Po krátkém výšlapu na zdejší kopec se před návštěvníky rozprostřela pestrobarevná pouť schovaná v úžasně útulném prostředí mezi širokými řadami stromů, jejíž hlavní dominantou byl nazdobený amfiteátr. Na něm se během sobotního odpoledne kromě hlavních hvězd vystřídali i Lenny, Nebe, Michal Hrůza a Mňága a Žďorp.

A jak už podle výčtu interpretů nejspíš správně tušíte, na Kryštof kemp nepřijeli ani tak zapálení hudební fajnšmekři s festivalovými tričky a řadou pásek na zápěstí, nýbrž početné rodiny s dětmi předškolního věku, studenti i pracující nejen z nedaleké Olomouce, jakož i nejstarší generace posluchačů, která s dekou v podpaží a řízky v alobalu přijela zavzpomínat na mládí. Prostě všichni ti, kteří si čas od času pustí rádio jako kulisu k práci a chtějí o prosluněném víkendu nedaleko domova aspoň na chvíli "vypnout" a které sice nejspíš nepotěšíte lístkem na Arcade Fire nebo Kings Of Leon, zato s radostí přijmou pozvání na panáka dobré domácí pálenky.

Je důležité zmínit, že Richard Krajčo a spol. nechtěli festival pojmout jako ploty obehnaný výběh pro dobytek s pódiem a pípou na pivo, jak to často předvádí konkurenční festivaly podobného typu, ale spíš jako jakousi velkou rodinnou oslavu, na které se místo bariér a sekuríťáků budete střetávat spíše s jeho hlavními aktéry z pódia. To byl z pohledu návštěvníka hlavní záměr celé akce a ten se organizátorům podařil.

Ač bylo v areálu pouze jediné pódium, stále jste měli co dělat. Ve stáncích Evžen Hoffman učil hrát puberťáky na kytaru, zatímco Jakub Dominik je trénoval ve hře na bicí. Nikos Petros Kuluris zužitkovával své kuchařské dovednosti ve své taverně a Richard Krajčo zase většinou posloužil jako vděčný objekt nekončících zástupů fanoušků - fotografů. Vůbec nejvíce zábavy ale bylo připraveno pro děti. Trampolíny, kostky, výroba panenek, malování na obličej, nafukovací balónky a hromada dalších věcí. Žádný div, že se po procházce mezi stánky leckteří rodiče s chutí svalili na připravenou prostornou postel. Anebo zaparkovali kočárky naproti amfiteátru, roztáhli deky a s pivem v ruce nasávali poklidně radostnou atmosféru spolu s účinkujícími.

Nepříliš uživatelsky příjemné vlakové spoje bohužel zapříčinily, že autor článku nestihl vystoupení písničkářky Lenny, ale soudě podle nekončícího hada, který se po jejím koncertě táhl od jedné strany scény ke druhé a žádal fotky a podpisy, to asi stálo za to.

Mezi zápory festivalu je určitě třeba zmínit i obrovské fronty na pivo, jídlo i toitoiky, které by k pohodlnému odbavení všech přítomných potřebovaly být zastoupeny minimálně dvoj - až trojnásobně, neboť se našli i tací, kteří stáli ve frontě na hamburger více jak hodinu a půl. Kromě posilnění vlakových spojů by pomohlo také rozšíření stanového městečka a alespoň nárazové vyvezení obsahu toitoiek, které byly druhý den ráno téměř nepoužitelné. Na druhou stranu to ale byla první akce tohoto druhu, za jejíž nedostatky se Krajčo stihl už minimálně třikrát veřejně omluvit s tím, že se to do budoucna zlepší, tak nebuďme příliš příkří. Vždyť i velké festivaly se častokrát potýkají s podobnými problémy a na nějaké sypání popela zvysoka kašlou. Ale zpátky k muzice.

Havířovští kluci z Nebe se už médiím svěřili, že by přes všechnu vděčnost za Krajčovu pomoc na cestě do hitparád byli rádi, kdyby je novináři i fanoušci přestali považovat za "béčkovou kopii Kryštofů" a uznali jejich svébytnost. Nutno přiznat, že s narůstajícím počtem rotací jejich singlů v rádiích by se jim to už za jedno, dvě alba mohlo podařit. Důraz na melodické, zpěvné refrény v singlech "Legosvět" nebo "Vteřina" jim nechybí, odvaha k přearanžování písně "V manéži" do rytmu hip hopu také ne a co si budeme povídat, rošťácky rozcuchaná blonďatá kštice frontmana Petra Harazina mladé holky v prvních řadách většinou neodradí. Jen škoda těch technických problémů, které jim z vyměřeného času pro koncert ukrojily téměř dvacet minut. A mimochodem, věděli jste, že autorství sousloví "svodidla, co potmě mi lžou" z megahitu "Cesta" nenáleží Krajčovi, ale právě vášnivému fanouškovi pořadů o vaření a kapely The National?

