Byli jednoduší jako facka. Jejich hudba byla jednoduchá jako dvě facky. Stejně ale dodnes platí za největší dancefloorové modly. Srdce kdekterého třicátníka radostně poskočí, pokaždé když uslyší "No Limit", Anita byla pro mnoho z nich nesplněným vlhkým snem a Ray byl jednoduše borec. 2 Unlimited prostě byli dobří.

Anebo ještě jsou? Nedávný nepovedený hoax Davida Hoffa Hasselhoffa nazvaný Celebrate The 80s And 90s rozjitřil myšlenky mnohých z těch (z nás), na které sedne ten první odstavec. 2 Unlimited (a nejen ti) naživo? V původní sestavě? A za pár kaček? To chceš.

Ono, co si budem' povídat, devadesátky jsou už, ať se nám to líbí, nebo ne, regulérní retro. Jejich lehce perverzní nádech nenechává nikoho v klidu ani po těch letech, vznik podobných akcí tak byl jen otázkou času. Provází je samozřejmě řada marketingových aktivit, z nichž tou nejjednodušší (možná?) zůstává vydat nějaké to nové cédéčko.

A tím se dostáváme k rubrice Recenze. 2 Unlimited za svou několikaletou kariéru vydali tři, respektive čtyři (podle toho, jestli ty dvě slečny berete za 2 Unlimited, nebo nikoliv) řadovky a asi milion sedm set tisíc výběrovek. Tou poslední je květnová kompilace "Unlimited Hits & Remixes". Co s ní?

Míchat ze tří (ano, ty slečny nebyly, nejsou a nikdy nebudou(!) 2 Unlimited) desek pořád něco nového nejde. Naštěstí jsou tu možnosti takzvané remixérské. Možná jste zaregistrovali říjnovou dvoudílnou kompilačku "No Limits (The Very Best Of)", a zejména pak ten druhý díl s dodatkem "(The Remixes)". Jestli nezaregistrovali, nemusíte panikařit, je to taková hrůza, že ani nestála za řeč.

A tak můžeme být rádi, že z toho sběru se na novou placku dostal jen remix "Get Ready" Stevea Aokiho, který byl z cédéčka s modrým obalem asi nejposlouchanější. Přesto ani ten není žádná sláva. Na novince najdeme ještě dalších pět. A ty nás asi budou zajímat nejvíc.

Bohužel zase ani moc nemusí. Oproti podzimnímu nářezu sice tentokrát remixéři prokázali podstatně víc odvahy, nebojí se pořádně hrábnout do čudlíků, výsledky jsou ale tendenční (čti trapové) a za pár let (co let? Měsíců! Týdnů!) si na ně nikdo nevzpomene... ("Brasilian Remix"? Really?)

Zbývá tak šestnáct hitů, které i přes tu svou jednoduchost zůstávají dost chytlavé i po těch letech. A možná, se zavřenýma všema očima, i trošku nadčasové. Ona totiž hudba 2 Unlimited je - ve srovnání s celou řadou těch ostatních - docela dobře udělaná, no ne? A nejlepší je a bude asi vždycky v originálních verzích. Zkrátka k princeznám se nečuchá.