Prohrála v kartách čarují s pseudopunkem

(Nahrávka Prohrála v kartách "Žádný čáry z nebe" byla na MusicServeru od 29. dubna do 5. května zvolena za Album týdne a v tomto období ji na E-store.cz koupíte za zvýhodněnou cenu 279,- Kč.)

Je docela zajímavé sledovat, jak úspěch jednoho umělce může zapříčinit i úspěch jiného, jemně na toho prvního navázaného, což je příklad právě kapely Prohrála v kartách. Ta už existuje několik let, ale kdo ví, zda by vydali debutové album, kdyby jejich leader Filip Horáček před několika lety nenapsal text pro "Nebe" Anny K. a několik dalších písniček na obě její poslední desky, včetně nedávného hitu "Večírek za koncem". Díky této spolupráci se o jeho skupinu začala zajímat firma B&M Music, což nakonec vyústilo v desku "Žádný čáry z nebe". A je hodně dobře, že vyšla.

Kapela, která proslula svými předělávkami hitů z českých pohádek a vánočními půlnočními v Malostranské besedě, se na debutu představuje jako veskrze zábavná skupina, která naživo dokáže strhnout, jak by asi potvrdili jejich fanoušci, kterých bude určitě stále víc a víc. Za pozitivum rozhodně považuji skutečnost, že na desce nenajdete žádnou "pohádkovou předělávku", čímž by si asi mnohem snadněji prošlapali cestu k úspěchu, ale čtrnáct původních písniček, jejichž téměř výhradním autorem je Horáček.

Jakkoli nahrávací smlouvu dostala kapela na základě úspěchu Anny K. (samozřejmě to byl jen prvotní krok...), jejich hudba je zcela o něčem jiném. Viděl jsem několik různých nápadů, jak popsat jejich hudbu, promomateriály hovoří třeba o "laskavém kavárenském punku" či "pseudopunku", ale s tou punkovostí mají Prohrála v kartách kromě své minulosti společného docela málo. Snad nejvýraznější spojitostí může být zpěv-nezpěv Horáčka, který opravdu není rozený zpěvák a přiznám se, že první poslech desky jsem musel těžce překousnout, protože na jeho zpěv si člověk musí vskutku zvyknout. Není divu, že se o jeho projevu rozepsal i Honza Dědek ve sleevnote v bookletu. Naštěstí co Horáčkovi chybí do techniky, dokáže nahradit výrazem. Po několika posleších je jasné, že jeho "řev" se k vypalovačkám kapely vyloženě hodí. Právě za "vypalovačky" se jejich písničky dají nejlépe označit - prosté písničky v rychlém tempu, nadupané energií a dobrou náladou. Mezi podobné jednoznačně koncertní hitovky patří většina desky, za většinu vyjmenuju třeba "Kdes byla", "Exil", "Ti Jean" nebo "Proč ty lidi". Ale naštěstí je album i více barevné, takže se můžete nechat unášet i v trošku klidnějších "Tisíc a jedna noc" nebo samozřejmě trošku popověji znějícím "Letišti", které si své místo našlo i v playlistech českých rádií. Hodně veselá je třeba skorotitulní "Čáry z nebe", kterou podporují výrazné dechy. Na desce si i pohostinsky zapěla Anna K. v pomalé "Kachně". Naprostým vrcholem alba se pro mě ovšem stala závěrečná "Divná", což je téměř akustická (v pravou chvíli se totiž rozjede do celokapelového zvuku) balada o délce sedm a půl minuty. Pokud ve vás spojení "osmiminutová balada" vyvolává negativní pocity, věřte, že ve mně taky, ale "Divná" je prostě divná výjimka, užívám si každou její sekundu.

Kromě občas i na desce ne úplně přesvědčivého zpěvu bych kapele možná vytkl poněkud měkký zvuk, ale protože jsem je neslyšel živě, nemůžu posoudit jak dalece ve studiu "vyměkli", nebo tak hrají i naživo. Kdovíjak úžasné sice nejsou ani texty, ale k podobně zábavné hudbě sedí a asi je dobře, že se v nich nic závažného neřeší.

Prohrála v kartách jsou příkladem kapely, o které se často mluví v klubech (ostatně kolega Kocábek o nich několikrát psal v jinak relativně undergroundovém čtrnáctideníku Podzem), ale přitom jejich hudba naprosto bez problémů může hrát na rádiích. Jinak řečeno - ty kapely tady jsou, jen jim dát šanci. A je dobře, že zrovna Horáček a spol. ji dostali. Už se těším, až je uvidím někde naživo, protože to musí být teprve ten pravý odvaz.