Simple Minds se už příští měsíc vrátí do Prahy, když 28. února vystoupí v pražské Incheba aréně. Velký materiál o Simple Minds a rozhovor s Jimem Kerrem si můžete přečíst také v lednovém čísle časopisu Rock and Pop. Vstupenky na koncert jsou k zakoupení v sítích Eventim, Ticketpro a Ticketportal za 900 Kč + poplatky.

Simple Minds původně začínali jako punková kapela Johnny & The Self Abusers, která poprvé vystoupila v baru v Glasgow na velikonoční pondělí roku 1977. "Na pódiu to bylo úplné peklo," vzpomíná Kerr. "Nikdo z nás neuměl ani notu a dělali jsme pořádnej rambajz. Přitom jsme si mysleli, že jsme určitě nejlepší. Trvalo nám šest měsíců, než jsme to začali brát vážně."

Kapela se vyvíjela směrem, který udávaly jejich dva největší vzory - David Bowie a Lou Reed. Debutové album z roku 1979 "Life In A Day" znělo jako jejich kopie. "I pro nás bylo tohle album zklamáním," připouští Kerr. Ve stejný rok vydávají druhé album "Real To Real Cacophony", které představuje úplně jiné Simple Minds. Jsou zlověstnější, evropštější a zvukově silnější. Zlepšovali se s každým novým albem a vrcholu dosáhli v roce 1982 deskou "New Gold Dream (81-82-83-84)", která se dostala do Top Three britské hitparády. Simple Minds dobyli Británii i zbytek Evropy.

Ve snaze proniknout na americký trh si v roce 1983 přizvali producenta Stevea Lillywhitea k albu "Sparkle In The Rain", ale k úspěchu v USA jim paradoxně pomohl singl, který měl fanouškům zkrátit čekání na novou desku - "Don't You (Forget About Me)", hlavní píseň filmu Johna Hughese "The Breakfast Club". Doslova jim ji vnutil jejich velký obdivovatel, producent a skladatel Keith Forsey, a Simple Minds vyletěli na vrchol americké hitparády.

V roce 1985 vydávají "Once Upon a Time", album, které jejich pozici v hitparádách udrželo. První singl "Alive And Kicking" byl v Billboard Hot 100 druhý. Koncem osmdesátých let hráli Simple Minds stejnou ligu jako U2. Obě kapely vyprodávaly arény, jejich písně byly jako hymny a obě měly v čele zpěváky s velkým charismatem a mesiášským komplexem. V příštím desetiletí U2 zcela přehodnotili svůj přístup ke skládání, ale Simple Minds zůstávali stejní. Najednou nebyli tak důležití, i když hudba byla stále dobrá.

Jim Kerr říká: "K U2 mám velký respekt, protože naživo jsou nejlepší kapela na světě. Přečtěte si ale knihu o 'The Unforgettable Fire', která nedávno vyšla. Když spolupracovali s Brianem Enem a Danielem Lanoisem poprvé, oba vzpomínají, jak k nim U2 přišli, pustili jim 'New Gold Dream' a řekli 'Takový to chceme mít...' To mluví samo za sebe."

Na současně probíhající tour k pětatřiceti letům Simple Minds jsou skvělé ohlasy a Praha se tak má na co těšit. Kerr pokračuje: "Máme připravené dvojí koncerty. Nemáme předkapelu a budeme hrát písničky ze všech desek. Z 'Empires And Dance' třeba 'This Fear Of Gods' nebo 'Premonition', a ty bych nenazval hity. Ale dobrá show Simple Minds je taková, kde lidi uslyší písničky, na které se těší. Skalní příznivci zas budou nadšení z věcí, které nečekali. Chceme, aby lidé viděli ten obrovský kus cesty, kterou jsme urazili, a zároveň viděli, že je tam něco navíc".

Základ toho, co jako Simple Minds děláme, se ani trochu nezměnil. Hledáme melodii, text a emoce. Nahrajeme to, snažíme se to udělat co nejlíp a dát lidem co nejvíc. Aby přišli, slyšeli nás a zažili to. Takhle to děláme odjakživa a díkybohu za to, protože to je aspoň jedna věc, která nám dává v tomhle světě smysl."