Festival, který chodí brzo spát

Poslední den Coloursů probíhal jako ticho před bouří zvanou John Newman, která zakončila festivalový program. Lehké přeháňky přinesli i The National, John Butler Trio či The Goat, tančit se však začalo až večer. Alespoň na chvíli, než festival finálně utichl.

Live: Colours Of Ostrava, 4. den

místo: Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
vystoupili: John Butler Trio, The National, Goat, John Newman, 9Bach, Hidden Orchestra a další
datum: 20. července 2014

Poslední den festivalu jakoby se celý odehrával ve slow motion, jelikož letní pařák a čtyřdenní koncertně-mejdanový maraton udělaly s návštěvníky své. Ti, kterým už vedra nenapravitelně vlezla na mozek, mohli den strávit například na diskuzi s JXD, či letargicky posedávat u piva za dlouhého pohledu na svoje zdevastované nohy z místního terénu a přemýšlet, zda si příští rok chodidla zohyzdit pohorkami, či náplastmi v sandálech.

© Martin Chochola / musicserver.cz

Kdo zatoužil strávit nedělní podvečer spíše v klidu a vsedě, ideální volbou byli melancholičtí indie-popopví 9bach, či famózní skotské kvarteto Hidden Orchestra na scéně v Gongu. Ti předvedli skvelý nadžánrový set, ve kterém spojují elektroniku se symfonickou hudbou. Poznávacím znamením kvarteta, které si skládá filmovou hudbu bez filmu, jsou dva bubeníci pod vedením multiinstrumentalisty Joeho Achesona, který si ke spolupráci na posledním albu vybral i českého Floexe. Vystoupení Hidden Orchestra se na komorní scénu Gongu skvěle hodilo a díky celkové atmosféře se jednalo o jeden z nejintenzivnějších hudebních zážitků na Coloursech.

Live: 9Bach ušima Dana Hájka

© Marek Gerhard / musicserver.cz

Nedělní podvečer, místy až meditační chorály a ochranný štít scény Gong - to byly středobody vystoupení skupiny okolo Lisy Jên - 9Bach fungují v dokonalé symbióze rovnováhy, ať už v umělecké rovině nebo té množstevní souhry v zastoupení obou pohlaví (tři ku třem). Nástrojová pestrost (včetně harfy a harmonia) a vícehlasy v jejich tvorbě bortí hranice a vytvářejí si sami pro sebe vlastní mantinely. Tu si chvíli k obrazu svému tvarují hudební alchymii Dead Can Dance, ale nebojí se ponořit i do temnějších vod s vygradovanými kytarovými sóly, elektronikou, možná i někde na hraně Portishead. Jejich texty jsou ve velštině (tu nás Lisa chtěla naučit v rychlokurzu) a často vycházejí z odkazu na tradiční balady, případně mytologii - když toto vše spojíte a necháte naplno rozeznít nejenom sólo vokál Lisy, není úniku. Zejména tehdy, když nástroje na chvilku zcela utichly a dámský trojhlas odzpíval jakousi new age meditaci, za kterou by se nemusela stydět ani Enya. Poklidné atmosféry, krásy nečekaného tak zbořily stěny festivalové hektiky; pro některé to však v poslední den festivalu mohlo být obtížné tuto houšť emocí vstřebat.

Pro fanoušky kytar mezitím na velkých stagích zahráli Australani John Butler Trio a The National, pokud jste příznivci psychovystoupení v maskách prezentovaného jako obřad kozího kultu v čele s kozím veleknězem (ale chápeme, bylo fakt horko), jistě jste si užili vystoupení švédských Goat.

© Martin Chochola / musicserver.cz

Dramaturgie festivalu se snaží do programu zakomponovat jak ostřílené matadory hudebního businessu, jako byl sobotní Robert Plant, tak vycházející hvězdy. V minulých ročnícíh jsme tak mohli vidět vycházející hvězdu Janelle Monáe, letos padla karta na soulovo - popového Johna Newmana. Zpěvák se proslavil svou spoluprací s Rudimental a singly "Love Me Again" a "Cheating", které vyšly na jeho debutu "Tribute". Název alba se příznačně táhl celým Newmanovým vystoupením, Newman je totiž sám o sobě kompilací svých idolů, trošku se stylizuje do Elvise, trošku do soulových velikánů a občas se v bílých ponožkách v černých polobotkách snaží o něco jako moonwalk či jacksonovskou otočku. Zároveň je však díky svému talentu a nakřáplému hlasu ideálním cílem pro popově náročnější diváky, a při rádiových singlech roztančil návštěvníky hlavní stage více, než všichni interpreti, co na festivalu vystoupili.

