Britští Skindred jsou nesmírně vděčnou formací především na letní hudební festivaly, kde svým kotlíkem s rozličnými barvitými příměsemi vydatně nasytí multižánrové publikum. Na druhou stranu, těsný kontakt a interakce s klubovým publikem má rozhodně taky co do sebe a právě o tom se mohli všichni přesvědčit ve čtvrtek v pražském Lucerna Music Baru na akci, které po všech stránkách nebylo co vytknout.

Celý pestrý otevřeli o čtvrt na osm tuzemští crossoveroví nestoři the.switch. Ti ve svém cca. půlhodinovém setu předvedli kromě důrazu na starší tvorbu (především deska "Beautiful") i žhavé novinky v podobě nejnovějších kousků "Hyena" a "Tětiva". Publikum pomalu se trousící do klubu se sice rozehřívalo pozvolna, na obligátní sedačku v "Akvárku" už ale reagovalo z velké části. Vytknout tak můžu jen Štěpánům ležérní sportovní outfit, jakoby si vokalista jen odskočil na koncert ze squashe.

První zahraniční support obstarali Maplerun se svým energickým stoner rockem. Usměvaví a extrémně čiperní muzikanti dokázali velmi snadno dostat v ten moment už velmi početné publikum na svou stranu, kdy to v sále vypadalo jako na jejich samostatném koncertě. Potěšil i cover "Toxicity" od System Of A Down, který s dvěma kytarami dostal správnou dávku zemitosti.

Osobně jsem se hodně těšil i na americké SOiL. Parta kolem frontmana Ryana McCombse patří mezi sortu kapel jako Godsmack, Drowning Pool nebo Staind, tedy v zámoří velmi populární alternative metalové formace, které však do Evropy natožpak do Česka takřka nejezdí. Druhé jmenované jsem nezmínil nadarmo – po období dvou studiovek byl právě frontman SOiL hlasem těchto Texasanů. Opět výborný, i když až moc krátký set plný zemitého jižanského metalu pro motorkáře a velmi sympatické intenzivní interakce Ryana s publikem, kdy dokonce závěrečnou skladbu odzpíval uprostřed kotle.

Měli jsme tak něco před půl desátou a před sebou už jen hlavní hvězdu večera, která už hrála na svou nástrojovku a tak jsme si poprvé museli počkat na obligátní přestavbu a zvučení. Velšané oslnili už nástupem s imperiálním chorálem z Hvězdných válek a bílým sáčkem spolu s futuriistickými brýlemi zpěváka Benjiho Webbeho, aby ihned odpálili set vypalovačkou "Rat Race".

Benji na sebe strhával takřka všechnu pozornost a plným právem – je to jeden z nejlepších frontmanů na světě a hlavně díky němu jsou Skindred tak žádaným koncertním artiklem. Kromě bezchybného zpěvu a exotického původu stojí jeho aura také na zabijáckých hláškách, za které jmenujme aspoň jednu: "Kdo chce tričko, kdo chce tričko? Tak tam je stánek a běžte si ho kurva koupit."

Nikdy nezapomenu ani na závěrečnou "Warning“ a Webbeho helikoptérovou hecovačku, kdy měl každý zvednout bundu, mikinu, cokoliv nad hlavu a začít s tím točit jako malé dítě. Pohled na takto blbnoucí zaplněnou Lucernu byl opravdu k nezaplacení. Díky žánrovým přesahům do raegge a taneční elektroniky se bavili opravdu všichni a vzájemně si s kapelou vyměňovali obrovské porce energie. Strhující koncertní zážitek, který musel rozhýbat úplně každého bez ohledu na vyznávané žánry. Skindred potvrdili pověst koncertního tsunami a pokud budete mít možnost, vřele doporučuji nechat se touto vlnou smést. Stojí to za to.