Večírek pro nedočkavé, středa 2.7.2014

Vyrazit na Rock for People o den dřív se vždycky vyplatí. Ve sluníčkem vyhřátém, poloprázdném kempu si bez větších obtíží postavíte stan a festivalovou atmosféru mezi všemi těmi barevnými panáčky, blikajícími nádržemi na vodu a postupně se stavícími stánky nasáváte uvolněně, bez jakéhokoliv pocitu stísněnosti, který občas bývá typický pro regulérní festivalové dny. A pochopitelně nechybí ani kapely, kterých je už na Večírku pro nedočkavé docela dost.

Red Bull Tourbus je jedno z nejhloupějších míst, na kterých lze pořádat koncert - muzikanti se na něm tísní, světelná show stojí za starou belu a zvukař nejspíš většinu času chytá Wi-Fi signál z přilehlého stánku T-Mobilu, než aby se věnoval dění na střeše autobusu. Na naší klubové scéně jsou ale kapely, které si tím nenechají zkazit možnost vystoupit na prestižní hradecké přehlídce a i přes nehostinné zázemí do svých setů dávají, co mohou. Takoví No Distance Paradise hráli skladby ze své "dřevěné" desky věrohodně a sympaticky, kdo už je ale někdy viděl v klubu, věděl, že tam jim to sluší daleko víc. To Evropou 2 protěžovaní We On The Moon, kteří neskrývají své adorace k výborným Fall Out Boy a You Me At Six vinou nazvučení a slabšího vokálu spíše zklamali. Převrátit náladu do kladných hodnot se ale podařilo třetímu a dosud asi nejméně výraznému článku tria, které se dohromady prezentuje pod projektem N.E.W., a sice acid-elektronickým pražanům Evelynne. Kousky z neprávem přehlíženého alba "Identity" zněly v energickém podání frontmana Eddieho velmi živelně, zpěvně a příjemně chytlavě. Zkuste se seznámit.

S velmi podobnými dojmy se odcházelo i od neustále přejmenovávaného stanu v zadní části areálu, kde se na Zoot Showcase stagi prezentovala folk, country a bluegrass míchající kapela Jelen. Svěřenci producenta Martina Ledviny těžko zapřou vykrádání slavnějších vzorů, ať už se bavíme o v České republice přehlížených Mumford & Sons nebo domácích Čechomorů, nicméně rádiová učesanost a hitové ambice celé desky "Světlo ve tmě" mají velký komerční potenciál, u kterého je jen otázkou času, než se pražská smečka přesune na mnohem širší pódia. Nové fanoušky skupině přihrál i následný sympatický set v pojízdném hudebním karavanu Live Jukebox, kde se kapela přesunula i se svým hostem, mladinkou začínající zpěvačkou Kateřinou Marií Tichou.

Na Zoot Showcase stagi hráli i Michal Hrůza, UDG a Xindl X. První jmenovaný potěšil hostujícím smyčcovým kvartetem a potomka očekávající Klárou Vytiskovou, ten poslední zase ukázkami z nové desky "Čeháček made", na kterou vám už brzy doneseme dlouho odkládanou recenzi. A do třetice nezbývá než doufat, že hojně zastoupené řady přihlížejících na UDG byly způsobeny jen nemožností navštívit srovnatelnou alternativu ve zbytku areálu, protože tak hloupé texty jako "Jsem motýl, nech mě tak, jsem motýl, nechej mě tak...", přece nemohou bavit tolik lidí. Nebo bychom si to aspoň přáli.

Stále populárnější Hentai Corporation odehráli koncert plný žabího skákání a odhalených bradavek Radka Škarohlída. Ten se sice snažil prodávat svůj ječák, co to šlo, jenže v katastrofálním zvuku na Muzikus stagi se stejně všechny skladby slévaly v nečitelný zvukový bordel. Spíše než o hutný trashový požitek tak šlo o masu hluku, kterou korunovaly hlášky o věnování skladby Livii Klausové a nekončící salvou sprostých slov.

Hranice toho, co všechno je možné považovat za hudební představení ale posunulo dál duo Holy. Pražský projekt se na Bandzone.cz prezentuje větou "HOLY je elektronický projekt, který si nehraje na to, že má kvalitního zpěváka, čistý a vymasterovaný zvuk a sexy beaty v zásobě." A je to čistá, nefalšovaná pravda, nic takového Holy opravdu nenabízí, přestože se o to při zatím největšímu WTF koncertu evidentně marně snaží. Stage se stolem s notebookem, ze kterého kolegyně zpěváka Šimona Holého pouští hudební podklady a on před ní vyprseně pochoduje zleva doprava a podivnými tanečky mnohdy i falešně přednáší něco, co by vzdáleně mohlo připomínat J-Pop, není ničím jiným, než vystoupením, nad kterým nejprve budete kroutit hlavou a pak raději zavčas odejdete. Brr...

S elektronickou a drum 'n' bassovou hudbou umí daleko lépe naložit zavedení Skyline, kteří handicapem Red Bull Tourbusu trpěli asi nejvíce, a kteří spolu s nadějným písničkáři Light & Love patřili k vystoupením, která stálo za to vidět. A co bylo z Večírku pro nedočkavé úplně nejlepší? Překvapivě nejpodceňovanější Táborák stage, kde si dvacítka lidí mohla zazpívat mimo jiné i s jedním z ředitelů festivalu, Petrem "Fořťákem" Fořtem, a improvizovanou hrou na řadu nástrojů tak vytvořit útulnou, rodinnou atmosféru, na niž by se ani na největších festivalech nemělo zapomínat. Díky za ni.

První den, čtvrtek 3.7.2014

Jednou z nejlepších českých koncertních kapel jsou The Tap Tap, kterou tvoří tělesně postižení studenti a absolventi škol pražského Jedličkova ústavu. Hlavními trumfy muzikantů vedených dirigentem a kapelníkem Šimonem Ornestem ale nejsou jen coververze "Známka punku", "Slim Jim", úryvek z "Prodané nevěsty" či snad samotný fakt, že vůbec dokážou společně fungovat a odehrát koncert od začátku do konce bez zaškobrtnutí jako jejich "normální" festivalová konkurence, ale hlavně neuvěřitelná a obdivuhodná dávka sebereflexe, ironie a bezprostředního humoru, který je důkazem, že i s tělesným omezením můžete žít naplno a dokonce si z toho dělat i srandu. The Tap Tap jsou obrovskou zásobárnou pozitivní energie, která nemizí ani po více jak deseti shlédnutých představeních. Toto by měl být povinný koncert pro všechny věčně nespokojené bručouny. Od této kapely bychom se všichni mohli učit.

Příznivci nejtvrdších žánrů zvyklých na brzké odpolední nálože nekompromisních kytar a zběsilých bicích letošní ročník odzívali, kdo ale přijel alespoň kvůli Emmure, jistě nelitoval. Deathcorová smečka si to drandila od jednoho nářezu k dalšímu a nebylo pochyb o tom, že ve svém žánru patří k nejlepším. Povedený koncert.

Z úplně jiného ranku bylo nejvýraznější jméno na plakátech. Manu Chao se svou novou, tříčlennou kapelou La Ventura představil na největší Rock For People ještě za denního světla a zhusta zaplněné ploše pod ním servíroval jednu píseň za druhou. A jednoduchost bylo to slovo, které s k jeho dvouhodinovému setu hodilo nejvíce. Jednoduché bylo pódiové vybavení, které kromě prosté projekční plochy s ještě prostšími a opakujícími se barevnými obrázky čítalo také bicí, basu, elektrickou a akustickou kytaru. Jednoduché byly i písně, které se na jásající diváky z pódia valily. A z počátku jednoduché bylo i vstřebání mix reggae, ska, punku, salsy i world music, které naživo získalo velmi svižný, rockově zabarvený nádech, který přítomné diváky prakticky okamžitě dostal do varu. Jenže to ještě netušili, že se rytmus a Manu Chaův široký úsměv po následujících sto dvacet minut vlastně nezmění.

