Dva Kanaďané Drake a The Weeknd, absolutní špičky žánrů hip hop a r'n'b, spolu naplánovali společné evropské turné "Would You Like A Tour?". Zastávka v Berlíně, ze které nyní přinášíme reportáž, však přišla s něčím neplánovaným: vystoupením Kanyeho Westa. To dovršilo už tak perfektní zážitek.
Live: Drake
© facebook interpreta support:
The Weekndspecial guest:
Kanye West,
Jhené Aikomísto:
o2 World, Berlindatum:
27. únor 2014setlist The Weeknd: Belong To The World, What You Need, Professional, Pretty, House Of Balloons/Glass Table Girls, High For This, Wicked Game, Wanderlust
Setlist Drake: Tuscan Leather, Headlines, Crew Love feat.
The Weeknd, Furthest Thing, Wu-Tang Forever, Own It, Pop That (
French Montana), No New Friends (
DJ Khaled), No Lie (
2 Chainz), Love Me (
Lil Wayne), I'm On One (DJ Khaled), Versace (Migos), We Made It Freestyle, Trophies, Pound Cake, The Motion, Come Thru, Too Much feat.
Jhené Aiko, Jhené Aiko - From Time, DJ Set (Successful, Best I Ever Had, Uptown, Over, Up All Night, Miss Me, I'm Goin' In, Forever), Hold On, We're Going Home, Worst Behavior, The Language, 305 to My City, Fuckin' Problems, (
A$AP Rocky), The Motto, HYFR (Hell Ya Fucking Right),
Kanye West - Black Skinhead, All Me, Started From the Bottom
© Petr Doupal / musicserver.cz Máte už v hlavě vymyšlený chytlavý nadpis, perex, hotovou celkovou představu o koncertě a najednou vám vše zboří...
Kanye West. Ale vy ani nejste naštvaní, naopak jste v extázi, vždyť zcela nečekaně vidíte vašeho nejoblíbenějšího umělce, zběsile paříte a zapomínáte, že jste si zaplatili za nějakého Drakea a The Weeknda.
Ale pěkně popořadě. Tito dva Kanaďané totiž za výlet do Berlína rozhodně stáli.
Drake i novým albem "Nothing Was The Same" dokázal, že v rapu mu to nebývale dobře jde a
The Weeknd nás uceleným debutem "Kiss Land" ujistil, že kvalita mixtapů nebyla náhodná. Hudební výlet za tím nejlepším z hip hopu a r'n'b tak volně navazuje na loňské německé reportáže z
Macklemorea (
Berlín ) a
Franka Oceana (
Mnichov).
© Petr Doupal / musicserver.cz Ten je právě jedinou žánrovou konkurencí pro Das Wochen(e)nda, a tak lze oba koncerty srovnat. Zatímco Frank si libuje v intimitě, Abel dá na impozantnost projevu. S kapelou se do toho hned při úvodním "Belong To The World" pořádně opřel. V tom hlavním jsou si však rovni: dokonalém vokálním projevu.
The Weeknd si sice do některých refrénů zval sebe samého z playbacku, stejně jako později Drake, suverénnost a čistota jsou však slova, která jeho vokál vystihují. Zářil v pomalém, vysoko položeném "High For This", tanečním "Wanderlust" i manikálně provedeném "House Of Balloons/Glass Table Girls". Při této skladbě ze stejnojmenného prvního EPčka vyniklo jednoduché předpódium složené pouze ze světel s výbornou dramaturgií. A to stále nebyla hlavní hvězda.
© Petr Doupal / musicserver.cz The Weeknd začal ve 20 hodin (a na sekundy přesně, ti Němci!) a po pětačtyřiceti minutách stage opustil, abychom stejnou dobu čekali na Drakea. A rozhodně jsem nečekal, že uvidím nejhezčí pódium, užiji si nejlepší světla a uslyším největší aparaturu. V kategorii halových koncertů si vystoupení v o2 Worldu odnáší hned tato tři osobní historická prvenství.
Drake se asi inspiroval u jeho mentora Kanyeho Westa a po vzoru amerických turné k jeho deskám navrhl minimalistické, přesto monumentální kulisy pro svůj koncert. U země i stropu se nacházel mohutný kruh s tlustým prstencem a všemi stěnami fungujícími jako projektory.
