Cermaque na "Rodinném albu" pohřbil většinu svého vzteku pod něhou

Při poslechu předchozího alba "Démon v Paříži" se mohlo zdát, jako by Jakub Čermák aka Cermaque proměnil své démony a nesmlouvavou přímočarou kritiku světa, které ho obklopují, v podstatně smířlivější a hlubší zpovědi. Spolu s novou životní rolí, která přišla s narozením jeho dcery, se na svět začal dívat přece jen jinak. "Rodinné album" reflektuje právě tu významnou změnu, jež se v životě mužů dostavuje spolu s otcovstvím. A právě tento přerod nejlépe přiznává ve skladbě "Sebastián", v níž mimo jiné zpívá: "... jen pořád váhám, zda nechat a nebo nenechat svůj hněv uvězněný jako šíp v těle svatého. Sebastiáne, je, nebo není lepší vztek pohřbít pod něhou?"

I nadále zůstává Jakubovi Čermákovi jeho silný způsob vyprávění a schopnost postavit obrazotvorné básně. Cermaque používá krásná a neotřelá přirovnání, jazykem vládne jako málokterý písničkář. V porovnání s jinými ale nemáte pocit, že se snaží někoho napodobovat, je svůj a absolutně uvěřitelný. Daří se mu nejen přesně pojmenovat daný problém, ale navíc ho obalit do slov, jež lahodí uchu. Do poetických celků. To ale neznamená, že by se zcela vzdal protestsongů. Vzdor a horká krev zůstávají přítomni třeba ve skladbách "Resumé 26" nebo zejména "Kokosovej suk".

I hudebně je tentokrát Cermaque podstatně něžnější. Ta láska prolnutá s atmosférou písniček východních folkařů typu Vysockého či Okudžavy zachovává silnou křehkou náladu. A díky rozsáhlé rodině hostů, a zřejmě i masteringu Ondřeje Ježka, je nahrávka barevnější a harmoničtější. Z jejího poslechu je vám dobře, a to i v případě, když jde o kritické skladby.

"Rodinné album" mohlo vzniknout i díky podpoře fanoušků. Ti jej spolufinancovali na crowdfundingovém Hithitu, ten se stává stále častějším a oblíbenějším nástrojem pro proměnu nejen uměleckých snů v realitu. Deska má tak vlastně rozsáhlou rodinu příbuzných. Těch, kteří jí rádi pomohli na svět. A jako by z ní bylo cítit, jak moc chtěným dítětem byla. Dítětem zplozeným z velké lásky. Dítětem, z nějž je cítit něha i příjemná hravost. V emočně silné laskavé a láskou oplývající "Uspávance pro Lucinku" Jakub Čermák rozfoukává uhlík luny doběla a přidává přání "Ať není žádná volba zbabělá" nebo "Ať nejsi nikdy zcela dospělá". Nezbývá, než jemu i jeho dalším albům popřát to samé.