Stále stejní, stále dobří. Bastille hráli v Ostravě

Colours of Ostrava nemá svůj název náhodou. Vždyť co může být lepšího, než po výborném koncertě zasloužilého rockera Roberta Planta přejít na elektronickou smršť Darkside a následně se vrátit zpět na aktuální indie-popovou senzaci s urban beaty v podání Bastille. A právě jim patří tato reportáž.

Live: Bastille

místo: Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
datum: 19. července 2014
setlist: Bad Blood, Weight Of Living, Pt. II, Laura Palmer, Overjoyed, Blame, Things We Lost In The Fire, The Silence, These Streets, Oblivion, Icarus, The Draw, Flaws, Of The Night, Pompeii

© Martin Chochola / musicserver.cz

Zmínka o Plantovi v perexu není náhodná. Ne snad že bychom jej chtěli srovnávat s mladým britským kvartetem, nicméně nešlo přehlédnout, jak plno pětašedesátiletý zpěvák pod hlavním pódiem měl. A i když drtivou většinu fanoušků tvořila věková skupina 40 +, od které byste možná čekali, že po koncertě zamíří domů, tak kupodivu ani Bastille, kteří začínali hrát až o hodinu a půl později a jejichž cílová skupina je někde úplně jinde, na šíři svého obecenstva nijak netratili.

Přitom úplně stejně jako na březnovém pražském koncertě, i zde z počátku hledali s fanoušky společnou řeč. Těch spojnic s večerem v SaSaZu ale bylo daleko víc. I tentokrát frontman Dan Smith divoce bubnoval, tancoval se svou vlastní rukou a neúnavně povzbuzoval diváky. A i tentokrát je nejprve lehce dráždil songy jako "Weight Of Living, Pt. II", "Overjoyed" nebo hitovou "Things We Lost In The Fire", aby si je naplno získal až ve chvíli, kdy na sebe navlékl mikinu a vběhl mezi ně podobně jako o pár o hodin dříve fantastická Angélique Kidjo.

© Martin Chochola / musicserver.cz

Od té chvíle už mu obecenstvo patřilo. Snáze se tak snášely Smithovy intonační nepřesnosti ve vyšších polohách a ledabylé nasvícení, které s průběhem na snad až příliš širokém pódiu moc nesouznělo. Bastille totiž velkým pódiím ještě nedorostli a pokud jste v SaSaZu tehdy byli, nejspíš budete souhlasit s tím, že intimnější klubové prostředí jim sluší daleko více.

A abychom zachovali kontinuitu, tak i tentokrát se kapele ve složení Dan Smith, Kyle Simmons, Will Farquarson a Chris "Woody" Wood dařilo nejvíce při jejich nejpovedenějších skladbách, tedy baladě "Oblivion", gradující tryzně "The Draw", jež opět potěšila stroboskopy ve své divočejší části, a pochopitelně i singlech, mezi kterými zazářil jak dvojitý cover "Of The Night", během něhož si fanoušci dvakrát dřepli, tak závěrečný "Pompeii", jehož sborový popěvek "é-e-o-e-o, é-e-o-e-o" se Vítkovicemi nesl i poté, co muzikanti vyklidili prostor.

Bastille na Colours odehráli dobrý koncert, o tom žádná, jen není úplně snadné rozhodnout, které z českých vystoupení bylo povedenější. Zatímco pro SaSaZu hovoří lepší nasvícení, sevřenější atmosféra a čistší vokály, tak procházky mezi davem, delší rozmlouvání s publikem a synchronizované poskakování zase slušelo více Ostravě. Číselné hodnocení tedy zůstává stejné jako v březnu - pěkných 8 z 10.

Pohled Petra Doupala

Bastille nemají zrovna pověst výborné koncertní kapely, žánroví kolegové Imagine Dragons nebo OneRepublic jsou mnohem vyhranější. Jejich zabookování jako uzavírající akt hlavní stage důležitého dne Colours tak může být překvapivé. Anglická čtveřice se však na pestrý ostravský festival přesto hodila. Střídání stylů je tam samozřejmostí a skočný poprock byla nejlepší možnost, jak se pobavit před brzkým uzavřením areálu.

S publikem znaveným parním dnem to měli Bastille v úvodu náročnější, rychlé tracky zařazené na začátek vystoupení ale probudily zbytky energie a zaplněný plac se bavil. První balada, "Overjoyed", ukázala jeden nešvar Dana Smithe: sekané frázování, které na albu nezní tak výrazně, ale naživo to neznělo dobře ani zajímavě. Danovi navíc sluší nižší polohy a v těch vysokých radši pomáhá sborově kapela. S ní během celé show vystřídal řadu nástrojů a dramaturgie tak bavila.

Velmi slibně zněla nová skladba "Blame", po které přišel hit "Things We Lost In The Fire". Čtrnáctipoložkový setlist byl sestaven z obou desek a obsahoval šikovně všechny autorovy oblíbené skladby, už tak spokojený pocit pak gradoval při poslední trojici písní. Při "Flaws" proběhl Dan publikem, viz video, na "Of The Night" si obecenstvo dřepalo a následně skákalo a hymnu "Pompeii" si pak celý areál ještě dlouho prozpěvoval.

I přes zjevné flaws Bastille byl tedy jejich koncert výborným a zábavným bodem programu.

