Snad každý zná jeho jméno, tvář i písničky. Přesto by se jen málokdo přiznal k tomu, že jej doopravdy poslouchá. Enrique Iglesias prostě vždy bude tak trochu guilty pleasure záležitost. Jak dopadla v recenzi jeho desátá řadovka? Budeme si i my při poslechu studem zakrývat oči a uši jako on na obalu?
Enrique Iglesias pro mnohé už možná navždy zůstane interpretem hitů "Hero", "Maybe" nebo "Escape", tedy písní, které válcovaly hitparády na přelomu tisíciletí. Nutno ale zmínit, že ani pokročilejší léta jeho kariéry nebyla vůbec špatná, přičemž především osmá řadovka "Insomniac" patří dodnes k tomu lepšímu, co lze v mainstreamovému popu slyšet.
Devátá "Euphoria" už ale paradoxně tak euforická nebyla, což bylo v první řadě dáno příklonem k tanečnějšímu electropopu s kratší dobou trvanlivosti a v té druhé smícháním písní orientovaných jak na západní trh, tak na latinskoamerické země do jedné, kvalitativně nevyvážené nahrávky. Abychom si rozuměli, bavíme se zde skutečně o kvalitativní stránce počinu, z komerčního hlediska se určitě o neúspěch nejednalo, singlům se v hitparádách docela dařilo a i na tu dvojjazyčnost se dalo časem zvyknout. Jen ta nálepka
jednorázové spotřební zboží z desky křičela víc než kdy dříve. Letos v březnu dorazila na pulty obchodů novinka s trochu zavádějícím názvem "Sex And Love", která má s předchůdcem společného tolik, že by se klidně mohla přejmenovat na "Euphoria Vol. 2".
Vydání jubilejního, desátého alba tentokrát nepředcházela žádná velká kampaň, většina skladeb vypuštěných před vydáním se totiž komerčně příliš neujala, a tak po zmatcích s tím, který singl je vlastně určen pro kterou zemi, novinku otevírá oficiálně až pátý, mezinárodně však první singl "I'm A Freak". Inspirace téměř čtyři roky starým "I Like It" je zjevná, na rozdíl od něj však nové písni chybí výraznější a zapamatovatelnější refrén. Naopak opět přebývá kníkající pasáž v režii mistra výplňových rapů, kubánsko-amerického patlala
Pitbulla.
Rovněž reggae "There Goes My Baby" s
Flo Ridou spadá do ranku nenáročných letních popěvků typu "Call Me Maybe", tedy písní, které na pláži neurazí, jakmile se ale trošku ochladí, jejich rozjařenost vybledne jako kariéra
Carly Rae Jepsen.
Snaha o navázání na úspěch "Heartbeat" s
Nicole Scherzinger je patrná u balady "Beautiful" s
Kylie Minogue, škoda jen toho robotického zmodulování hlasů, který se do lovesongů tohoto typu vůbec nehodí. A stejně jako u předchůdce, i zde platí, že už má osmatřicetiletý zpěvák ve svém repertoáru povedenější kousky ("Somebody's Me", "Addicted", "Little Girl" a mnohé další). Naproti tomu druhá z balad, "Only A Woman", stojí oproti umělotině s australskou divou v kontrastu a na rozdíl od ní boduje přirozeností a uvěřitelností. Takto určitě ano.
Interpret, který souhrně prodal přes sto milionů nosičů, vždy patřil spíše k těm, kteří si aktuální trendy přizpůsobovali sobě na míru, aby zůstali aktuální, než že by si je sami vytvářeli, což je hodně znát třeba v "Heart Attack", kde bývalý přítel Anny Kurnikovové zkouší koketovat s dubstepem. Dopadlo to ale přesně tak, jak byste čekali - pozdvihnutým obočím. Podobně je na tom "Turn The Night Up", kde je pro změnu hodně slyšet zásah
The Cataracs, kteří chráněnci gigantu Universal Republic vracejí účast na spolupráci s
Dev téměř výhradní produkcí recenzovaného výlisku. Škoda jen, že zpěvákovi s kořeny v prosluněném španělském Madridu tento tvrdý, klubový zvuk příliš nesedí.
V "Let Me Be Your Lover" opět narazíme na všudypřítomného Pitbulla, se kterým si jeho kamarád a příležitostný herec na podzim zopakuje turné, a není žádným překvapením, že i tato píseň je z ranku zapomenutelné vaty. Následující "You And I" je typickou, průměrnou
Guettovinou a o mnoho lépe na tom není ani pouťová taškařice "Still Your King".
Po předchozích odstavcích už asi nebude těžké uhodnout, kdo stojí za tím, že se ve spolupracích nově objevuje i
Jennifer Lopez. Tohle nečekané (přesto naprosto logické) spojení ale kupodivu velmi dobře funguje a nahrávka díky svěžímu tanečnímu zvuku ve své pokročilejší stopáži získává druhý dech.
Deluxe edice
Ten pokračuje i dále, pokud tedy zainvestujete do deluxe edice, a to povedeným letním hitem "Finally Find You", na který navazuje ještě daleko chytlavější "I Like How It Feels". Jak je možné, že z téhle odlehčené pískací záležitosti, která měla být původně součástí nikdy nevydané rozšířené verze "Euphorie", se namísto komerčního propadáku nestal jeden z největších Iglesiasových hitů, zůstává dosud neobjasněnou záhadou. Už za to si rozšířená verze zaslouží o bod víc než stadardní edice. Kromě toho jsou zde ale i další dva singly, konkrétně "Loco" a "El Perderor", nicméně podobně jako v případě "Bailanda" z klasické edice se nejedná o nic, co by vybočovalo z běžné latinskoamerické hudební produkce.
Jak už to tak u desátých studiovek bývá, i
Enrique Iglesias natočil docela dobrou desku, která díky své roztříštěnosti sice jako celek nenudí, kromě několika povedených věcí ale i díky banálním textům nabízí spoustu hlušiny. Budete-li k ní však přistupovat jako k nekonfliktní, povrchní zábavě bez hlubšího poselství, tak ty dva roky to do jedenácté řadovky v klidu přečkáte. Ostatně i hlavní protagonista o "Sex And Love" říká, že doufá, že zapomenete na všechny problémy kolem a prostě si ji užijete. A to se občas smí, ne?