Je až s podivem, jak vám jedna jediná skladba jako hudebníkovi může kompletně pokazit kariéru. Americký písničkář Beck Hansen by vám k tomu mohl říct své. Když před dvaceti lety jen tak z legrace natočil skladbu "Loser", těžko jej tenkrát mohlo napadnout, že právě ona mu obrátí celou uměleckou dráhu naruby. Následovaly desky, na nichž skvostně mixoval hip-hopové beaty, bossa novu a psychedelii (v roce 2002 ho na turné dokonce doprovázeli The Flaming Lips). Dá se předpokládat, že přípravu těchto nahrávek si Beck opravdu užíval, ale rozhodně nešlo o písně přímo od srdce. Jako by si záměrně držel odstup od svých folkových kořenů. Asi věděl proč, protože když se rozhodl udělat krok stranou na legendárním albu "Sea Change", reakce fanoušků neoplývaly zrovna nadšením.

Beck se nám nyní vrací po šesti letech s novinkou "Morning Phase". Abychom pochopili, proč vznikla, je nutné se vrátit trochu zpátky v čase. "Sea Change" nebyla vytvořena jako léta plánované dílo - byl to moment okamžiku, který ho zachycoval v bolestném rozchodu se snoubenkou Leigh Limon. A jen tak mimochodem natočil výborné album, které si ale svůj status vydobylo až s odstupem času. Beck sám však měl s těmito songy problém, už jen z toho důvodu, že se mu hlavou neustále honily myšlenky, jak by jeho hudba měla znít nově, aby byla relevantní. Pod tím vším se ale skrývala touha natočit něco v určitém smyslu jednoduchého, posluchačsky přístupného, písničkového. Ačkoliv k tomuto snu cílil již několik let, ten správný čas přišel až loni, kdy se společně s několika muzikanty zavřel na tři dny do studia v Los Angeles a natočil většinu materiálu, s nímž pak pracoval zhruba půl roku, přičemž ruku k dílu přiložil i jeho otec David Campbell, který mu stejně jako na "Sea Change" pomohl s orchestrálními aranžemi.

Jestli něco "Morning Phase" skvělě evokuje, tak je to nový začátek, nové ráno, nový den. Důvodem, proč jsme tak dlouho čekali na nové album, nebyla lenost, autorská krize nebo vůbec nelibost tvořit, ale problémy se zády, díky kterým nemohl dlouhou dobu sáhnout na kytaru. A jestliže albem "Sea Change" se hudebník snažil vypořádat s depresí, ve svých nejnovějších skladbách je naopak plný euforie a znovuobjevené energie, což je znát hned od úvodní skladby "Morning". Když zpívá "Woke up this morning, found a love light in the storm" a "Can we start it all over again this morning?" je z něj cítít jasná touha začít novou fázi své kariéry. A mimo to nejspíš natočil folk-rockovou klasiku.

Jak Beck sám několikrát zdůraznil, tato deska by měla být ódou na kalifornskou hudbu sedmdesátých let (spíš než "California Girls" měl na mysli "Pacific Ocean Blue"). A opravdu z ní máte pocti, jako když se vydáváte na cestu napříč tím nejlepším ze sedmdesátkového folku a psychedelie. Jemná "Say Goodbay" s decentním sólem na banjo nenápadně mrká na "Harvest" Neila Younga, zatímco "Blackbird Chain" si vypůjčuje svou snovou melancholii od Grama Parsonse a v "Turn Away" je hudebník v rámci své kariéry zatím nejblíže nejblíže k předělávce The Moody Blues. Stejně jako na "Sea Change" nebo i "Mutations" působí jednotlivé skladby ve své podstatě vlastně dost jednoduše, ale o to bohatší jsou aranže - orchestrální složka potkává studiové triky připomínající práci Nigela Godricha, který byl jednu dobu Beckův dvorní producent.

"Morning Phase" je bez pochyb dalším úspěšným zářezem v diskografii plodného skladatele. Vzhledem k tomu, jak se mu v současné hudební poloze daří a jak sebevědomě se v ní cítí, možná je to ona, v níž se usadí v nadcházející fázi své dráhy. Nikdy nelze přesně odhadnout, jakým směrem se Beck vydá příště (další album je prý už hotové a přímo navazuje na "Modern Guilt"), ale tato cesta skoro až bluesovým rozjímáním mu jde zkrátka velmi dobře. Směle proto můžeme nejnovější počin zařadit k vrcholným dílům jeho kariéry.