Až vás přestane bavit dramaturgie českých festivalů s heslem "Dej tam Migy, Mandrage a Chinaski, pár stánků s pivem a buřt" či jedinou kulturní možností ve vašem kraji je Babiš Kryštof kemp, zkuste vyrazit na maďarský Sziget. Skvělá dramaturgie, zázemí i doprovodné programy na ostrově v Budapešti a týdenní program, ke kterému si tuzemské festivaly zatím nemůžou ani čichnout. Heslo Szigetu je "Island of freedom" a skutečně platí se vším všudy. Stan si můžete postavit v podstatě kdekoliv, když o něj nebude Skrillex zakopávat na pódiu, ostrov je tematicky rozdělený podle zemí a u vchodu dostanete Sziget pas, do kterého můžete v imigračních kancelářích sbírat razítka. Z osobní zkušenosti doporučuji ho posléze doma neskladovat, jelikož při balení na zahraniční dovolenou se vám snadno může splést s klasickým pasem, ale to je jiný příběh plný nedorozumění.

Úvodní dny festivalu patřily kapelám Queens Of The Stone Age, Deadmau5ovi, The 1975 a Blink-182, naše výprava dorazila na středeční americkou kytarovku Imagine Dragons. Kapela získala Grammy v kategorii Best Rock Performance a i nerockovým fanouškům předvedla, že ocenění jí patří právem. Během vystoupení pánové předvedli vedle osvědčeného repertoáru i spoustu improvizace a cover "Song 2" od Blur, kteří byli shodou okolností hlavní hvězdou loňského ročníku.

Na hlavní stage je posléze vystřídali britští Placebo, jejichž frontman Brian Molko konečně nevypadá jako patnáctiletá emo holka, na druhou stranu vypadat jako třicetiletá emo holka je snad ještě diskutabilnější. Na vedlejším jevišti mezitím zahrál britský cukrouš a objev roku Tom Odell, kterého jste v České republice mohli vidět živě v pražském Lucerna Music Baru nebo na letošním ročníku Rock For People.

Na Odella chodí a bude chodit převážně holčičí publikum, které si během koncertu v předních řadách podupává nohou do rytmu a čeká, až si konečně bude moci zařvat refrén "Another looove", nicméně tak skvěle vystavěnou píseň, jakou je třeba "Can't Pretend", už u klavíru dlouho nikdo nenapsal. Zpěvákovou předností je především notná dávka muzikantství, komunikace s publikem i s kapelou a štěněčí vzhled, jehož kýženým vedlejším efektem jsou zástupy fanynek. Hlavní program středečního večera na hlavním pódiu zakončil Skrillex, který přijel s flashkou a kamionem plným světelných efektů a zároveň tak odstartoval nekončící taneční party.

Jestliže problémem Colours of Ostrava je brzká večerka, Sziget jde do opačného extrému. Taneční stage jedou klidně do sedmi ráno, včetně miniprodukcí u barů a kiosků, a výjimkou nejsou ani soukromé večírky s dovezenou aparaturou uprostřed stanů, takže jediná chvíle klidu je teoreticky mezi sedmou a jedenáctou hodinou ranní, kdy už ale zase začínají zvučit kapely na hlavní stage, takže po pár dnech na festivalu máte pocit, že vám exploduje hlava. A když vyrazíte mimo areál, v hlavě vám ještě půl dne hučí jako v turbo motoru.

Čtvrteční den zaznamenal největší návštěvnost díky tahákům jako Bastille, Lily Allen a Macklemore. Svou účast již druhý rok za sebou bohužel zrušil britský soulový muzikant Michael Kiwanuka s neprůstřelným důvodem, že se na vystoupení prostě necítí. Lily Allen se zrovna vrátila ze svého amerického turné, které jela společně s Miley Cyrus, a ačkoliv si hned v úvodu povzdechla, že jí nepřijel manžel, vystoupení bylo plné jejího typického sarkazmu a ironie. Lily, jejíž poslední deska "Sheezus" s nadhledem reflektuje její mateřství, stage vyzdobila obřími kojeneckými lahvemi, mezi nimiž tančila v podprsence a podpatcích. Zazněly i hity z předchozích alb jako "LDN", "The Fear", "Smile" či "Everyone's At It". Lily po celou dobu koncertu komunikovala s fanoušky, například song "Not Fair" uvedla slovy "It's about a point in a relationship when it's time to give up when he comes". Během vystoupení se zároveň dohrávala balónová party, během které se v publiku přehazovaly nafukovací míče všech barev a velikostí. Když jeden z nich přistál na pódiu, zpěvačka jej kopla zpět mezi diváky a se se slovy "Oh fuck, I just kicked somebody right in the face" poškozenému omluvně nabídla backstage pass.

V A38 stanu zahrál také skvělý folkový Fink či hvězdy elektroniky Kavinsky a Axwell, největším komerčním tahákem však byli hiphopoví pravdoláskaři Macklemore and Ryan Lewis. Poměr mezi hudbou a mluveným slovem byl tak čtyřicet na šedesát, takže jsme se dozvěděli, že Macklemore měl na poslední večeři s rodiči řízek, o čem si s tátou povídali, třicetkrát jsme slyšeli, že jsme všichni bjůtifl pípl, že se máme milovat a že musíme jít za svým snem, zkrátka jedno oko nezůstalo suché a Tomáš Klus se má hodně co učit. S rapperem byla na stage x-členná entourage, víceméně na ozdobu, zřejmě aby měl kolem sebe Macklemore další bjůtifl pípl, jelikož všechny vokály šly stejně ze samplů. Když rapper začal kapelu představovat a o každém členovi povykládal životní příběh, jeho záliby, vzhled a co měl předevčírem ke svačině, všichni si oddechli, že nepřijel s big bandem. Když zrovna nemluvil a nerapoval, stál na pódiu se zdviženými pažemi a nasával energii, popřípadě vyzýval, aby se zdviženými pažemi nasávalo energii publikum. Pravdou však zůstává, že z těch pár songů, co mezi mluvením stihli, bylo obecenstvo totálně nadšené a rapperovi se na své vystoupení podařilo nalákat zatím největší dav celého festivalu.

Dalšími hvězdami festivalu jsou Cee Lo Green, OutKast, Korn, Kelis či The Prodigy, také z jejich koncertů vám samozřejmě přineseme reportáž.