Madness svou show na Rock for People jedním hitem neutáhli

Sedmičlennou partu Madness přivítalo pod největší Rock for People stagí skromné a jen pozvolna se plnící publikum. Potrvdilo se tak, že stavět dramaturgii festivalu, jehož nejčastějšími návštěvníky jsou studenti a mladí lidé, na legendách žánrů ska a 2tone, kteří pódia brázdí s přestávkami už od roku 1976, nepatřilo k nejpromyšlenějším tahům.

Londýnští rodáci vedení principálem Grahamem McPhersonem sázeli pochopitelně na černobílou barevnou kombinaci a svůj premiérový český koncert pojali jako dobře odvedený, ale nikterak strhující standard, který ozvláštnil jen saxofonista lezoucí po konstrukci a ze záznamu puštěná "Highway To Hell", do které spíše přizvukoval, než doopravdy zpíval kytarista Chris Foreman. Madness spoléhající na výraznou dechovou sekci si ale za slabší odezvu publika mohou sami, vždyť i po několika dekádách stále zní jako v osmdesátých letech, zatímco dnešní ska už je častokrát daleko rychlejší, zběsilejší a nespoutanější párty, jež donutí k tanci i ty největší nemotory a morouse.

Archaická show Madness ale svým zvukem i vizuálním provedením více než cokoliv jiného připomínala večírky "pro starší a pokročilé" na výletních říčních lodích po Německu nebo podklady, které v cirkusových šapitó zní, když se před obecenstvem představují na kolech jezdící opice a jiná zvířata. Navíc, co si budeme povídat, málokdo se chytal u skladeb "My Girl", "House Of Fun" nebo coveru "It Must Be Love". Všichni čekali jen na ten jeden jediný hit, který díky známému popěvku z reklamy na Bauhaus zná úplně každý - "Our House". Právě ten do té doby jen lehce se pohupující publikum probral a donutil k radostnému, nevázanému tanci. Škoda že takových momentů nebylo během sedmdesáti minut více.

Rock for People si své fanoušky v minulých letech hodně rozmazlil a bylo by fér si přiznat, že za dobu, co se festival koná v Hradci Králové, zatím slabší hlavní hvězdu neměl. Ač ve svém žánru patřili k nejlepším, dnes Madness nemůžeme zařadit k tahákům, které bychom mohli srovnávat s The Killers, Paramore, Pendulum, Muse nebo Ska-P, kteří hudební přehlídce kralovali v minulých letech.

Zároveň je ale třeba podívat se na situaci i z druhé stránky. Ředitel festivalu Michael Thomes se v nedávném rozhovoru svěřil, že poslední dva ročníky nepatřily k ziskovým - pokud tedy někteří fanoušci brblají nad tím, že letošní ročník v jejich očích neměl pořádnou hvězdu, měli by si uvědomit, že jestli je jejich odpovědí neúčast, ani v dalších letech se svých všeobecně známých, a tudíž i drahých oblíbenců nejspíš nedočkají. Snad si tuto poznámku alespoň někteří z nich vezmou k srdci a podpoří jeden z našich nejlepších festivalů v době, kdy to citelně potřebuje. Pomohlo by to všem.