V pátek 15. března se v pražském Paláci Akropolis představily dvě skupiny, které čerpají z výbušných breakbeatů, ale svoji hudbu zahušťují vlivy dalších často různorodých směrů. Francouzští La Phaze a domácí naděje Unity rozhodně nenechali nikoho na pochybách, že jejich hudba je především k tanci.
© facebook interpreta
V rámci dalšího koncertu ze série
Euroconnections se do Prahy přijela ukázat pařížská skupina
La Phaze. Přestože je těžko někdo mohl u nás znát, přišel do Akropole plný dům a po koncertu zase všichni mohli velmi spokojeně odejít (nebo se připojit na afterparty).
La Phaze rozhodně prokázali, že jsou naživo vynikající kapelou.
Nejprve jako předskokani vystoupili pražští
Unity. Loni jsem je viděl v televizním pořadu Letadlo a zaujali mě suverénní kombinací živých nástrojů a elektroniky. Na pátečním koncertě to bylo trochu o něčem jiném, hudbě vévodily kytary a bicí, které byly naživo.
Unity čerpají z raggae a dubu, ale do hudby vplétají i vlivy funky nebo moderní elektroniky. Produkci zahájili svým asi zatím nejchytlavějším songem "Holy Man", který zazněl i v Letadle.
Unity vévodí postava MC Adrenalina, který kapelu žene dopředu svými hesly a v Akropoli potvrdil svoje kvality. Kromě něj do produkce "mluvil" Radim Vychopeň (podle stránky skupiny host), který oživil produkci živými dechy (příčná flétna a saxofon). Pravdou je, že souhra mezi ním a Adrenalinem trochu vázla. Je sympatické, že
Unity se snaží držet modelu živé skupiny, ale nadupaný breakbeat se s živým bubeníkem těžko podaří. Proto by se spíše měli držet pomalejších skladeb. Srovnání s
La Phaze bylo více než zřetelné, ale tam, kde se
Unity drželi dubu, měli (jinak vlažné) publikum na své straně. Zatím mají jen dvojpísňové demo, nechme se překvapit, s čím přijdou dál. Zůstávají velkou nadějí, už stylovým rozpětím hudby, kterou hrají. To, že v zimě hráli jako předkapela
Support Lesbiens, se mi zdá logičtější než jejich vystoupení před
La Phaze.
La Phaze mají na rozdíl od
Unity DJe, který se stará o rytmické podklady a nutně museli svoji předkapelu smést. Pěkně zamávali i s publikem. Junglové a drum'n'bassové rytmy (DJ Mouf) zahušťovali elektrickou kytarou (Arnaud Foumier) a rapem Damny Baluteaua (rapoval francouzsky i anglicky). Když před léty přivedli
The Prodigy na podium metalového kytaristu, raveři si mysleli, že se zbláznili.
La Phaze dokazují, že spojení kovových riffů a zběsilých rytmických smyček není vůbec špatný nápad (vzpomněl jsem si na Goldieho singl "Temper Temper" nebo "Ain’t Talkin' 'bout Dub" od
Apollo 440, kteří použili stejný trik). Masa zvuku, kterou
La Phaze zavalili publikum, byla opravdu hutná a Damny za mikrofonem si je rychle získal skandovanými hesly. Už dlouho jsem neviděl nikoho, kdo by během koncertu tak skotačil po podiu jako on. Kromě jungle byl v několika pomalejších skladbách cítit i vliv hip hopu. Své místo dostali i reggae a progresivní jazz, o kterých se psalo v propagačních materiálech. Úžasný byl moment, kdy Arnaud vzal do ruky trubku a začal do ní freejazzově hudlat. Kruh chaosu byl dokončen. Jestli se o nich psalo jako o francouzských odpovědích na
Asian Dub Foundation, pak musím říct, že
La Phaze rozhodně nejsou tak naštvaní a už vůbec ne politicky radikální jako ADF. Naopak jsou velmi pozitivní a nad věcí.
La Phaze přesvědčili na sto procent - energií, nasazením a chytrou a originální hudbou. Od organizátorů
Euroconnections určitě dobrá volba. Jen škoda, že jejich desky (hlavně loňská "Cushy Time" prý stojí za poslech) jsou u nás těžko k sehnání. Zatím tedy musíme vzít za vděk koncerty. Při nezbytném přídavku, který si publikum vydupalo, slíbili, že se do Čech v létě vrátí. Uvidíme a v jejich případě i rádi uslyšíme.
Euroconnections -
La Phaze,
Unity, Praha, Palác Akropolis, 15.3.2002