Simple Minds slaví pětatřicet let na scéně a jde jim to se ctí, bez přemíry patosu nebo hraní si na nějaké extrémní experimenty s pódiovou prezentací. V rámci pražské zastávky předvedli retrospektivu napříč svou tvorbou, kdy přicházel jeden hit za druhým a Jim Kerr to vše dirigoval jako za starých časů.
Live: Simple Minds
místo: Incheba Arena, Praha
datum: 28. února 2014
setlist: Set 1: Intro/Broken Glass Park, Waterfront, Stars Will Lead The Way, Hypnotised, Once Upon A Time, One Step Closer, Let There Be Love, Promised You A Miracle, Glittering Prize, Dolphins, Let The Day Begin
Set 2: Speed Your Love to Me, Dancing Barefoot, She's A River, Someone Somewhere In Summertime, This Is Your Land, Hunter And The Hunted, The American, Love Song, See The Lights, Don't You (Forget About Me)
Přídavky: Light Travels, Sanctify Yourself, Alive And Kicking, Ghost Dancing/Gloria
Fotogalerie
© Miroslav Londin / musicserver.cz Je to již několik roků patrný
trend, kdy stále sílí
hlad vidět naživo hvězdy let minulých a slyšet znovu jejich provařené hity. Někteří však díky tomu sklouzávají až za hranu kýče a křečovitých výstupů, končících spíše trpkou pachutí. Najdou se ale
matadoři, kterým to jde s grácií a patřičnou nadsázkou. Loni předvedl
Peter Gabriel v Praze strhující show přesně v rámci regulí - poctivě a postaru, kdy odehrál celou desku "So" v rámci
"Back To Front" Tour (kdo neviděl, má ještě šanci v Ostravě, kde je 13. května plánováno repete v ČEZ Areně). Hudebník vsadil hlavně na hudbu a zcela se vyhnul současným přehnaně pompézním světelně-pyrotechnickým parametrům pro trendy show. Posluchač pak nastavil zcela jiné vjemy a stejnou cestou nyní kráčí i
Simple Minds, kteří prezentují své největší hity v rámci oslav třiceti pěti let fungování. Jim Kerr evidentně při chuti a bez přebytečných slov provedl natěšené fanoušky skrze všechny důležité milníky a evidentně našel zdroj svého nezaměnitelného charismatu.
Strohý světelný park a večer rozdělený do několika částí přinesl nejen prověřené stadiónové chorály ("Don't You (Forget About Me)" nebo "Alive And Kicking"), ale
i současnou tvorbu formace - skvělé "Broken Glass Park" patřily hned úvodní minuty. Kapela sice potřebovala několik málo chvil, aby se pořádně zahřála do provozní teploty, ale pak už to byla regulérní oslava, jak se patří. Tu potrápilo jen pár menších zádrhelů: mezi ně patřil trochu nesourodý zvuk, v němž se chvílemi ztrácely kytarové kudrlinky, charakteristické vybrnkávačky Charlieho Burchilla. A v druhé řadě se na pár momentů neopatrností povedlo shodit rozvinutou
energetickou gradaci celého večera nevhodným vložením skladeb na nepříliš ideální pozici (zejména "Let There Be Love" a "This Is Your Land" po přestávce).
© Miroslav Londin / musicserver.cz Hnacími motory celé skoro dvě a půl hodiny trvající show byli bubeník Mel Gaynor a baskytarista Ged Grimes, který s hypnotickou "Waterfront" vytvořil neskutečný
kick-off, jehož se publikum chytlo a naplno rozjelo. Dvojice "Hypnotised" a "Once Upon A Time" v této jízdě pokračovala a poodkrývala fakt, jak je muzika Simple Minds rozmanitá a staví na každém melodickém detailu. V "Promised You A Miracle" se Jim prvně pokusil rozezpívat publikum a návazná "Glittering Prize" se stala fascinací před melodramatickou "Dolphins". Ta sice zazněla ve zkrácené verzi (díky tomu vypadly některé atmosféricky houževnaté party), její uhrančivost však zůstala a i Jimovy intonační chybky byly celkem záhy prominuty. První blok pak končil coverem The Call "Let The Day Begin".
© Miroslav Londin / musicserver.cz Během zhruba patnáct minut trvající pauzy zněly útržky z tvorby
Kraftwerk jako určitý předvoj toho, co mělo přijít. "Speed Your Love To Me" totiž zazněla v krátké instrumentální variaci dusající napěchovanou elektronikou a zde se nejvíce projevil zvukový nedostatek, kdy se v houšti zvuků vesměs vytratila Charlieho hra na kytaru. V tanečním módu se nesla i úprava klasiky
Patti Smith "Dancing Barefoot", v které dostala Sarah Brown zasloužený prostor pro své sólo. Se "She's A River" ale teprve přišlo to pravé hitové tornádo, kdy v rychlém sledu sázely hvězdy večera jeden nezapomenutelný historický fragment za druhým, vše pevně ukotvené ve finále s "Love Song", šarmantní "See The Lights" a "Don't You (Forget About Me)" s plně zapojeným sborem publika. Přídavky na sebe nenechaly dlouho čekat, nechyběl asi ten nejvíce provařený megahit ("Alive And Kicking"), svou chvíli slávy si však zasloužily i jeho souputnice z desky "Once Upon A Time" - "Sanctify Yourself" a "Ghost Dancing". V jejím závěru se Simple Minds postupně rozloučili a k dobru přidali část letitého
standartu "Gloria" Van Morrisonových Them.
Hala sice nepraskala ve švech jako v dobách jejich největší slávy (byla zaplněna zhruba do poloviny), přesto na sobě
Simple Minds nedali nic znát a předvedli našlapanou show, která měla spád. Prodlev na oddech divákům příliš neponechali a společnost okolo Jima Kerra evidentně chytla další chuť do života a živého hraní. Legendární skupina tak ukázala, jak se dá stárnout s grácií a bez přemíry klišé - toho večera šlo hlavně o hudbu s charakteristickým rukopisem a nestárnoucími hity.