Nezbývá než začít i skončit upřímným doporučením - choďte na Čechomor! Je to kapela, na které je unikátní snad úplně všechno. Jedinečné je její místo na hudební scéně světové, jedinečné je její místo hudební scéně domácí, jedinečná je její role ve sféře domácího šoubyznysu... jedinečná je upřímnost a nadšení, které jsou na koncertech přítomny i po čtrnácti letech existence souboru.

Kapel, které zdroj svého repertoáru hledají v českém, moravském, potažmo středoevropském folklóru, je u nás spousta. Málokterá ho však dokáže podat v hávu, který je tak současný, že přiláká mutující teenagery, tak muzikantsky fundovaný, že dosahuje plného respektu ve sférách profesionálních hudebníků (i, ehm..., kritiků), zároveň stále dostatečně autentický na to, aby na koncert přišli i rodiče zmiňovaných mládežníků. Jistě, je tu i neméně známý, leč mírně akademický Pavlicův Hradišťan (zde by bylo ale trefnější mluvit spíše o "revivalu" než vlastních písních), jsou tu i relativně mladé kapely, které se drží tradičnějších struktur lidovek (Moberg Ensemble), nebo je transformují do podoby pivního bigbítu (Pohřební kapela), najít ale skupinu s podobně vyváženým vztahem k lidovým pramenům a současné hudbě, zkombinovaným s muzikantským nadšením a nadhledem jako lze najít u Čechomoru, se zdá být oříškem nelehkým.

Čechomor má samozřejmě i kus štěstí v tom, že o nich tak široké spektrum diváků vůbec ví. Na jedné straně je tu dlouholetá mravenčí píle a systematické koncertování, nejzásadnější davy posluchačů však přišly až s jistou medializací tohoto seskupení (v tomto případě zaplaťpánbu za ni). Ta byla daná spoluprací s jedním z nejslavnějších českých písničkářů, Jarkem Nohavicou, účastí "příležitostného herce mnoha filmů" Franty Černého na jednom z nejnavštěvanějších českých snímků poslední doby - "Knoflíkářích", posledními údery na pomyslnou hlavičku již pevně zasazeného hřebíčku byl film v hlavních rolích s Nohavicou a Čechomorem - "Rok Ďábla" a ocenění několika Anděly za zatím poslední projekt Čechomoru, album "Proměny".

Ale zpět do Sky Clubu Brumlovka. K prasknutí narvaný (již druhý den vyprodaný) sál, zastoupeny jsou vzorky všech věkových i sociálních skupin, krátce po osmé hodině na pódium svižně nastoupí pětka muzikantů (předpokládám, že stejně svižně jako na minulých i budoucích X koncertů minulých i budoucích X dní současného obřího turné) v sestavě, kterou jistě nemusím představovat a spustí. Hrají, běhají po pódiu, skákají, vtipkují, nepatrně vypráví, jinak velmi aktivně komunikují. S nástroji, sami se sebou, s diváky, v neposlední řadě i s krásně a decentně laděnými světly - těžko zapomenout na barvami posílenou atmosférotvornost ("Zdálo sa ně"), či syrovost ("Svatba") některých písní. Za více než dvě hodiny koncertu zazní převážně skladby z posledních desek ("Mezi horami", "Čechomor"), s využitím promítacího plátna, na kterém probíhá klip z natáčení symfonického orchestru na album "Proměny" (doplněný zvukovou stopou), dojde i na interaktivní, "halfplaypackovou" podobu "Velických zvonů" a "Mezi horami" ze zmiňované desky. Vše zakončí dva bloky přídavků, neutuchající aplaus diváků pomine až s promítnutím závěrečných titulků podladěných soundtrackem z Kusturicova filmu "Arisona Dreams".

Atmosféra srovnatelná s pomyslným zážitkem Stingova koncertu v klubovém prostředí - možná ne úplně od věci hrála k odchodu ze sálu reprodukovaná "...All This Time"... opravdu krásný zážitek. Nezbývá, než doporučit - choďte na Čechomor!

Čechomor, Sky Club Brumlovka, Praha, 10.4.2002