© Petr Doupal / musicserver.cz Kapela sídlila uprostřed spodního kruhu a Drake obíhal kolem ní. Protože byl prstenec nainstalován pod výrazným úhlem, poprvé se nám Aubrey Drake Graham představil na jeho vrcholu skoro jako Bůh, s monstrózní zakřivenou obrazovkou po celé stěně za ním. Vrchní prstenec pak tvořil téměř svatozář. A jeho prostřední část jarmulku, kdybychom si dělali srandu z jeho víry.
A zatímco já jsem dopředu více věřil mému oblíbenému Weekndovi, Drake mě brzy přesvědčil, že jsem o něm pochyboval zbytečně. Maximálně projevoval sílu jak v pomalých skladbách, které jinak na albech přeskakuji, tak v těch rapových.
© Petr Doupal / musicserver.cz Celkově zaznělo téměř čtyřicet písní, velkou měrou také díky tomu, že se na publikum valil jeden featuring za druhým. Sekvence "Pop That", "No Lie", "Love Me" a dalších hostovaček pro
French Montanu,
2 Chainze nebo
Lil Waynea jasně předvedla, že se Drake upisuje jen těm nejlepším peckám.
Hned po úvodním "Tuscan Leather" a "Headlines" si pro "Crew Love" pozval The Weeknda a v polovině koncertu pódium zkrásněla
Jhené Aiko. Dohromady zazpívali skladbu "From Time" a Jhené samostatně "The Worst". Drake si na chvíli odpočinul, když následoval DJský set, díky kterému jsme ale nakonec nezapomenutelné staré hity "Best I Ever Had", "Over" či "Forever" slyšeli pouze takto a ne naživo.
To nejlepší si tak interpret schoval až do poslední čtvrtiny stominutové show. Ta začala s r'n'b hymnou "Hold On, We're Going Home", při níž si pozval jednu divačku a zazpíval skladbu přímo jí, nechyběly ani pusy a objetí.
© Petr Doupal / musicserver.cz A poté se konečně sestava reproduktorů, nejen na halu v naprosto nevídané formě, mohla konečně urvat ze řetězu, když zazněly "Worst Behavior", "Fuckin' Problems" či "HYFR (Hell Ya Fucking Right)". Tu doplnily vysoké ohňové efekty, jeden z mnoha působivých doplňků celé produkce.
A tedy k tomu třetímu superlativu: nejlepší světla, projekce a jejich dramaturgie. Obrovské sady reflektorů, LED zářičů, laserů i stroboskopů vytvořily pro každou píseň unikátní atmosféru s pohyby a synchronizací přesně do hudby. Byla to radost sledovat. Maximálně vkusné byly i projekce na prstencích a na celé zadní stěně, do kterých byly vedle obrazů hodících se ke skladbě také komponovány živé záběry z pódia.
© Petr Doupal / musicserver.cz Konstrukce zavěšená ze stropu poté nabídla ještě jedno překvapení: rozlehlou kruhovou lávku, po níž se Drake prošel nad našimi hlavami a zarapoval nám doslova do obličeje a ve freestylu zmiňoval jednotlivé fanoušky, na kterých mu spočinul pohled. I díky tomu byly fotky z mobilu nakonec použitelné jako ilustrační do článku.
V této chvíli jsem byl přesvědčen berlínský zážitek chválit, očividně to ale šlo udělat ještě lépe. Když se rozezněl beat z "Black Skinead" a na pódiu se objevil ještě jeden černoch, nemohl jsem uvěřil mým jednodioptriovým očím.
© Petr Doupal / musicserver.cz Pár zmatených pohledů nahradila euforie, kterou sice spolustojící tolik nesdíleli, znovu vidět nejoblíbenějšího umělce je však zážitek, který musí chápat.
Kanye West se nejspíš nudil na hotelu s Kim a miminem, a tak vyrazil rozbít arénu a dát šestnácti tisícům lidí nezapomenutelný zážitek. A bestiálně agresivní "Black Skinhead" si prostě nešlo neužít.
I při závěrečném "Started From The Bottom" jsem si stále opakoval, že tak neuvěřitelný zážitek jsem nečekal. Jedna noc v Berlíně dala více než celá historie Hip Hop Kempů.