Nemá smysl psát dlouhé úvody, soutěžících bylo dost, takže jen předesílám, že písničky vybírali koučové, každý už zpíval sám za sebe a pěvecký rozstřel se nekonal. Tudíž připravit do bloků... pozor ...start!

Úlohy předběžce a funkce celé to rozstřelit se zhostil Viktor Holomek, kterému překvapivě Pepa Vojtek vybral rockovou verzi "Titanium" Davida Guetty a Sii. Viktor sice není ten úplně dokonalý Hlas Česko Slovenska, ale rozhodně patří k těm nejosobitějším zpěvákům, kteří se letos v soutěži objevili. A v tomto vystoupení se to jen potvrdilo. Předvedl velmi dobrý výkon, energický, bez chyb a k tomu se přidal ještě kus sebe.

Druhým soutěžícím na holení byla Andrea Janczarová a musím říct, že se na to nedalo dívat. Upozorňuju, pouze dívat. Totiž způsob, jakým se podbízí, naprosto degraduje její zpěv, který byl v "Beautiful" Christiny Aguilery velmi dobrý, až perfektní, pokud tedy v tu chvíli člověk nekouká na obraz. Jediné, co by se jí dalo vytknout ve zpěvu je fakt, že zvolila totální kopírku původní verze, což jí oproti většině ostatních finalistů mírně znevýhodňovalo.

Kdo naopak osobitost rozhodně nepostrádá, je Andrea Holá. Před pár týdny byla na odstřel, minule neskutečně překvapila a teď s naprosto střelenou verzí "I Wanna Dance With Somebody" od Whitney Houston v tom pokračuje. Otevřela jí countryovým začátkem a potom ji rozjela do stylu původní taneční podoby a končila téměř v rockovém nářezu, kde si na rozdíl od předchozího kola pořádně zařvala. Samozřejmě energie neskutečná a jeden z nejlepších zážitků večera.

Energie - to byl jeden z atributů, který chyběl Kristíně Mihaľové. Pharrellova "Happy" totiž v jejím podání postrádala trošku víc jiskry a entuziasmu. Bylo to možná tím, že je to písnička stavěná na trošku vyšší hlas, než má Kristína. Přesto to nebylo špatné vystoupení, jinak totiž zpívala velmi dobře a navíc k tomu přidala výborný pohyb na pódiu, který by u ostatních člověk pohledal. Nebála se i tancovat a dařilo se jí to tak, že dokonce ladila i s ostatními tanečníky.

Máma Edita Třísková je případ sám pro sebe. Totální prototyp antihvězdy a navíc s velmi specifickým hlasem. Začátek její verze "Alone" od kapely Heart zaváněl trošku průšvihem, jako by se v ní hledala, ale ve chvíli, kdy celá písnička začala gradovat a ona se do toho pořádně opřela, bavila jako její předchůdci. Když to totiž rozjela, bylo evidentní, že jí tahle písnička sedla dokonale. Měla jen trochu smůlu, že je taková nejvíc postradatelná.

První vysloveně slabší výkon tohoto večera předvedl Martin Kujan. A může za to kdo? No vedle něj samotného především jeho kouč Michal David, který mu vybral dosti nevýraznou písničku "It's Time" od Imagine Dragons. Ne, že by to byla špatná písnička, nicméně v kombinaci s odtažitým přístupem Martina jí chyběla jakákoli gradace, nebo něco zapamatovatelného. Vytrémování bubeníci to rozhodně nevytrhli a i díky tomu se Martin stal jedním z kandidátů na vyřazení.

Katy Perry obvykle láme zpěvačkám vaz a zvlášť její oblíbená "Fireworks". Tentokrát se s ní měla prát Jana Rybníčková a začátek byl super, ale následné rychlé pasáže byly takové uhoněné a všestranně rozlítané, že jsem při nich vzpomínal na nachlazenou Gabrielu Gunčíkovou. Na druhou stranu, jako celek bylo toto vystoupení pořád daleko a výrazně lepší než to, co jako Yanna předvádí u Lipa v "Kruzích", kde sklouzla k tuctovosti.

