Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!

Smrt ironika a zrození barda

Vydáno: 14.11.2002 05:00 v sekci Recenze - Karel Veselý | foto: facebook interpreta

Je to už drahně let, co o sobě Beck tvrdil, že je "loser", ale jakoby teprve teď to myslel opravdu vážně. "Sea Change" je velmi pochmurná deska, na které se Beck vyplakává z rozchodu se svojí přítelkyní. Zklamaný, zhrzený i melancholický, pořád je to ale nejtalentovanější písničkář široko daleko a toto album je blyštivá perla i v tak silném sbírce, jakou Beck vlastní.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
9/10

Beck - Sea Change

Celkový čas: 52:18

Skladby: The Golden Age, Paper Tiger, Guess I'm Doing Fine, Lonesome Tears, Lost Cause, End Of The Day, It's All In Your Mind, Round The Bend, Already Dead, Sunday Sun, Little One, Side Of The Road

Vydavatel: Universal

Kdyby byl MusicServer.cz nějaký hudební bulvár, asi bych recenzi na "Sea Change" nazval třeba Beckova intimní zpověď. Dvanáct skladeb jeho nového alba opravdu zní jako sonda do bolavé duše jednoho z nejvýraznějších hudebních talentů 90. let. Osm let od chvíle, kdy se o něm díky hitu "Loser" dozvěděl svět, se na nás dívá docela jiný Beck. Cesta, kterou vykonal - od šprýmů "Mellow Gold", přes eklektický hip hop "Odelay", moderní blues "Mutations" až k sexem nabitému funku "Midnite Vultures" - je velkým příběhem uměleckého dospívání všestranného talentu. Jednoduše, ať si Beck obleče jakékoliv šaty, vždy v nich vypadá dobře. Na "Sea Change" už si žádné šaty neobléká a je dočista nahý. Už si na nic nehraje, nefúzuje styly, neschovává se za své vzory, nemění se v divokých metamorfózách. Mistr ironie Beck je na "Sea Change" úplně vážný. Životní krize ho přivedla na pokraj duševního zhroucení a on z ní vytěžil tuto mimořádnou desku. Pro ty, kteří se nad Beckem ušklíbali a pochybovali o jeho nadžánrovém statutu, příležitost změnit názor.

Mnoho napoví už názvy písní. Co byste asi čekali od něčeho, co se jmenuje "Lost Cause", "End Of The Day", "Lonesome Tears", "Guess I‘m Doing Fine" nebo "Already Dead"? Přesná trefa - velkou a těžkou deku. Beck jen s kytarou a střídmým doprovodem své skupiny vypráví o beznaději a marnosti, ve které se nachází. Jeho hlas je ale prostý všeho patosu, je mu cizí i mučivá sebelítost. Řekl bych dokonce, že jeho hlas zní vyrovnaně, rozhodně to není Cobainovské ostří mezi životem a smrtí. Desku jako "Sea Change" obyčejně točí rockeři po padesátce, Beck ji stihl, sotva překročil třicítku. Je to nejbolestnější album, jaké jsem slyšel za posledních několik let. Z desek, které osobně považuji za velmi smutné a přitom ne sebedestruktivní, se na Beckovu rovinu může postavit snad jen "Grace" Jeffa Buckleyho nebo "The Bends" od Radiohead. A jestli půjdeme ještě dál, tak si k Beckovu truchlení klidně připojte Dylanovu slavnou "Blood On Tracks" nebo střízlivější alba Syda Beretta. Beck vědomě navazuje na inteligentní folk a country ("End Of The Day"), bílé obdoby krasosmutnění černého blues. Má asi nejblíže k dnešní (či včerejší) alt.country, jak je známe od Wilco nebo Ryana Adamse (s nimiž ostatně sdílí jmenované inspirační zdroje). Na "Sea Change" se v plné nahotě objevuje to, čeho si možná někdo při všech těch stylových šaškárných nevšiml - Beck je extrémně talentovaný autor s obrovským potenciálem. Na kost odřené melodie všech dvanácti písní jsou perly, za které by druzí platili zlatem.

