Britský Kerrang!, na jehož slova a hodnocení slyší i jinak "hluché" rockové ikony, ověnčil desku "I Get Wet" maximálním počtem káček (časopis nemá hvězdičky, nýbrž K), čímž navnadil na debutové album Andrewa W.K. nejednoho posluchače, včetně mé maličkosti. Před umělcovým turné po Spojeném království oznámil renomovaný deník The Guardian, že do Londýna přijíždí Eminem metalové hudby, spasitel hard'n'heavy muziky. Je skutečně Andrew W.K. tak dobrý, aby si zasloužil tolik vzývání a uznání ještě před tím, než jej kdokoli viděl? Pravdou totiž je, že autoři palcových titulků masírovali čtenáře s podivuhodnou intenzitou, a přitom Andrewa W.K. do té doby v Británii nikdo neviděl a dost možná ani neslyšel.

Jestliže vám přijde situace kolem interpretova "zbožštění" v UK poněkud absurdní, vězte, že nekončím s vypravováním. Když konečně nastala ona kýžená hodina a Andrew W.K. vyběhl na pódium londýnského klubu, stihl odehrát pouze dvě písničky, než spadla klec. Ptáte se, co to má znamenat? Pouze to, že v zápalu euforie a energičnosti, kterými jsou jeho vystoupení prý pověstná, si chlapec z New Yorku nevšiml prořídlých řad publika, mezi něž se rozhodl skákat, pročež byl jeho dopad nadmíru tvrdý a jistojistě i bolavý. První koncert v Evropě dopadl na výbornou - skóre bylo jeden zlomený nos a dvě odehrané skladby.

Nechejme však bulvárních poznámek a podívejme se na album "I Get Wet". Deska to je vskutku prazvláštní. První pohled na booklet evokuje atmosféru přebalů agresivních deathmetalových skupin, na nichž se krví, či spíše kečupem nešetří. Zakrvácená hlava patří Andrewovi a váže se k ní další historka, prý upadl na zem při focení, spustila se mu krev, což mu vnuklo nápad... Zdá se, že jeho kariéra je determinována pády, bolestí, možná nešikovností a špatnou koordinací pohybů. Pokračujme. Andrew však není žádný zapřísáhlý satanista, potetovaný od hlavy až k patě, s vypáleným křížem na čele. Naopak preferuje bílé džínsy, bílé tričko a bílé kecky - jednoduše, svéráz!

Andrew W.K. nemá ale pouze černobílou image (bílé oblečení, černá kštice), nýbrž i muziku. "I Get Wet" trvá všeho všudy půl hodiny a kus a s klidným srdcem vám mohu sdělit, že za celou dobu nezaslechnete nic barevného, jakkoli se odlišujícího od zbytku desky. Úvodní singl (údajně vcelku slušný hit na MTV) "It's Time To Party" jasně přibližuje charakter Andrewovy produkce - speedmetalová rytmika, hardrockové kytary, rock'n'rollové klávesy a hospodský řev. Skladby jako "Party Hard", "She Is Beautiful" nebo "I Get Wet" jsou si navzájem nebývale podobné, a proto stoprocentně zaměnitelné. Občas albem probleskne odlišná melodie, ale tím různorodost desky končí. Vy, kteří hledáte barevnost a bohatost v tvrdé muzice, si raději "I Get Wet" nepouštějte. O textech nemá cenu jakkoli spekulovat - jsou většinou stupidní a složilo by je i dítě školou povinné, které dokáže dát dohromady gramatickou stavbu anglické věty (příklad: "I Love New York City, Oh Yeah, New York City!").

Tahle deska je mi záhadou. Ani ne tak pro své kvality (mnoho nového či zajímavého nepřináší), jako proto, že nemohu za boha pochopit, proč se kolem ní spustil v tak věhlasných periodikách poprask hodný nové desky Metallicy. "I Get Wet" je zcela obyčejná, průměrná (při hodně zamhouřených očích), nijak zásadně výrazná metalová řemeslničina, která je odsouzena k jepičímu životu. Andrew padá na zem v jednom kuse, třeba jako součást PR, kdo ví, já ovšem mám jasno v jednom - z jeho debutu se neposadím ani na zadek, natož abych padnul rovnou nosem na podlahu.