Kdyby nezvykle v sedě hrající Michal Hrůza věděl, že bude mít u amfiteátru více přihlížejících, než kolik se jich sešlo před týdnem pod stanem na Rock For People, možná by svůj vypiplaný set čítající i smyčcové těleso a Kláru Vytiskovou přivezl s sebou také do Náměšti. I se standardním programem postaveném prakticky jen na nejznámějších hitech se ale dočkal slušné odezvy, a na večerní koncert do Poděbrad tak mohl odjíždět spokojený.

O půl hodiny později na tomtéž místě seděl i známý čipera Petr Fiala. Po "Hodinovém hotelu", "Písničce pro Tebe" a opakovaném lazení, které korunoval hláškou "Nezlobte se, že pořád ladíme, kdyby to bylo v Brně, sere pes", už to ale nevydržel a s kolegyní Zuzanou Fialovou si na "Měsíc" i zatancoval. Zpátky ke spíše pomalejšímu tempu se Mňága a Žďorp dostala díky dvěma pekingským novinkám z chystané desky, první poslech ale potvrdil, že žádné převratné experimenty se na "Made In China" konat asi nebudou. To ale nejspíš všichni ti, kteří ví, jak to vypadá "o půl třetí na náměstí, ve Valašském Meziříčí", jedině ocení.

A když už jsme u těch novinek, ve stánku s tričky byly ve sluchátkách k poslechu dvě písně z připravované jarní desky Kryštofů. Zatímco chystaný první singl "Srdcebeat" letmým ťukáním do klavíru a výraznou rytmikou příliš nepřekvapil, přičemž v závěru trošku postrádal další sloku a leckdo by jej mohl oprávněně připodobnit k "Malému princi", jenž zvolnil tempo, píseň "Toužím" byla tou pravou trefou do černého. Působivě gradující balada, ve které se Krajčo vyrovnává s rozvodem, má v sobě náznak "Atentátu", tíhu skladby "Vodné stočné" a letmý polibek "Zrcadlení", přesto zní úplně nově a neotřele. Fanoušci alba "Mikrokosmos" budou nadšeni, "Toužím" je láskou na první poslech.

Samotní Kryštof svůj bezmála dvouhodinový koncert odstartovali ještě za světla už v šest večer a podle očekávání jim po okraj zaplněný amfiteátr od začátku zdatně sekundoval. A to i přesto, že jim podobně jako loni na menších festivalech typu Trnkobraní nebo Hrady CZ chyběly salvy konfet, rachejtlí a propracovaných vizualizací. I bez nich ale koncert stál za to. Krajčo a jeho parta byla naplněná euforií z toho, že se jim jejich sen o vlastním festivalu podařilo přeměnit v realitu, a to se projevilo na jejich muzikantském výkonu plném dosud neslyšených sól a meziher, vzájemném popichování mezi členy i v dlouhých, děkovných rozpravách s publikem.

Český hudební fenomén potěšil nejvěrnější příznivce zařazením letité písně "Moře v hoře", kterou jeho principál doprovodil vtipnou historkou o tom, jak "vypustí hoven", během "Po kouscích" se nechal unášet na rukou davu a pochopitelně také skvěle zpíval. Do setlistu se vrátily "Střepy" v reggae úpravě, která jim však žel příliš nesluší, píseň o malém Kryštofovi z popelnice byla rozvedena do šťastného konce s evergreeny "Dělání", "Není nutno" a "Tři čuníci" a pomyslný vlk se nažral při smršti hitů od "Zatančím" přes "Plán", během něhož formace vypustila do publika červené a bílé balóny, až do tradičního finále s rozeskákaným "Cosmoshopem".

Když se v přídavku rozezněly první tóny křehké balady "Zrcadlení", zdálo se, že v následujících vteřinách už tak povedený koncert vyvrcholí. Kryštof své fanoušky ale jen namlsali a po odehrání části dojemné skladby přešli do obehrané "Lolity" a dalších tří skladeb, ze kterých taktéž zazněly jen úryvky. Co vedlo kapelu, která si sama pořádá festival, a tudíž si může určovat pravidla, k tomu, aby se během přídavku uchýlila ke zkratkovité berličce zvané medley, zůstává nezodpovězenou otázkou a spolu s neodehráním některé z novinek také jednou z mála drobných kaněk na kráse. Přesto byste asi v areálu nenašli člověka, který by z koncertu odcházel nespokojený. Leda by ho tam násilím přitáhla manželka.

Po koncertě a dlouhé řadě dalších fanoušků žadonících o autogramy si kapela ještě odehrála s vítězi turnaje napínavý a zábavný fotbalový zápas v nafukovacích Bazalech, který ve prospěch severomoravských hvězd rozhodly až penalty, a pak se někteří její členové přesunuli o pár desítek metrů dál.

Kolem kaple byla připravena čtyři ohniště, posezení, stánky s pivem a buřty a vpravdě spartánské pódium, ze kterého lidem "k tanci a poslechu" hrála kvalitativně diskutabilní karlovarská zábavovka U mě dobrý. K ní se po čase přidal i Richard Krajčo a společně si až někdy do půlnoci zazpívali třeba "1. signální" nebo "Pijte vodu". Ti nejvytrvalejší fanoušci pak hráli na kytary u ohně až do rána. Byl to krásný den.