Přitom se zpočátku zdálo, že debutový koncert novozélandských popařů skončí fiaskem. Půlhodinové čekání (plus případná časová rezerva pro obsazení výhodné pozice s dobrým výhledem) v napěchovaném stanu pro dvanáct tisíc lidí nejenže vyburcovalo potní žlázy k činnosti na plné obrátky, ale i unavilo. O to víc, když se ladič hudebních nástrojů potuloval po pódiu a předstíral činnost, což zahrnovalo například leštění kytar. Nikdo se neobtěžoval oznámit důvod odsunu vystoupení.

Až když doba čekání překračovala standardní čas na přípravu, nepočítaje hodinový prostor po dekadentní show švýcarských Kadebostany, se uvolil kdosi z backstage vystoupit před několikatisícový dav, aby vyslovil onu pěkně zabalenou historku o technických potížích. Ať se pravda ukrývá kdekoliv, vláčnému publiku ani úvodní countrypopová skladba "A Stillness", zároveň pilotní singl uctívané studiové dvojky "In Rolling Waves", kyslík nedodala. Následující popový arzenál s parazitickými refrény však počáteční krizi zamázl.

Zdá se, že to je právě hlavní důvod téměř až masového zájmu o tuto multikulturní smíšenou aucklandskou partičku. Přestože svůj debut "Passive Me, Aggressive You" vydala teprve před čtyřmi lety a Českou republiku dosud nenavštívila, atraktivitu u ní našlo tuzemských posluchačů na bezmála celý dvanáctitisícový stan. Překvapuje to o to víc, čím roztodivnější byl letošní line-up Rock for People, který s nadsázkou uvařili pejsek s kočičkou, když na hlavní pódia vedle sebe postavili mainstreamového Manua Chaa, přesluhujícího Divokýho Billa a třeba zmíněné darkpopaře Kadebostany.

A tak po selekci zbydou tři fakta a potenciální úvahy - buď se na slavné naháče nebo nahé vipky přišli ze zvědavosti podívat příznivci ten den vystupující Lucie, nebo stan vyhodnotili jako vhodné útočiště před dešťovými kapkami. Autorka textu ale stejně potají doufá, že česká komunita posluchačů nezávislé hudební scény i navzdory smrtícím fanklubům kabátovců, wohnoutovců a jim podobných se pomalu ale jistě rozpíná.

Co ovšem tuto idylickou představu trochu rozčeřilo, byla doprovodná atrakce, pravděpodobně kanadský žertík přichystaný některým z návštěvníků. Nafouknuté kondomy vznášející se nad posluchačskými hlavami měly zřejmě reagovat na název kapely (v překladu jako Nazí a slavní). Tím však jakákoliv spojitost končí - sexismus, podbízivé řečičky mezi singly nebo snad levné texty o tom, kde kdo s kým včera sdílel tutéž loži a tak dále je pětici cizí.

Jejich texty totiž nepostrádají přes svůj teenage-popový zvuk sofistikovanost až lehkou klaustrofobii. A nezapomeňme na refrény pro sbor jako šité na míru. "Rolling Waves" či "I Kill Giants" budiž toho důkazem - "why couldn't we save you", úryvek druhé zmíněné skladby, řval z plna hrdla snad celý ucházející kotel. A závěrečná "Young Blood"? Manifest dosluhujícího pubescenta s pompézní zvukovou složkou a refrénem, jehož toxické nakažlivosti se neubráníte ani kdyby vašemu přehrávači nekompromisně kralovala antimainstreamová Julia Holter, pobláznil bez výjimky.

Koncert, co se silně zaryl pod kůži. Jen škoda, že dostal stopku přesně na svém vrcholu. Počáteční obstrukce totiž ukrojily více než čtvrt hodinu setu, kdy se mohlo dostat třeba i na skvělou apokalyptickou baladu "We Are Leaving". A tak vystoupení ostrovních The Naked And Famous mělo podobný efekt, jako když do sebe ve spěchu nafutrujete jídlo ve fastfoodu - v mžiku vás zasytí, ale brzy začnete mít znovu hlad. Nezbývá než věřit, že se plachta s popelavě šedým květem známým z přebalu studiové dvojky vyhoupne v brzké době i nad tuzemská klubová pódia.