Pokud Becka sledujete delší dobu, pak při prvních posleších budete hledat náznaky toho, že všechno je jen žert. Žádnou nitku ani šev ale nikdy nenajdete. Beck je vnořen hluboce do své ulity a nevychází z ní ani na chvíli. Náladou tak drží album neuvěřitelně pohromadě, snad jen rychlejší "Paper Tiger" s výraznou jazzovou rytmikou, případně beatlesovská "Sunday Sun" vyčnívá při prvním poslechu. Prostý zvuk Beckovy španělky a jeho kapely sonickými efekty zahušťuje stejně jako na "Mutations" zvukový mág Nigel Godrich. Obzvláště silné jsou smyčcové aranže, třeba když na sebe v refrénu "Lonesome Tears" jakoby berou podobu vodopádu Beckových slz. Godrich naštěstí se smyčci pracuje velmi střídmě a jen s nimi dokresluje melodie. To ostatně platí o všech jeho vylepšeních. Stejně jako u Radiohead nebo Travis dokáže stát v pozadí, pro pozorné posluchače pak pečlivě připravuje lahodné menu. Pokud ale znáte jeho práci lépe, na několika místech ho lehce nachytáte na hruškách, třeba když použije zvuk, který už někde použil. V "The Golden Age" je vazbící efekt velmi podobný tomu z "Karma Police", konec "Sunday Sun" je stejný jako v "Electioneering". (Dobře, přiznám to - jsem posedlý "OK Computer" a všude ho slyším, ale ty efekty jsou prostě tak stejné!)

Jediná výrazná slabina "Sea Change" je v textech. Klišé, které Beck zpíval na "Mutations" a "Midnite Vultures", byly součástí jeho hry, na "Sea Change" se mu ale nedaří najít k náročné hudbě ekvivalentní protiklad ve stejně závažných textech. Jakoby v bolesti, kterou cítí, hledal útěchu zase jen v dalších klišé. Texty typu: "Na okně sedí pták, neslyším, když zpívá / Slunce nesvítí, ačkoliv je den," přece jen mají daleko do Yorkových paranoidních vizí z "Bends". Na vybuchující texty Beckových prvních alb můžete jen vzpomínat, za zmínku stojí alespoň zvláštní obrazy mořské potopy z "Little One".

Tak jako se to jednou musí říct dívce, do které jste se zamilovali, i já to musím říct albu, ke kterému cítím něco silného - "Sea Change" je neuvěřitelně krásná deska. Nebezpečně krásná, i když trvá chvíli, než se vám dostane pod kůži. Beckovo tesknění vás může na první poslech nepříjemně překvapit, zejména pokud toho podivína sledujete delší dobu a máte (stejně jako já) v oblibě jeho mezižánrové mutace. Jenomže i když máte zrovna dobrou náladu, svítí slunce a všechno se vám daří, Beckovo krasosmutnění vás přes propast nálad určitě osloví. Už mu neříkejte Public Enemy ani Prince naší generace, nýbrž Dylan naší generace. Melancholie je nakažlivá, proto na "Sea Change" dejte dobrý pozor! V kombinaci s podzimními plískanicemi to může být dost temný koktejl. Všechno ale Beckovi rádi odpustíte - i když vám po poslechu "Sea Change" zůstane trochu skelný pohled.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Souhlas (F-Frogy, 15.11.2002 18:41) Reagovat

    Tak konečně jsem se dočkal rezence na nového Becka - to i přes totální ignoraci v novinkách - Beck je opět smutný (jako na Mutations) a opět skvělý. Jsem rád, že rezenci psal člověk znalý jeho předešlé tvorby - s hodnocením se mohu ztotožnit. Jen bych řekl, že je spíš novým Bowiem, než Princem:)

