Třiatřicetiletý rodák ze středního Slovenska Daniel Király je již řadu let usazen v Praze. Jeho postoj k muzice jako takové je více než sympatický. Hudba je prostě jeho životem, muzikantská krev tepe doslova v každé zpěvákově tkáni a on ví, že má před sebou velikou výzvu. V České republice je totiž styl country muziky spojen s legendami Pavlem Bobkem, Michalem Tučným či Věrou Martinovou. Dnes se ale na tuto muziku zapomíná, v televizích po ní není ani vidu, v rádiích ani slechu. Király si ale vytkl jako jeden ze svých cílů nekopírovat, nehrát coververze, naopak svůj repertoár staví na původní autorské tvorbě. Pustil se proto do psaní vlastních písní a jako každý se musí potýkat se svízelemi a zákrutami, kterými na začátku kariéry prochází každý umělec.

Hudební stránka alba je naprosto v pořádku. Country v Királyho stylu se nebojí čerpat vlivy z americké scény, není nikterak zakonzervováno ani směrem k popu, ani k rocku. Dokáže znít hodně zemitě, že si chvílemi s dávkou fantazie připadáte, jako kdybyste poslouchali vzdálené ZZ Top. Nechybí výborné housle Pepy Maliny, spousta dalších strunných nástrojů pro country tak typických (pedal steel guitar, lap steel guitar, dobro, fender telecaster...), k mikrofonu se v písni "Country Man" postavil i zřejmě nejznámější slovenský country zpěvák Allan Mikušek, který svého času mj. nazpíval se zmiňovaným Michalem Tučným duet "Len chcieť - Vždyť víš". Na těchto faktech je jasně vidět, jak moc si dal Király záležet, aby výsledný produkt byl kvalitativně na úrovni.

Muzika je to velmi příjemná, rytmické věci se pravidelně střídají s pomalými baladami, ve kterých jsou často slyšet ženské vokály Soni Tomečkové, a v podstatě není moc co vytknout. Jenomže písničky mají i texty. A tady jsou vidět Királyho značné rezervy. Je jasné, že tento styl si nežádá žádná filosofická bádání, náročná na přemýšlení, tato součást alba je ale hlavně v první polovině na hodně slabé úrovni. Množství opakujících se klišé, jednoduché až banální rýmy i dějové linky mají opravdu hodně daleko do skvostů, které psal například Zdeněk Rytíř.

Király má v tomto směru nespornou výhodu, že je mladý. Sbírá zkušenosti a teprve začne zrát, jak muzikantsky, tak autorsky. I jeho hlas působí možná až příliš naivně, ale zasloužil by si metál za to, jakým způsobem bojuje za styl, který měl v těchto končinách vždycky své fanoušky a byla by škoda, kdyby se na tuto muziku zcela zapomnělo. Takovýto start není sice excelentní, ale ani beznadějný a rozhodně se vyplatí tohoto fešáka v klobouku nadále sledovat.