Některý věci jsou pořád stejný. Po několikaleté pauze si zase vyšlápnete slimáčí stezku k náměšťskému zámku a první člověk, na kterého narazíte, je kolega z redakce festivalového Plátku. Prohodíte pár slov a jdete dál. A potkáváte dál. Ty lidi znáte. Většinu i jménem. Folkové prázdniny jsou tím stmeleným organizátorským týmem tak známé, že letos dokonce padl dotaz, jestli jsou všichni vzájemně příbuzní. A to přesto, že jsme jenom lidi a je jasný, že se nemilujeme všichni stejně...

"Pod Folkovkama, pod Folkovkama, který znáš, jsou ještě jiný." - Bathrooom

Některý věci jsou pořád stejný. Kemp a oheň a lidi, co navzdory coloursoidní hudební dramaturgii večer vytáhnou ty svoje kytary a na ně vytáhnou ty svoje Mňágy a Nohavici. Některý věci jsou jiný. Pamětníci vzpomínají na bujaré mezinárodně-meziumělecké zpěvohry až do ranních hodin. Teď když některá z hvězd z hlavního pódia zavítá do kempu, zpravidla musí pokorně počkat, až se zdravé lokální kytaristické jádro z fiktivní soutěže Folkovky hledají SuperStar znaví. Teprve pak můžou nastat ty vzácné a pěkné chvilky. To ale musíte mít výdrž. Fakt výdrž. Třeba do čtyř pěti do rána...

Některý věci jsou pořád lepší. Třeba proslulá škvarková pomazánka předkládaná návštěvníkům jako příjemné bonusové občerstvení mezi prvním a druhým koncertem. Některý věci jsou nový. Pořadatelé vyslyšeli rostoucí poptávku požadavek uspokojení vegetariánsko-veganské části populace, a tak škvarkovku letos doplňovaly zeleninové saláty a spooousta vegeteroristických řečí. (Co na to ultravegani, co nejedí nic, co vrhá stín?)

Ježiši, no tak co, tak někdo i jí maso! Žádnou paniku, OK?

Některý věci jsou pořád stejný. Třeba čekání na okamžik, kdy se roztancuje jízdárna AKA náhradní prostor pro koncerty při rozmarech počasí (nebo Hradišťanu, kteří si tam letos koncert vymínili, pročež na nich nezůstala nit suchá dokonce ani v tom Plátku, který je jinak obecně vnímán jako taková hlásná trouba pějící chvalozpěvy a "nirvány"). Letos tance obstarala ukrajinská banda Veseli Vujky. Škoda že chlapíci nedošli do kempu.

Tancovala jako víla. A pokaždé když zvedla ruce, vyslala do světa jasný vzkaz: Ježiši, no tak co, tak nepoužívám deodorant.

Některý věci jsou pořád stejný a přitom pokaždý jiný. Pokaždý čekáte na ten magický moment, ten vrchol vrcholu. Každý ho má jindy a můžeme se o tom hádat. Letos ho načaly paradoxně skoro-naše zpěvačky Szidi Tobias a Jana Kirschner, každá jinak, ale pokaždé v těch chvílích, kdy by slyšel i děcko spadnout... Emocionální rozklad s Cloud Cult (AKA Arcade Fire pro Malé Colours) ale trumfnout nemohly. A netrumfnul je ani technicky vycizelovaný math folk čtveřice Spiro, byť tu medaili mu taky dáme, protože jsme hodní.

"Proč bychom měli být všichni cílevědomí, uvědomělí a přizpůsobiví?" - Anna Polívková

Některý věci jsou pořád lepší. Jako ta zvuková aparatura. Prej si ji pan mistr zvuku pořídil za dva a půl milionu a prej aparatury za dva a půl milionu se nedají zeslabit do ticha, ale jen asi do hlasitosti třinácti kravínů. To je ale blbost. A jestli je to pravda, tak je to stejně blbost. Bassekou Kouyate & Ngoni Ba sice rozhýbali i tu nejpeckovatější pecku, ale ty decibely lásky k loutně ngoni některé citlivější (z nás) zahnaly až daleko za zvukaře, tam, co se padá dolů.

"Všechno má svůj konec, jen jelítko dva." - Szidi Tobias

Některý věci jsou pořád větší. Folkovky jsou pořád větší. Už dávno to není jen ČEZká spořitelna Stage - v zámeckém parku pomalu, ale jistě rostou dvě regulérní plnohodnotné scény (přece byste nepozvali Slávka Janouška nebo Longital hrát na něco, čemu aspoň pracovně nebudete říkat Malá ArcelorMittal Stage, že?), program už léta dofukuje open scéna před hlavními koncerty a noční vystoupení po nich, čímž se hudební část natahuje skoro každý den až na dvanáct hodin, celkovou atmosféru pak dobarvuje festival dílen a workshopů tak velký, že už má skoro svoje vlastní webové stránky, plus výstavy, výlety... Zkrátka každý návštěvník si přijde na své.

Některý věci jsou... A propos, návštěvník. Skoro by se na něj zapomnělo. A to je to přitom ta úplně nejdůležitější část Folkových prázdnin. Obyčejný člověk, pro kterého třeba první festivalový den končí posledním přídavkem, nikoliv rautem pro sponzory a rozjímáním s budoucí exeurokomisařkou na zámecké terase, jak se nám druhý den snažil namlouvat Plátek asi na pěti nezávislých místech. Obyčejný člověk, co si vezme týden dovolené a přijede je strávit do malého města na Vysočině, města, které sice není a (zaplaťpánbu) nebude tak velké a slavné jako to, kde se konají takzvané Velké Colours, ale kde je pořád tak nějak stejně dobře. Všem těmhle obyčejným lidem dík a za rok spolu oslavíme tu třicítku, OK?

P. S.: A ještě děkuju Lukášovi za přezdívku Colours Of Oslava.

P. P. S.: "Nemůžeš prdět na takovým koncertě..." - příběh sestry naší a vaší kamarádky paní Tobiasové z předchozího koncertu v Telči. Na dobrou noc...