  • Proč není Sea Change deskou týdne? (EdaS, 15.11.2002 20:45) Reagovat

    Naprosto úžasná deska, kterou můžu jen poslouchat a poslouchat a poslouchat... zatím jsem ji slyšel asi 30krát a mám ji čím dál radši. Texty možná jsou trošku klišovité, ale k té muzice se zatraceně dobře hodí. To není na 9, ale na 10 bodů.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Václav Neckář & Bacily - Planetárium (reedice vinylu) 9/10
Recenze: Václav Neckář & Bacily: "Podej mi ruku... projdeme spolu 'Planetárium'" Supraphon letos otvírá své archivy a vytahuje z nich jednu lahůdku za druhou. V říjnu třeba došlo na reedici dvojalba "Planetárium" Václava Neckáře a Bacilů. Přebal se honosí informací o nově zrekonstruovaném zvuku, a tak jsme se do... čtěte zde
Vydáno: 05.12.2020 08:30 v sekci Recenze
6
Písně našich srdcí: Jaromír Nohavica
Publicistika: Písně našich srdcí: Jaromír Nohavica Jaromír Nohavica nedávno vydal skvělou novou desku "Máma mi dala na krk klíč", a tak jsme nyní zavzpomínali na jeho písně, které se natrvalo zapsaly do našich srdcí. A jak se dalo čekat, vztah některých redaktorů k ostravskému... čtěte zde
Vydáno: 04.12.2020 15:00 v sekci Publicistika
27
Britney Spears - Swimming In The Stars 6/10
Audio: Britney Spears rozšiřuje album "Glory" o nově vydaný song. "Swimming In The Stars" shazují jen přehnané úpravy hlasu Nové hudby Britney Spears se nejspíš fanoušci kvůli pokračujícím soudním sporům jen tak nedočkají. Její vydavatelství tak alespoň nadále ždímá zpěvaččinu dosud poslední studiovku "Glory" z roku 2016. V květnu k ní přihodilo... čtěte zde
Vydáno: 04.12.2020 07:41 v sekci Audio / Video | Audio
10
Patricie (Vesna) - Fanoušky svou hudbou vždycky budeme chtít vzít do míst, kde je dobře
Rozhovory: Patricie (Vesna) - Fanoušky svou hudbou vždycky budeme chtít vzít do míst, kde je dobře "Umělecké ideály nahradila touha po zakotvení. Druhá deska byla spíše o vyrovnávání. Osobně jsem se třeba při tvorbě znovu nadechla, a to i tím, že jsem se mohla vrátit k popu a projevit svůj autorský potenciál," říká o albu... čtěte zde
Vydáno: 03.12.2020 12:15 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
Pohled do českých hitparád - 48. týden 2020
Viktor Sheen si vzal zpět prvenství v albovém žebříčku, v rádiích podruhé vítězí Mirai Minule mu pomyslnou zlatou medaili vyfoukl Jaromír Nohavica, předtím Škwor. Nyní ale Viktor Sheen konkurenci nenašel, a vrací se do čela albové hitparády. S deskou "Barvy" si ji podmanil celkově už počtvrté. Rádia tentokrát změnu na... čtěte zde
Vydáno: 02.12.2020 19:21 v sekci Novinky | České hitparády
2
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2019 podle musicserveru (30-21) (29.01.2020 08:00)
- Publicistika: Deset alb, která v uplynulé dekádě získala hlavní cenu na udílení Grammy (26.01.2020 09:00)
- Nové desky 48/2019 - od Coldplay přes Becka po Robbieho Williamse (27.11.2019 06:44)
- Video: Minipříběhy "Uneventful Days" jsou návodem k nové Beckově desce (27.10.2019 12:19)
- P!nk se s novou deskou povedl v USA fantastický start (29.10.2017 17:17)
- Nové desky 41/2017 - od Pink přes St. Vincent po Wu-Tang Clan (17.10.2017 00:25)
- Video: Beck je v "Up All Night" hravý, ale až moc uhlazený (22.09.2017 13:26)
- Publicistika: Nejlepší zahraniční videoklipy roku 2016 podle musicserveru (16.01.2017 10:05)
- Video: Beck v novém klipu předvádí různé druhy "Wow" efektu (19.09.2016 10:22)
- Na novince Lady Gaga se objeví i Beck či Florence Welch (09.09.2016 12:55)

ALBUM TÝDNE 48/2020

Tata Bojs
Jedna nula

Tata Bojs jsou ve formě. Natočili desku, která od začátku jede jak skvěle promazaný stroj. Zároveň pořád nabízí obrovskou nálož hravosti, ať už hudební, nebo jazykové. A navíc v sobě skrývá i silné poselství. Nahrávka "Jedna nula" se opravdu povedla a je to další z českých alb roku. Už asi páté.

10/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Út 08.12.
Warmduscher (UK) (Café V lese, Praha)
Ne 31.01.
Holy Fuck (CAN) (Futurum Music Bar, Praha)
Čt 11.02.
The Dead Daisies (AUS) (Lucerna Music Bar, Praha)
Ne 14.02.
The Score (USA) (Roxy, Praha)
Ne 14.02.
Zola Blood (UK) (Rock Café, Praha)
Út 16.02.
Asaf Avidan (IL) (Palác Akropolis, Praha)
Ne 21.02.
Men I Trust (CAN) (Rock Café, Praha)
Út 23.02.
Harry Styles (UK) (O2 Arena, Praha)
Út 23.02.
Axel Flóvent (ISL) + Plàsi (SWE) (Chapeau Rouge, Praha)
Ne 14.03.
Elderbrook (UK) (MeetFactory, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Bruno Mars Lady Gaga Miley Cyrus AC/DC Mirai Kryštof Dua Lipa Metallica Sia Ava Max Deftones Adam Lambert The Weeknd Beyoncé Pokáč Kylie Minogue Aneta Langerová Billie Eilish Ewa Farna Lana Del Rey
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2020 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver