Provokovat, bořit běžné mantinely, jít svou cestou a hledat nové výzvy. Tak by se daly obecně shrnout cíle současných britských velikánů kytarové hudby Kasabian. Po úspěších prakticky všech předchozích desek se rozhodli tu aktuální natočit opět v jiném duchu. Novinka "48:13" není stručná jen názvem, tracklistem, obalem a promem, ale především obsahem. Tenhle koncept tak mohl dopadnout buď totálním průserem, anebo geniálním výsledkem.

Jenže to by nebyli Kasabian, kdyby nešli tou třetí cestou. Narovinu: "48:13" má ke genialitě daleko. Jde o kytarovku bez výrazných kytarových momentů s výraznými klávesovými motivy bez hlubších a barvitých aranží a s texty, které vlastně nic moc neříkají. Album lze přirovnat k ohlodanému torzu nádherného zvířete. Sice máte tušení, jak asi mohlo vypadat a jaký na vás mohlo udělat dojem, ale zkrátka mu toho k té živoucí kráse dost chybí. A to i přesto, že kosti má krásně vybělené a monumentální.

Rozhodnutí skupiny si dělat vše po svém a nikam se neohlížet budí respekt, ale i obavy, zda skupina vlastně na své posluchače trochu nekašle. Novinka je možná hudební nirvana pro Kasabian, ne tak pro nás ostatní. Když byl vypuštěn singl "eez-eh", vypadalo to na příjemné zpestření a na slušný hitový potenciál, jenže... jenže by tak nesměla znít celá deska od první sekundy až do té závěrečné. Skladby jsou od sebe prakticky neoddělitelné, a i když mají svou lehkou dávku prozíravé progrese a revolučnosti, kterou jakoby při poslechu nepatrně cítíte, výsledek vás prostě zklame. Tohle jsou vážně nový Kasabian? To je všechno?

Ano, je. Nic víc si nezasloužíme. Stačí když nám do sluchovodů narvou trochu těch podivných motivů, kterých se striktně drží na celé stopáži nahrávky a my je za to budeme považovat za bohy. Spíš než vypočítavost nebo egoismus bych počínání skupiny viděl v možná přílišné dychtivosti a nadšení pro nápad, který přerostl ke skupinové hysterii s představu, že tohle zboří celý hudební svět. Možná si to opravdu tak trochu mysleli, jenže tohle spíš než album předních rockerů připomíná zrod 8-bitové hudby.

Nakonec to může být úplně jinak a Kasabian nás prostě chtěli pobavit a tak trochu si ze všech kritiků a posluchačů utáhnout. Pravdou je, že "48:13" si sem tam asi poslechnete a najdete pár momentů, pro které stojí za to obětovat čas. Ale ruku na srdce. Těch 48 minut vážně stačilo, příště už prosím zase něco jiného.