Málokterý režisér si dává tolik záležet na výběru hudby ke svým filmům jako Cameron Crowe. Po kusech jako "Singles" nebo "Almost Famous", u nichž byla hudba klíčová, přichází s remakem "Abre Los Ojos" Alejandro Amenábara nazvaným "Vanilla Sky". Jeho soundtrack je vcelku působivou sbírkou. Ke koupi lákající jména hvězd jsou zastoupena R.E.M., Paulem McCartneym, Bobem Dylanem či Radiohead. O takové Julianně Gianni jste ovšem mohli slyšet pouze v souvislosti s "Vanilkovým nebem". Píseň složená samotným režisérem a jeho ženou Nancy Wilson "I Fall Apart" je totiž pěveckým debutem herečky Cameron Diaz, která ji nazpívala pod jménem své filmové postavy. Nejstarší skladbou je Dylanova živá nahrávka, úplně čerstvé jsou "All the Right Friends" a přímo pro film napsané "Vanilla Sky" s "I Fall Apart". I žánrově je kolekce rozmanitá. Elektroniku zastoupují The Chemical Brothers, Sigur Ros, Radiohead, taneční hudbu Looper a Leftfield / Africa Bambaataa, pop a rock přichází např. v podání The Monkees, Petera Gabriela aj. A celé dohromady to funguje báječně. Zvláště ve filmu samotném, který jsem kvůli tomu shlédnul. Jen abych zjistil, jak na mě bude hudba působit v zobrazovaných situacích. Skončil před několika hodinami a stále z něj mám pocit sklíčenosti.

Desku otevírají R.E.M. řinčivou kytarovkou "All The Right Friends", která ovšem nemůže konkurovat jejich pohádkově krásné "Sweetness Follows" z "Automatic For The People" - alba ze zlaté éry této obdivuhodné skupiny. Radiohead předkládají svou hypnotickou "Everything In Its Right Place" z alba "Kid A". Klidná McCartneyho titulní "Vanilla Sky" spolu s notoricky známou "Solsbury Hill" Petera Gabriela jsou příjemným odlehčením jinak poměrně depresivní kompilace. Kromě výše zmiňované "I Fall Apart" kytaristka Nancy Wilson složila překrásnou tichou instrumentálku "Elevator Beat". Jednu z mála starších skladeb obstarali The Monkees beatlesovskou "Porpoise Song". Překvapilo mě, že jsem byl i se svým odporem k taneční hudbě bez problémů schopen překousnout Looper - "Mondo ‘77" i The Chemical Brothers - "Where Do I Begin" (ovšem asi jen díky úžasným vokálům hostující Beth Orton). "Have You Forgotten" od v podstatě neznámých Red House Painters je klidná a víceméně akustická záležitost patřící k naprosté špičce alba. Když jsem ji slyšel po probdělé noci před šestou ráno na skoro prázdném nádraží, promítal se mi díky ní uvnitř hlavy vlastní film poskládaný pouze z obrazů okolí. Byla to síla. Vysokou úroveň drží i následující šlapající "Directions" (Josh Rouse). Diskotéková "Afrika Shox" nebyla mým šálkem kávy a skoro desetiminutová "Svefn-G-Englar" (Sigur Ros) už mě po určité době svou monotónností ubíjela (ve filmu ale fungovala bezvadně), zato Jeff Buckley s "Last Goodbye" navázal na přerušenou linii výletem do Afriky. Na Rundgrenově "Can We Still Be Friends" už je poznat zub času, své kouzlo ale má. Stejně tak jediná živá nahrávka, typicky dylanovská "Fourth Time Around".

Skvělé je, že přes pestrost žánrů má výběr k německému eintopfu daleko. Nepodařilo se mi najít jednotící prvek, ale musí tam být, jinak bych z tohoto soundtracku nemohl mít tak dobrý pocit. Našel jsem u něj jedinou opravdu podstatnou chybu. A tou je jeho délka, respektive jen sedmnáct skladeb ze čtyřiceti, které ve filmu zazní. A vynechány jsou přitom mistrovské kousky jako "One Of Us" Joan Osborne, "The Healing Room" Sinead O'Connor nebo "Good Vibrations" Beach Boys. No uvidíme, je možné, že se ještě setkáme u "Vanilla Sky - OST vol.2"