• Bastille-To snad néééé. (Dalibor, 21.07.2014 09:50) Reagovat

  Při čtení této recenze jsem se opravdu hodně smál. Já jsem bohužel tento koncert viděl a musím říct, že osobně větší trapnost jsem na colorsech letos neviděl. Nevěděl jsem, že když člověk jednoduše zpívá falešně, tak se tomu v řeči hudebních kritiků, říká "intonační nepřesnost". Myslím si, že tento koncert vůbec nezvládli, ostatně při úrovni toho, co produkují, to ani nebylo možné. Já osobně bych dal 1 z 10.
  
  

• Já teda chápu, že se to někomu nelíbilo, ale ... (Lea, 21.07.2014 20:28) Reagovat

  Já teda chápu, že se to někomu nelíbilo, ale podle mě mnohem lepší než třeba John Newman (nesrovnávám žánrově, ale jako uzavírající akty). Že Bastille udělali trošku větší show (ano, Smith tančit neumí - sám to řekne a nebojí se ze sebe blbce udělat, komunikace bylo tak akorát, že to nebylo víc o kecání, ale spíš o hraní, což momentálně většina hlavně amerických kapel už nějak neřeší) a ošulili u toho trochu vokály a občas špatný tón, to jsem si teda užila mnohem víc než Newmana, jehož show vázla ve velkém. K němu řeknu snad jen to, že je nový, tak snad se otrká. K Bastille - sluší jim menší scény. Stejně jako všem momentálním velkým mladým britským kapelám (snad kromě těch masivních kapel typu OneDirection, ty by v klubu náctileté fanynky asi sežraly). Hodně lidí chtělo vyměnit Planta s Bastille, ale upřímně, oni mě jako tahouni soboty nezklamali ani trochu - je to energické, mnohem jednodušší a zpěvnější, než kdyby tam byl třeba právě Plant (jeho komunikace ale... to jako klobouk dolů, hudba generačně nebyla moc pro mě, ale i tak se mi líbila).
  
  Je to festival, nějakou intonaci bych tady moc nehodnotila až tak. Uznávám, že to tam bylo (a celkem dost, ale podívejte se na jejich rozvrh - když jsem se s nimi bavila, Smith byl rozhodně nemocný, neustále odkašlával a působili naprosto unaveně), ale o tom live vystoupení není. Když to vázne u písničkářů, tak prosím - to už je něco jiného, ale tohle je kapela, která s nějakou show přijela, a na nepřesnosti hlasové by se nemělo tak ukazovat. Jestli chcete perfektní hlas, pusťte si k tomu nahrávku, ale nejděte kvůli tomu na koncert. :) On se aspoň hýbal (i když nemotorně), prošel davem, využil celé pódium, bavil se s publikem, přinutil je jít dolů (což se mu na jiných koncertech, když jsem je viděla, až tak nedařilo) - jo, za mě rozhodně jen dobře.
  
  Světla - souhlasím s článkem, že byla nevýrazná. Byla jsem na polském Open'eru na začátku července a pár dní před Colours v Londýně, a tam vypadala mnohem lépe než na Colours (i za světla v Somerset House - tam byla světla fakt parádní). Proto jsem se těšila, ale v tomhle ohledu tedy nic moc.
  
  A k samotnému koncertu bych řekla snad - lidi, proboha, když neumíte tleskat, i když před vámi stojí člověk, který vám ukazuje jak tleskat, tak netleskejte.
  
  

7/10

Hudba v tisku: Kniha "Všechno je špatně, zpátky na stromy!" nás vrací do těžké doby normalizace, kdy i u nás začal vznikat punk Kdo by neznal skupiny jako Visací zámek, Plexis, SPS nebo Wanastowi Vjecy? Všechny začínaly v osmdesátých letech minulého století. Jak se český punk a hardcore ještě za minulého režimu rodily, se snaží přiblížit kniha "Všechno je... čtěte zde

Vydáno: 07.01.2026 08:00 v sekci Recenze | Hudba v tisku

Rozhovory: Michal Hrůza - Samota slouží mně. Koncert je největší odměna pro muzikanta Zpěvák a skladatel Michal Hrůza si pro své fanoušky po pěti letech připravil nové album. Autentická deska plná příběhů a bezprostředních emocí dostala jméno "Kouzlo samoty". V jedenácti písních můžeme slyšet hudebníkův... čtěte zde

Vydáno: 06.01.2026 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

Vítěze Cen Anděl poznáme v dubnu, vyhlášení se uskuteční na pražském Výstavišti Po skončení kalendářního roku 2025 přichází čas bilancování. V pestré nabídce různých odborných hudebních anket nebude chybět ani ta nejznámější - Ceny Anděl. Okřídlené sošky doletí ke svým majitelům už 11.... čtěte zde

Vydáno: 05.01.2026 16:00 v sekci Novinky

9/10

Recenze: Tom Smith chce na "There Is Nothing In The Dark That Isn't There In The Light" slyšet, jak s ním rozmlouváte Tom Smith je jako nezaměnitelný hlas formace přes dvě dekády napevno spojen s Editors. Až nyní zjevně přišel ten správný čas na jeho sólový debut "There Is Nothing In The Dark That Isn't There In The Light". Název o něm prozrazuje... čtěte zde

Vydáno: 05.01.2026 00:00 v sekci Recenze

7/10

Recenze: Tři sestry povznesli svůj hospodský um na "Pub Art" Po čtyřiceti letech fungování může málokdo zcela bez výčitek pojmenovat své album "Pub Art". Jenže skupina Tři sestry se svou nezaměnitelnou poetikou piva, cigár a lascivního humoru skutečně povznesla hospodský punk na umění.... čtěte zde

Vydáno: 04.01.2026 08:00 v sekci Recenze