Bryan Ferry si na svém novém albu "Frantic" opět zachovává eleganci a noblesu, která je pro něj typická již tři desítky let. Deska "Frantic" oplývá krásou a velkými emocemi, ale obsahuje i uvolněné lehké momenty. Ferry prostě opět natočil výborné album, které si zaslouží vaši pozornost.
8/10
Bryan Ferry - Frantic
Celkový čas: 47:27
Skladby: It's All Over Now Baby Blue, Cruel, Goin Down, Goddess Of Love, Don't Think Twice (It's Alright), Nobody Loves Me, Ja Hun Hons Pris, Fool For Love, Goodnight Irene, Hiroshima, San Simeon, One Way Love, I Thought
Vydavatel: EMI Czech Republic
Poslech novinkové dlouhohrající kolekce s názvem "Frantic" zpěváka Bryana Ferryho mi od začátku způsobuje nevýslovnou radost. Ne že by to bylo tak veselé, ale tyhle písničky dělají dobře na duši, i když jsou velmi melancholické. Nad trudnomyslností však elegantně vítězí zasněnost a krása. Obdivuhodné po třiceti letech od vzniku
Roxy Music, kde Ferry působil (či, chcete-li, působí, když budeme počítat sporadické reuniony, např. loňské koncerty).
Silnou stránkou alba "Frantic" je sloučení dokonale vybroušeného provedení s nádherným obsahem. Ferry svým charakteristickým rozechvělým hlasem zpívá převážně o lásce, jak jinak. S hlasem pracuje bez zbytečného tlačení na pilu a přece je v něm tolik emocí! Jsou momenty, kdy mi připomíná Roberta Smitha nebo zklidněného
Davida Bowieho. K tomu mu přihrávají vynikající hudebníci - bude stačit, že uvedu jen
Briana Ena, bývalého kolegu z
Roxy Music? K nejsilnějším písním patří autorské příspěvky Davea Stewarta (
Eurythmics, Spiritual Cowboys, Vegas atd.), Stewart samozřejmě na desce i hraje. Vůbec nejlépe zní provzdušněné elektrické kytary, přičemž hudba přes převažující klidnější polohy dokáže nabrat na síle a plném zvuku ("Goddess Of Love", "One Way Love", "Nobody Loves Me"), skladba "Hiroshima" je zvukově rozmáchlá způsobem příznačným třeba pro
Simple Minds.
Ferryho předností je nos na coververze, vzpomeňme na předělávku Lennonovy "Jealous Guy". Tady překvapivě (a dobře) zpívá dvě Dylanovy skladby "It’s All Over, Baby Blue" a "Don’t Think Twice, It’s All Right" a ochucuje je svou foukačkou. S grácií zvládá blues "Goin’ Down" i hospodsky rozvrzanou "Goodnight Irene", jež tady nezní vůbec nepatřičně.
Moc pěkná je to deska. Kdybych měl vybrat jednu píseň, abych s její pomocí ilustroval, jaké je celé album, vybral bych "A Fool For Love". Je plná citu, obsahuje i jistou tragičnost, má silný refrén, knopflerovské kytarové vyhrávky i kontrastní ženský vokál. Ta hudba si nic nevynucuje násilím, nic se nesnaží posluchače obalamutit. Je ryzí, krásně napsaná i realizovaná a koupí si ji u nás hrstka posluchačů. Šťastní to lidé!