Oproti předchozím dvěma soutěžícím, měl Martin Císar výběr daleko lepší. Majk Spirit mu předhodil "All Of Me" Johna Legenda a byla to skvělá volba pro jeho barvu hlasu. Martin tuhle volbu využil, i když ne úplně dokonale. Minule zpíval o trošku líp, tentokrát nebyl schopný tuhle klidnější písničku vygradovat, aby měla nějaký výraznější vrchol. I přes drobnou kritiku v zásadě patří s Martinem Svátkem k nejlepším zpěvákům tohoto ročníku, ačkoli je třeba říct, že do živáků chlapů moc nepostoupilo.

Po Martinovi už přišla na řadu Lenka 'Lo' Hrůzová. Netuším, co chce zpívat příště, ale podle jejího žánrového rozptylu bych to tipnul na nějakou lidovku. Minule jazzovala a tentokrát se do toho obula skoro punkově s "Open Your Eyes" Guano Apes. A opět to byla bomba, navíc taková, která jí sedla k její vizáži. Jediný, co zatím nefunguje, je její pohyb na pódiu, ale čert to vem, když zpívá, jak zpívá.

Asi z mých komentářů už tušíte, že Zolo Lebo mezi mé favority rozhodně nepatří. A ani toto kolo, ve kterém zpíval "How Am I Supposed To Live Without You" Michaela Boltona, na tom nic nezměnilo. Na druhou stranu se sluší napsat, že to bylo jeho nejlepší vystoupení v soutěži a především ona klidnější poloha mu výborně sedla, takže se ani nedivím, že lidé pro něho hlasovali.

Proti Lebovi byla další v pořadí Eliška Mrázová jako z jiné dimenze. Dara s Martou jí daly "Girls Just Wanna Have Fun" od Cyndi Lauper a Elis ji dokázala významně povýšit. Přiznám se, že ten klidný úvod téhle písničky jsem ještě neviděl, takže nevím, jestli se někde inspirovala, ale i tak to bylo obrovské překvapení, když nechala ukulele v šatně a tentokrát se doprovodila sama na klavír. Aby připomněla i původní verzi, tak někde ve dvou třetinách od klavíru vstala a spustila neskutečně energickou a rozvernou show, kterou by jí mohly závidět i Katy Perry s Nicki Minaj dohromady. Stejně jako u Lenky Hrůzové, i u ní se nemůžu dočkat na další kolo.

Veronika Strapková je dalším finalistou, zjevně vzbuzující značně rozdílné pocity a názory. V mém případě bohužel více ty negativní. Ona je taková zvláštně chladná, respektive možná příliš profesionální a emoce hodně dohání hraním. Sice to k ní tak nějak patří a je to její přirozenost, ale ta není přirozená mě. Majk Spirit jí vybral poměrně odvážně "Royals" od Lorde, kde ona sama balancovala na hraně mezi svým naturelem a tím, jak tuhle písničku zpívá Lorde. Technicky se tomu nedalo moc vytknout, ale přeci jen výsledný dojem byl takový Strapkovský. Velmi tedy záleželo, jaký je poměr mezi těmi, komu je sympatická a komu ne. Soudě podle výsledků, bylo těch příznivců asi o trochu méně.

Moc se nevyznamenala ani Simona Gážiková, kterou Josef Vojtek oblažil předělávkou hitu Lady Gagy "Bad Romance" od Halestorm. Jak se to zpočátku zdál skvělý nápad, tak to příliš dobře nedopadlo. Narozdíl od tvrzení poroty, se Simona vůbec nepotkala s kapelou. Jakoby tu písničku zpívala úplně mimo ně. Samozřejmě ne pohledově, ale hudebně. Síla jejího hlasu je nepopiratelná, vizáž i styl u ní sedí s jejím naturelem, ale toto patřilo k tomu méně povedenému z jejích dosavadních vystoupení.