Manu Chao s kytarou na krku nepřestával poskakovat za mikrofonem a neustále vkládal do písní pokřik "You crazy Czechia!". To bylo zpočátku zábavné a na rychle odsýpající vystoupení se také dobře tancovalo, jenže když se za celou dobu nestalo vlastně vůbec nic jiného, začalo být neustálé opakování téhož optimistického vyznění a nemizícího amerického, pardon, francouzského úsměvu, méně uvěřitelné, dokonce až vyloženě otravné. Možná proto není náhodou, že po Manu Chaovi kdosi hodil PETku a trefil jej přímo do hlavy. Vždyť nám zpěvák hovořící mnoha jazyky za celou dobu neřekl nic jiného a hudebně téměř nepřešel k jiné poloze, než primitivnímu tajtrlíkování.

Rychlejšího, rockovějšího zvuku se dokonce dočkaly i rádii a příznivci mariuhany zbožňované popěvky "Bongo Bong" a "Me Gustas Tu", které navíc Manu Chao propojil do jednoho dlouhého medley. Právě tehdy také došlo k milé náhodě, kdy právě během těchto, dnes už značně obehraných hitů, se nad areálem objevil balón, ze kterého cestující nadšeně mávali davu pod ním. Milé bylo i sborově zpívané "Loi Loi Loi" nebo aktivistická "Politik Kills", během níž se na projekcích objevil prostředníček ukazující George W. Bush.

Manu Chaův koncert lze shrnout do dlouhé, hudebně i posluchačsky nenáročné párty, na kterou si s chutí "trsla" většina osazenstva, zároveň to ale byl koncert bez překvapení a jakéhokoliv prvku, který by mezi ostatními výrazněji čněl. Záleželo tak jen na konkrétním posluchači, zda-li se dočkal přesně toho, po čem jeho uši prahly nebo se raději odešel bavit na krapet náročnější hudební představení.

Třeba na Toma Odella, z jehož koncertu vám přinášíme samostatný report. Nebo Biffy Clyro, kteří se na Rock For People stagi předvedli o chvíli později.

Drum 'n' bassové scéně vedle Camo & Krooked, Andy Cho, Modestep nebo Magnetic Mana momentálně vévodí i belgický divočák Boris Daenen, který je známější pod svým pseudonymem Netsky. V České republice velmi oblíbený DJ a producent si svou pozici hájil ve slušně zaplněném Staropramen stanu a za zády mu sekundovala jeho živá kapela a dokonce i hostující zpěvačka Billie, která propůjčila vokály třeba oblíbené pecce "Puppy".

Dunící smršť plná hitů jako "Come Alive" nebo "Love Has Gone" z výtečné předloňské řadovky "2" smetla snad všechny přítomné a ač se o hradeckém festivalu stále hanlivě opakuje mantra "Electro for People", Netsky byl živoucím důkazem, že dobré drumy k festivalu patří.

A Steven Seagal? Ten málem nevystoupil. Zkomplikovaný přesun z Francie zapříčinil markantní zpoždění a na jeho kamenné tváři byste tak během improvizovaného vystoupení na Red Bull tourbusu i na následné autogramiádě hledali úsměv většinou bez úspěchu, držitel sedmého danu v aikidu ale po vzoru kolegy Chucka Norrise vše zvládl levou zadní a nakonec chvíli "zapařil" i ve VIP baru.

Kdo od jeho bluesového koncertu škodolibě očekával nějaké nechtěně zábavné prvky, odcházel zklamán. Hvězda filmů 90. let si s bluesem tyká a na skladby jako "Aligator Ass", "Boogie Man" nebo "King Bee" si dávala s takovou chutí, že myšlenky na recesi byly rychle zažehnány. Pokud má speciální festivalový host vypadat v budoucích letech podobně, bude to určitě lepší volba než loňský "tahák" v podobě Karla Gotta.

Steven Seagal byl také tím, kdo první regulérní den uzavřel. Jak se na Rock For People dařilo Madness, The Afghan Whigs, Blood Red Shoes nebo We Came As Romans se od nás dozvíte už zítra odpoledne.