Ona ta brazilská muzika je sice hrozně pěkná, easy, nenásilná, romantická, snů plná, slunce plná, pohody plná a chutná, ale vlastně tak nějak pořád stejná. Washingtonské duo/kolektiv Thievery Corporation si ze žhavých jihoamerických rytmů bere to nejlepší už léta. Od roku 1997, kdy vyšel debut "Sounds From The Thievery Hi-Fi", ukazují tihle dva celému světu a fanouškům downtempových melodií, že kloubit dub, acid jazz, reggae a brazilskou hudbu jde se vkusem a lehkostí. Chill-outové zóny byly v době, kdy frčely, jejich muziky plné a z pánů Roba Garzy a Erica Hiltona a jejich kolektivu se stal pojem.

Na druhou stranu, řekněme si otevřeně, kdo z vás si jejich desky točí pravidelně, s nadšením a chutí? Pokud jste se těšili, že tenhle stav prolomí novinka "Saudade", máme pro vás špatnou zprávu. Sedmá studiovka Zlodějské korporace je totiž docela nudná.

Thievery Corporation si na ni sice pozvali celou řadu hostů - zpěvaček jako Karina Zeviani z Nouvelle Vague nebo Shana Halligan z Bitter:Sweet a muzikantů jako partička U.N.K.L.E., bubeník Michael Lowery nebo perkusista Roberto Santos -, že by ale kdokoliv z nich vyryl do nahrávky výraznou rýhu, se říct nedá.

Dvaačtyřicet minut plyne příjemně, nejednou se určitě přistihnete, jak se v myšlenkách vydáváte na plachetnici vstříc západu slunce nad hladinou nekonečného oceánu, jenže pak se probudíte a zjistíte, že žádný západ slunce se nekoná a že jste vlastně nedostali ani nic navíc.

Saudade znamená portugalsky touha. Touha po něčem ztraceném, přítomnost absence. Filozofie. Thievery Corporation toužili nahrát akustické, organické album, kterým by vzdali hold muzice, jež po víc než šestnáct let tvoří základní pilíř jejich hudební tvorby. Potíž je v tom, že tahle muzika, jakkoliv profesionálně nahraná, nazpívaná a vyprodukovaná, vlastně nenabízí žádnou přidanou hodnotu než jen to snění. Snění o dovolené na dovolené, kterou si dopřáváte jednou v roce. A asi stejně tak často se budete rádi nechávat unášet tóny "Saudade". To není výtka. To je fakt.