Shrnutí festivalu Honzy Trávníčka:

+ dramaturgie, ve který si skoro každý najde to své a domů se vždy vrátí s novými hudebními objevy, včetně méně známých českých interpretů
+ lidský orloj, výstava umění, prohlídky vysokých pecí
+ rozšíření a zpohodlňování areálu, byť zatím stále ještě je na čem pracovat
+ zvukaři, sekuriťáci a záchranáři, kteří jsou připraveni ihned zasáhnout, viz kolabování během koncertu Emilíany Torrini
+ nově vybudovaná hlavní cesta
+ scéna České televize
+ přesunutí konání Festivalu v ulicích před samotný, velký festival
+ sponzoři, kteří pochopili, že jejich přítomnost bude snesitelnější, nabídnou-li návštěvníkům místo dotazníků a soutěží praktický doplněk
+ pitná voda zdarma

- fronty, pomalé odbavování u vstupu, u píp s pivem, u stánků s jídlem a vlastně všude, kam se podívate
- velmi málo Toi Toiek a jejich příliš velká vzdálenost od stageí
- kamení na zemi je stále příliš mnoho
- kapely typu Horkýže Slíže, Eddie Stoilow a jim podobné se na festival tohoto typu příliš nehodí
- málo mimohudebních aktivit
- neodhadnutý zájem o některé koncerty, viz Jamie Woon v Gongu nebo Chet Faker na Agrofert stagi
- stánky s jídlem nenabízejí příliš pestrou stravu
- moderátor, který zaprvé není potřeba a zadruhé zve na kapely, které na festivalu ani nehrají, viz pozvánka na Gipsy Kings
- chudý výběr merchandisingu

© Martin Chochola / musicserver.cz

Po skončení vystoupení Johna Newmana se rozjuchaní návštěvníci ve stejný moment apokalypticky vyřítili ven z areálu s vidinou co nejrychlejšího úprku na taxi či MHD. Rázné konce byly každodenním problémem Colours, jelikož na festivalu z nepochopitelného důvodu není jediná stage, která by fungovala po druhé ranní, a to včetně tanečního stanu Captain Morgan a Camel Stage. Odcházející hloučky lidí se tak nerozmělní v průbehu celé noci, ale jsou vyhoštěni naráz ven a několikatisícový chumel lidí před hlavní bránou je opravdu libovka. Ti večírkuchtiví se tak s posledním kelímkem piva v ruce snaží rychle přesunout na Stodolní, popřípadě jdou k radosti ostatních dělat bordel do přilehlého stanového městečka. Stejně tak je s podivem, že se žádný dopravce po letech, kdy hlavní hvězda vystupuje zpravidla až v neděli večer, nerozhodl vypravit speciální vlak s odjezdem po půlnoci a stejně tak nefunguje žádný oficiální shuttle do centra Ostravy.

Colours Of Ostrava má k velkým evropským festivalům ještě dlouho cestu, co se týče zkvalitnění zázemí a provozu, nicméně je stále jediným českým festivalem, kterýmá tímto směrem alespoň nakročeno. Návštěvníci vědí, že i před zveřejněním programu si klidně můžou koupit lístek a nebudou zklamaní výběrem účinkujících. Největší devízou festivalu tak zůstává skvělá dramaturgie pod vedením Zlaty Holušové, a pokud příští rok založí divizi afterparty a úpravy terénu, máme se opět na co těšit.

Top vystoupení na festivalu:

Honza Trávníček: Zahraniční - Charles Bradley And His Extraordinaires, Nomfusi, ZAZ, John Butler Trio, Shaka Ponk
Domácí - Nylon Jail, My Dead Cat, Beata Bocek, Bezobratři, Ille

Pavel Parikrupa: Robert Plant, Seasick Steve, John Butler Trio, Jana Kirschner, John Grant, Chet Faker

Tereza Vavroušková: Charles Bradley, Hidden Orchestra, John Newman, Prago Union, Iyeoka, Trentemøller, Mø

• Souhlas s mínusy (nineweh, 22.07.2014 12:17) Reagovat

  Souhlasím s Honzou Trávníčkem, jak s klady, tak hlavně se zápory festivalu. Fronty na všechno byly dost neúnosné (doufám, že si organizátoři uvědomí, že cider a speciální piva jako Fénix už nejsou minoritním pitím. Ve frontě na cider jsem strávila celý koncert Johna Granta, ještě že z ní aspoň bylo vidět na stage). Taky to, že člověk nejdřív musel po příjezdu stát frontu u pokladny, aby si pak vystál ještě frontu u stanového městečka, protože tam prostě pokladna nebyla, byl trochu fail. No a Toi Toiky a jejich vzdálenost od stageí taky. Vyhošťování návštěvníků hned po posledním koncertu a následné bottlenecky v podchodu byla taky lahůdka. Oficiální shuttle do města by se taky hodil, přitom je na jiných tuzemských festivalech standardem, tak proč ne tady?
  Ale jinak abych jen nekritizovala, festival je super, rozhodně jeden z nejlepších (pokud ne TEN nejlepší) v ČR, takže i přes nedostatky budu jezdit nadále...
  
  

  • Re: Souhlas s mínusy (Luboš, 23.07.2014 18:45) Reagovat

    Fronty na všechno byly dost neúnosné? To si děláte legraci? Kdykoli jsem přišel do pivního stanu, nečekal jsem ani minutu.
    Vy jste uvedla citer a Féni., Je pravdou, že těchto stánků tam mnoho nebylo, ale že byste čekala hodinu na pivo, tak to vám nevěřím ani náhodou.
    Stánků s jídlem tam bylo dostatek a žádné velké fronty se nekonaly.
    A pokud cesta na toitoiku trvající zhruba 3 minuty je pro vás daleko, tak nevím, kde byste je chtěla mít. Pod pódiem?
    