Naprostým opakem toho byla Vendula Příhodová, která zpívala upravenou "Creep" od Radiohead. Předvedla se v úplně jiné poloze, než doposud a zařadila se jednoznačně mezi nejlepší vystoupení tohoto večera. Její podání bylo neskutečně procítěné, oduševnělé a hlavně bylo evidentní, že ví, o čem zpívá a to se snaží převyprávět ostatním. Jakoby vlastně vůbec nešlo o zpěv, ale o obsah a přitom i ten zpěv byl naprosto excelentní. Jen byl krásně zastíněný vlastním podáním.

Když jsem v minulých kolech psal, že Marek Relich postupoval spíše náhodou a omylem, netušil jsem, jak moc se to projeví už v prvním živém přenosu. Relich není nějak skvělý zpěvák a Dara s Martou mu ještě pěkně podrazily nohy s "Mirrors". Na Justina Timberlaka opravdu nemá a naprosto otřesný výsledek to jen potvrdil. Začalo to nepovedeným frázováním, pokračovalo mečákem a drobnými intonační problémy, a vyvrcholilo to fistulemi, které svolali všechny mrouskající se kočky v okolí. Možná kdyby zvolil klidnější verzi od Boyce Avenue, mohlo to dopadnout líp, ale takhle to byl jednoznačně nejhorší výkon večera.

Napravit ten finální dojem mohli Martin Svátek s Blankou Janečkovou prostřednictvím "Man In The Mirror" Michaela Jacksona, ale nestalo se tak, přesněji řečeno ne tak, jak by většina čekala. Půjdu totiž proti proudu a dovolím si kritiku, protože předvedli své nejslabší vystoupení. Jednak nevím, kam tak hnali; kapela jim sotva stačila, ale ani tak to nebylo ono. Patrně nejspíš proto, že duo netáhl Martin, ale přenechal tuhle úlohu Blance, která je jednoduše zřetelně horší zpěvačka než on. Celé to vyústilo v to, že jsem u nich poprvé postrádal vzájemné sladění a harmonii. Na druhou stranu ale jejich vystoupení, plné entusiasmu, vnitřní síly a energie bude bavit vždy a za jakýchkoli okolností a bude stačit i na velké finále.

Maraton se tímto dostal do své cílové rovinky a jak to vypadalo na cílové čáře? První se přiblížil tým Darta, kde jako první doběhly Eliška Mrázová a Andrea Holá. Trenérky se pak rozhodovaly, kdo z dvojice Jana Rybníčková - Marek Relich skončí. Na základě svých výkonů musel být jedinou volbou pro vyhazov právě jediný muž v týmu, což se nakonec i potvrdilo a Marek Relich už do dalšího závodu nenastoupí.

Další vyřazování měl spolu s diváky na svědomí Michal David ve svém týmu. Hlasující mu rozhodování zredukovali o Vendulu Příhodovou a Zolo Leba, kteří dostali nejvíc hlasů, a David se rozhodoval mezi Andreou Janczarovou a Martinem Kujanem. Na rovinu, vůbec by nevadilo, kdyby vypadli rovnou oba, ale holt mohl jeden, takže nakonec padla volba na Martina Kujana.

V týmu Majka Spirita nejlépe pobídli lidi k hlasování Martin Svátek s Blankou Janečkovou a Martin Císar. Na rozhodování Majkovi tedy zbyly dvě dámy - Veronika Strapková a Kristína Mihaľová. Po kratším váhání Majk poslal domů Veroniku Strapkovou.

Poslední hlava padla u Pepy Vojtka. Ten se díky hlasujícím nemusel rozhodovat mezi Lenkou Hrůzovou a Simonou Gážikovou a váhal tak mezi Editou Třískovou a Viktorem Holomkem, kterého si nakonec ponechal, a i přes velmi dobré vystoupení, se rozloučil s Editou Třískovou.

Dá se říct, že tak, jak dopadlo hlasování a rozhodování koučů, souhlasí s tím, jak jsem to dnes cítil i já. Jediný, kdo si to opravdu nezasloužil, byla Edita Třísková, ale tým Pepy Vojtka je tak poskládaný, že by se těžko vyhazoval jakýkoli jiný jeho člen. Koneckonců uvidíme v příštím kole.