoubyznys".

Ale vraťme se zpátky do osmdesátých let. V nich završila vztah s německým manželem Helmutem Sickelem. Toho poznala na jednom z mnoha výjezdů do NDR a Sickel pro ni začal psát i písně. Z "Čas je proti nám" či "Sprint" se staly hity, kvůli velkému množství balastu v podobě songů jako "Víc ti můžu dát jen já" či "Absolutní krach" však celkově autorská očekávání nesplnil. A neosvědčil se zřejmě ani jako partner, když emigroval do Západního Německa.

S pádem železné opony nastala pro Vondráčkovou (a nejen pro ni) obrovská kariérní krize. Zpěvačka sice vystupovala nadále s kapelou Václava Neckáře Bacily, ale rádia i televizi zaplnily západní hvězdy, po jejichž tvorbě tuzemští posluchači hladověli. Blonďatá interpretka přemýšlela, čím by tak mohla zhýčkané publikum oslovit, a zabrousila proto do vyšší společnosti. Na čas opustila taneční parket a znovu se vrátila k jazzu i swingu a obnovila své působení na divadelních prknech. Ve Vinohradském divadle ztvárnila roli Fantine v muzikálu "Bídníci". Obdržela platinovou desku za čtyři a půl milionu prodaných nosičů a v polovině dekády oslavila i návrat legendárních Golden Kids. Vyšly jí i první dvě vánoční desky a k premiérovému porevolučnímu albu "Nevzdám se hvězdám" si přizvala jako producenta Vašo Patejdla ze skupiny Elán. Dlouhou pauzu mezi řadovkami vysvětlila takto:

"Rychle to uteklo. Navíc ta pauza měla logické důvody. Po osmdesátém devátém se u nás všechno proměnilo a populární hudba nebyla výjimkou. Skladatelé, kteří pro mě dříve psali, si museli nejdříve ujasnit, jestli chtějí dál komponovat tříminutové písničky, nebo jestli se budou věnovat filmové hudbě, muzikálům, reklamě, podnikání... To byl jeden z těch nejpodstatnějších důvodů, který do jisté míry způsobil, že interpreti, jenž nejsou současně autory svých písní, se na nějakou dobu ocitli v jakémsi vakuu."

Opravdový comeback však nastal v roce 1999, kdy jí Michal David napsal píseň "Dlouhá noc". Ta se stala hitem roku a jakýmsi předobrazem toho, kam by se měla kariéra Vondráčkové dál ubírat - znovu diskotékovým směrem. Přišla alba "Vodopád" a "Helena 2002" a další sprška hitů "To tehdy padal déšť", "Neuč slunce hřát" či "Tvou vůni cítím dál". Znovu nastala éra vyprodaných koncertních sálů, zlatých i platinových desek, k tomu získala Vondráčková jednu z hlavních rolí v komedii "Kameňák 2" a skoro se až zdálo, že se koupe jen ve štěstí.

Jenže aby bylo zrcadlo její kariéry kompletní, nelze opomenout ani osobní život, který s tím profesním úzce souvisí. Na začátku tohoto tisíciletí přišel rozvod s Helmutem Sickelem. Z depresí Vondráčkovou uchlácholila náruč Martina Michala, kontroverzního podnikatele, který dovede svoji ženu chránit opravdu houževnatě. Zpěvačka nyní častěji než dřív zaměstnává své právníky ve sporu s Českou republikou, s Martou Kubišovou i s bulvárními novinami a časopisy. Stěžovala si i Českému rozhlasu na malou hranost svých písní. Také její rodina není ze vztahu s Michalem nijak nadšená.

Za jejím úspěchem vězí hlavně tvrdá dřina, disciplína a maximální dávka profesionality. Nic z toho by však nedokázala bez vrozených dispozic a talentu, který jí bratr Jiří už v mládí svým způsobem záviděl. "Proti Heleně jsem byl vždy malinko v nevýhodě. Ve všem mě předbíhala. Když jsem uměl na kytaru tři akordy, ona jich uměla nejméně šest. Měla v sobě něco katastrofálního. Za co vzala, to jí šlo. Začala se učit na piano, okamžitě vyhrávala soutěže, šla plavat, vyhrála závody, když jsme trhali třešně, měla plný kyblík, já polovinu. To mě děsně štvalo," citoval ho časopis Melodie.

Vondráčková si za to, co dokázala na hudebním poli, zaslouží respekt. Její osobní peripetie ať hodnotí jiní. Ona sama stále hledí dopředu, i když nyní má znovu speciální důvod k bilancování.