    

    • Re: Souhlas s mínusy (nineweh, 23.07.2014 19:13) Reagovat

      Tak pokud jste pivař, co čůrá do stojánku nebo někde za keř, tak jste asi problém neměl, to je pravda. Toi Toiky pod pódiem nepotřebuju, ale upřímně řečeno jsem sjezdila dost festivalů a na mnoha z nich byly opravdu umístěné inteligentněji. Chápu, že nemůžou být na každém kroku, ale i tak. No a fronty na DOBRÉ jídlo byly (sem nepočítám čínské nudle nebo KFC) a fronty na pivo ve stáncích u hlavních stageí byly taky (ačkoli hodinu se v nich nečekalo, to uznávám a taky jsem to nikde nenapsala).
      Pokud jste jen troll, co chce vyprovokovat reakci, tak mě už teď mrzí, že jsem naletěla.
      
      

      • Re: Souhlas s mínusy (Luboš, 26.07.2014 15:40) Reagovat

        Nezlobte se, ale pokud napíšete: "Ve frontě na cider jsem strávila celý koncert Johna Granta", tak z toho jasně plyne, že jste tam strávila hodinu (tolik totiž celý koncertní set Granta trval).
        Troll, toužící jen po pivu bohudík nejsem, ale pokud jedu na takovou akci, tak musím počítat s jistým nepohodlím. K tomu se počítají i fronty (40 tisíc lidí je prostě 40 tisíc lidí). Samozřejmě, že všechno nebylo na 100 procent, ale nejsem kverulant a tak si odnáším hlavně hezké zážitky z hudby a případné nedostatky se snažím hodit za hlavu. PS: Nenaletěla jste, jen podobných stížností na všechno jsem již na internetových fórech zažil mnoho.
        
        
        
        

        • Re: Souhlas s mínusy (nineweh, 26.07.2014 16:04) Reagovat

          Ano, přesně, čekala jsem hodinu na CIDER, ne na PIVO. Kdybych si šla pro Radegast, mám za pět minut vystaráno, ale stánky na cider jsem potkala jen dva (možná jich bylo víc, jen hodně dobře ukrytých). Neříkám, že na festivale čekám stoprocentní servis a žádné nepohodlí. Jen říkám, že toho na Colours jde ještě spousta zlepšit, a že jsem už byla na festivalech, kde se podobná zlepšení zadařila, tak proč by nemohla i tady. Navíc i ve své první reakci jsem nakonec dodala, že i přes uvedené mínusy se mi festival víc než líbil a vzpomínky mám převážně dobré. To jen vy mě chytáte za slovo.
          
          

Český albový žebříček ovládla Yzomandiasova "Paranoia" První desítka tuzemské albové hitparády zůstává i nadále v obležení rapu pro mladou generaci. Obvyklého lídra Viktora Sheena tentokrát v čele vystřídal Yzomandias s novinkou v podobě EP "Paranoia". Popový prapor drží Mirai a... čtěte zde

Vydáno: 25.04.2024 07:30 v sekci Novinky | České hitparády

7/10

Video: Někdy potěší, že herečky začnou zpívat. Jako třeba Tereza Vítů ve skladbě "Zůstaň" Když se nějaká modelka, moderátorka, nebo (díky bohu alespoň) herečka rozhodne vedle své hlavní profese pustit také na hudební dráhu, většinou to nedopadne dobře. Devět z deseti podobných pokusů zůstane pouze v naší interní... čtěte zde

Vydáno: 24.04.2024 16:00 v sekci Audio / Video | Video

Nové desky 16/2024 - od Taylor Swift přes Pearl Jam po My Dying Bride Aktuálnímu týdnu hudebních novinek vévodí Taylor Swift, nejen ona ale vydala nové album. Rockery a metalisty potěší kromě Pearl Jam i Billy Morrison s deskou plnou hvězd či My Dying Bride. S čerstvou muzikou se hlásí i cellista... čtěte zde

Vydáno: 24.04.2024 10:00 v sekci Novinky | Nové desky

10/10

Recenze: Magnum opus. Caleb Landry Jones natočil bezchybnou desku "Hey Gary, Hey Dawn" Bezmála rok a půl po předešlé řadovce "Gadzooks Vol. 2" se americký zpěvák a herec Caleb Landry Jones vrací s dalším hudebním materiálem. Jeho nové album "Hey Gary, Hey Dawn" se ale od těch předchozích přece jen trochu liší.... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2024 16:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Pearl Jam na "Dark Matter" překypují nadšením a mladickou energií S aktuální "Dark Matter" mají Pearl Jam na kontě tucet studiových alb. Novinka kapely ze Seattlu naštěstí nepatří k těm tuctovým. S pomocí mladého producenta se zasloužilí rockeři, kteří už před pár lety vstoupili do... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2024 08:00 v sekci Recenze